Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



ProfiDOG.cz

Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 207 aneb Taky bych mohla tlouct máslo…!

Dneska cestou domů ze školy se mne Honzík zeptal: „Uděláš domácí máslo, mami?“ Nechápala jsem. „Myslíš bylinkové máslo?“ Někdy totiž přidávám do másla čerstvé nasekané bylinky, a dělám tak rychlé domácí bylinkové máslo. Ovšem synek to myslel jinak – nepídila jsem se po tom, jaké myšlenkové pochody ho vlastně dovedly k položení této otázky, nicméně upřesnil mi, že by chtěl, abych doma z mléka vyráběla máslo. Cože??? Mám doma stloukat máslo?! Takže po tom všem, kdy se nezastavím v práci, odpoledne kmitám okolo svých třech lidských pokladů i těch psích, do toho ProfiDOG a další aktivity, tak do tohohle příšerného maratonu mám ještě zařadit stloukání másla? Proč, Pane Bože?! Zač mě trestáš??? :-) Takže jsem synkovi vysvětlila, že v době, kdy si můžeme koupit celkem kvalitní a zdravé máslo bez nějaké chemie, já doma opravdu nebudu stát u dřevěné díže a plácat máslo! Ani tvaroh, ani sýry, ani nic dalšího, protože nejsem ani farmář, ani asketa, ani ekologický aktivista… :-) Honzík mne asi ne zcela pochopil, protože jeho další otázka zněla: „A co dalšího by se doma dalo vyrobit?“ Opravdu tedy nevím, zda mě synek jen zkoušel, nebo to myslel vážně, ale asi varianta b) je správně… Takže jsme se domluvili, že o víkendu upeče chléb, klidně i to máslo si může vyrobit (ono přešlehat šlehačku na máslo není nic těžkého, že? ;-), ale vrátí po tom všem kuchyň do původního stavu. Po působení Pepči a dětí v kuchyni je to vždycky tak, abych si udělala noční, a to prostě odmítám… :-).

Vařím odmala hrozně ráda, taťkova maminka byla profesionální kuchařka a já jako její první vnouče jsem milovala, když jsem jí mohla asistovat v kuchyni. Neskromně i musím říci, že si o sobě myslím, že jsem docela dobrá kuchařka, ale znáte to – když na něčem záleží, tak se to zpravidla všecko pěkně sesype… Naposledy jsem se o tomto pravidlu mohla přesvědčit minulý týden – mamka měla kulaté narozeniny, o víkendu k rodičům přijeli příbuzní na oslavu, očekávána byla spousta dalších gratulantů, takže mne maminka poprosila, jestli bych jí nenapekla kremrole a nepřijela udělat chlebíčky a prostě zajistit domácí catering :-). Samozřejmě jsem souhlasila, dělám tyhle věci ráda a rodiče bych navíc nikdy neodmítla. Minulý pátek to mělo vypuknout, a tak jsem ve středu chtěla napéct trubičky na kremrole, ve čtvrtek je naplnit, aby do pátku náplň ztuhla, navíc v pátek jsem potřebovala vyrábět domácí vlašák na chlebíčky, zajet pro skvělou šunku do jednoho řeznictví a zařídit asi tak milion jiných věcí…

Už v úterý jsem si nakoupila vše potřebné – kremrole se dělají z hladké mouky, másla, šlehačky a žloutků. Když jsem stála u regálu s moukami, zaujala mne speciální hladká mouka na křehké těsto. Čertovský našeptávač mi v tu chvíli poradil, abych tu věc koupila, a nezůstala u osvědčené obyčejné mouky – ve snaze mít zase něco extra jsem si parádně naběhla. …kdybych to jen bývala věděla, Ivane, Ivane, ty hlavo dubová… :-) Ve středu večer jsem si zadělala těsto. Vůbec to celé začalo tím, že jsem musela vyhodit vál na těsto, takový ten dřevěný, starý, už prostě nevypadal dobře, a tak jsem se s ním rozloučila s tím, že si koupím nový. Jenže ouha – v celých Říčanech jsem vál na těsto nesehnala! A tak jsem ke svému odpolednímu taxikaření, kdy jezdím opakovaně pro děti do školy, ze školy, na jeden kroužek, na druhý kroužek, pro jednoho, pro druhého… zařadila ještě výlet do Průhonic, abych sehnala vál. Koupila jsem jen takový ten silikonový, smotávací, ať jdu s dobou… ;-) Už to byla chyba – z tohoto silikonového válu, který nemá obroubení jako tradiční dřevěný vál, všecko padá, po chvíli jsem měla mouku pod nohama, všude. To by bylo ovšem ještě to nejmenší, horší to bylo s těstem – na dvě dávky kremrolí, z nichž je cca 40–50 trubiček, potřebujete 70 dkg hladké mouky, dvě celá másla, jednu celou šlehačku, špetku soli a čtyři žloutky. Už jen ale po zapracování všech surovin, bez šlehačky!, bylo těsto řídké, lepivé, kdybych do něho přidala šlehačku, která do receptu patří, byla by z toho kaše… Takže OK, šlehačka nebude, těsto jsem nějak vypracovala a dala jej do lednice odpočinout – respektive odpočinout jsem si musela spíš já a modlila jsem se k těstu, aby ztuhlo. Protože pak je z něho třeba vyválet placky, z nich se musí vykrájet proužky a ty pak namotat na plechové trubičky… Ani po dvou hodinách těsto nejevilo známky zlepšení, tak jsem to už v deset hodin večer nevydržela, těsto vyndala a šla se pustit do kremrolí. Co jsem ale mohla čekat? Těsto jsem s vypětím všech sil nějak i vyválela, nařezala proužky, ale odlepit je z válu? Nemožné! Těsto se trhalo, jenom jsem se na něj podívala, natož abych se jej směla dotknout! Po chvíli svého zoufalého a předem prohraného boje jsem z těsta udělala hroudu, zastavila svou ruku, která užuž ve vzteku chtěla touto hroudou mrsknout do koše (dobrá hospodyňka přece i pro pírko za plot skočí, tak jaképak vyhazování těsta, že? ;-) a uložila těsto zpátky do lednice.

Druhý den jsem místo tréninku u Míši jela znovu na nákup, nakoupila další mouku, tvaroh na koláč, který jsem upekla z prvního těsta, a na druhý pokus se vše povedlo. Ale víte, proč se to všecko stalo? :-) Ponaučení z tohoto mého příběhu je jedno – neměňte osvědčené věci za nové, pokud fungují a máte je ozkoušené, ono jak chce člověk moc, taky nemusí mít ve finále nic ;-). Ale omluvme mé počínání tím, že jsem chtěla něco lepšího kvůli mamince, ne kvůli sobě, a byla jsem pak taky náležitě proškolena ;-). Manžel, když v době mého středečního zápasu s extra moukou přijel domů a marně se se mnou snažil vést konverzaci, ukončil po chvíli své snažení slovy: „…jsi dneska šlápla do hovna?“ – a protože on je velmi ekonomický, pokud jde o sdílnost, celkem precizně mé tehdejší rozpoložení vystihl. Když jsem to pak psala Zdeničce, tu to strašně pobavilo, a úplně mne dostala tím, když mi po dalších dvou dnech vyprávěla, že tuhle hlášku odprezentovala svému příteli jako „typicky české úsloví“ s dotazem, zda se něco podobného říká v Norsku! :-) Ten samozřejmě o ničem takovém nevěděl, ale až se vás nějaký Nor zeptá na tenhle český folklor, tak ho zavedla má sestřička, která jen nepochopila, že nešlo o žádné přísloví… :-)

Nevím, jaké přísloví napadne mne, až budu mít odvahu jít se podívat do kuchyně – Pepča dnes potřeboval zajet na chatu, a když už tam byl, tak si i zašel na ryby, a se slovy: „Přivezl jsem Ti večeři, ženo!“ mi před chvílí pyšně ukazoval 56centimetrového pstruha, kterého chytil. Nebudu myslet na to, že tu rybku teď v kuchyni čistí, kuchá a tak podobně, prostě se musím smířit s tím, že pokud nechci mít v kuchyni po zdech šupiny, tak o tom nebudu moc přemýšlet, vezmu hadr a uklidím to. A budu si u toho s úsměvem a šťastná opakovat, že život stojí na úplně jiných věcech, než jsou šupiny na zdi, že mám zdravé šikovné děti a milujícího manžela, stále dobře naladěné a vysmáté psiny, ty nejlepší rodiče na světě, a prostě kdyby nebylo sem tam nějaké to rozptýlení, asi by to byla i nuda, ne? :-) Tak krásné dny, a nepřežeňte to s experimenty, ono sice kdo neriskuje, nic nezíská, na druhou stranu ovšem – jistota je jistota :-) D


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a tři (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 10. 03. 2017 17:08:37

bibabibon: S tímhle můžu jen souhlasit :-))) Taky zdravíme, Peťo :-)


autor: bibabibon - reagovat
datum: 10. 03. 2017 05:23:23

Ahoja. .Drahu přislovi pro Zdeničku do Norska je "když nejde o život de o hovno"a tak to prostě je.Obě Vás zdravim Petra


Copyright © 2009 - 2018 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz