Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



ProfiDOG.cz

Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 209 aneb Vrh C je na světě! :-)

Říká se, že když si člověk něco moc přeje, měl by si za tím jít. Tohle je myslím ještě celkem snadné – něco si umanout a nadchnout se, to jde bez větších problémů. Ale co je mnohem těžší, je nevzdat se na cestě za cílem poté, co zmizí počáteční nadšení, iluze se promění v realitu a nezdary vás dostanou na dno a na pokraj sil. Nevzdat se a věřit, že jednou každá smůla skončí, že štěstí, abychom si ho pořádně uvědomili, někdy uvolní své místo neštěstí, protože když se pak konečně zase vystřídají, člověk si to štěstí pořádně užije – to je to podstatné. Pracovat na sobě, bojovat a žít dál. A pak, když už nic nečekáte a berete věci, jak jsou, protože nic jiného ani dělat nemůžete, tak to přijde! :-) Asi tak nějak bych popsala své pocity z toho, že už třetí den se nemůžu vynadívat na Liz a její úrodu miminek, ve kterou jsem – přiznávám – po loňském roce už pomalu přestávala věřit…

Asi mi není prostě souzeno zahraniční krytí, a především nemá vůbec cenu stále přemýšlet, proč loni březost nedopadla dobře, proč se štěnda vstřebala, prostě jak mi řeklo několik kamarádů – byla to jen blbá náhoda, i když to může vypadat sebeneuvěřitelněji, ber to tak. Myslím, že tohle mi říkala konkrétně Míša Kuncová, její pragmatismus mi za dobu, co spolu cvičíme, a především kamarádíme, mnohokrát pomohl, její věta „Zachovej paniku!“ :-) mě často rozesmála i popíchla, ale zůstala jsem díky ní nohama na zemi a přestala plašit. Přestala jsem řešit eventuelní kontaminaci vody v našem zahradním jezírku (kdo nechápete, zapátrejte nazpět v mých blozích :-) nebo bažanty. Utratila jsem loni strašné peníze za nejrůznější testy, které ale neodhalily jediný problém. Výsledkem bylo pouze to, že mám doma naprosto zdravou fenku. A tak jsem se rozhodla tentokrát nikam necestovat, žádné Dánsko, Finsko ani jiná tramtárie, prostě zdravý český pes, a nazdar.

Volba padla na „Badíka“ (Bully Fei z Benáteckého dvora) Jirky Reizenthalera – je to kontaktní společenský pes, své pracovní vlohy dokázal, vzhledově výrazný samčí typ odpovídající standardu, zdravíčko v pořádku, super krev po Etym vom Herrenholz a jedné z nejlepších českých pracovních fen, Feigee od Vítkovy hory, s níž dlouho závodila Katka Hájková. Volba krycího psa byla prostě jasná, i proto, že Bady je už vykrytý pes a dává plné vrhy. Na progesteron jsem s Liz jela pouze jednou a musím říct, že v přístupu k veterinářům jsem zásadně změnila postoj – dřív jsem jezdila na progesteron a stěry během hárání cca třikrát, pak sono v půlce březosti, po týdnu pak kontroly atd. Na tohle všecko jsem se vybodla – s Liz jsem byla před háráním u paní doktorky Lorencové ve Vetnemu v Libuši, vysvětlila jí naše zážitky a domluvily jsme se na postupu. Žádné léky, žádné zbytečné kontroly, prostě necháme to na Liz a přírodě, uděláme sono až těsně před případným porodem.

Krytí proběhlo naprosto hladce, Liz nedělá problém, klidně stojí a po půl hodině svázání bylo po všem. I protože jsem neměla přesně změřený progesteron, překrývali jsme obden. Vzhledem k tomu, že se štěnda narodila až 67. den, jsou prckové nejspíš až z toho druhého krytí. Je otázka, zda je překrytí obden dobré, asi co chovatel, to jiný názor, já nevím… :-) V každém případě to, že je Liz březí, jsem na ní poznala za cca tři týdny po krytí – zrůžověly jí bradavky a pak už pomalinku i začalo růst bříško. Žádný ultrazvuk na potvrzení březosti, já jsem věděla, že je březí, a to mi stačilo. Ale přiznávám, že když jsem 55. den jela s velrybkou Liz na první ultrazvuk v době březosti, byla ve mně malá dušička. V chytrých knížkách a na internetu se dočtete, jak přesně vypadá každý den březosti, co se v těle maminky děje a jak vypadají plody. Tak jsem se třeba dozvěděla, od jakého dne už by měly být cítit pohyby miminek – a čím víc jsem je chtěla vysledovat, tím spíš jsem samozřejmě necítila nic. Takže se slovy „Paní doktorko, oni se tam vůbec nehýbou, určitě je zase něco špatně!“ jsem přijela na veterinu, paní doktorka Liz udělala ultrazvuk, ukázala mi tlukoucí srdíčka všech miminek a zasmála se tomu, jak se majitelé nechají vyplašit vším, co se kde píše. No já vím, ale těžko se tomuhle ubráníte, navíc když si člověk zažije nějaký ten chovatelský nezdar, tím spíš zase něco podobného očekává. A to jsem životní optimista! :-)

Uklidněna návštěvou veteriny jsem teprve začala připravovat věci na porod – porodní bednu Liz od cca poloviny březosti samozřejmě měla, ale nic dalšího jsem nechystala. Takže jsem v lékárně objednala zdravotní podložky na porod (takové ty podložky, které se používají na lůžko u nemocných lidí – u porodu vždy jen podložku vyhodíte, dáte čistou a vše stále probíhá krásně v čistotě, moc doporučuji :-), manžel mi z půdy vynosil bedny s dalšími věcmi na porod a pomalu jsme se začali těšit na to, že to přijde a budou prckové! :-) Kdo by ovšem tušil, že ono těšení se přejde nekonečným čekáním opět v další obavy, zda je vše v pořádku a že porod pro mne začne být něco jako zlaté prasátko… :-)

Od 59. dne jsem dala sbohem manželské posteli a ložnici a začala spát v obýváku na sedačce, abych Liz z vedlejší místnosti slyšela, když by se začalo něco dít. Z těch cca pěti nocí jsem se trochu vyspala tuším jednou, a nejspíš jen proto, že má únava převýšila nepohodlné spaní a já jsem se ráno z kómatu probrala do rozlámaného člověka, kruhů pod očima a naprosté odevzdanosti. Jenže mnohem větší zážitek ještě měl přijít, ve srovnání se spaním v křesle v garáži bylo totiž spaní na sedačce něco jako spaní v baldachýnu! :-) K porodu jsem měla domluvenou kamarádku Zdeničku Sojkovou, která pracovala mnoho let jako veterinární sestra u pana doktora Naxery v Praze. Od pátku 14. dubna pro nás byla Zdenička v pohotovosti, a kromě toho, že si zcela přizpůsobila program, aby byla k dispozici, kdykoli bych zavolala, měla její porodní pohotovost ještě další aspekty. Když se na nás v pondělí přijela podívat, se smíchem mi oznamovala: „Tak nejsem alkoholik! Celý Velikonoce jsem neměla ani skleničku vína, abych mohla řídit a přijet za vámi, takovýhle Velikonoce jsem ještě nezažila!“ :-) Když ani v pondělí, 65. den březosti, se nic nedělo, Liz byla žravá, veselá a zjevně si užívala naší společnosti, rozhodly jsme se vzít ji na kontrolu. Kromě sona, které potvrdilo, že je vše nejlepším pořádku, paní doktorka udělala i rentgen a tam jsme spočítaly devět tělíček! :-) Musím říct, že informace o počtu prcků je podle mne strašně užitečná, bylo super vědět, kolik štěňátek se má ještě narodit a že narozením devátého je porod u konce.

Než ovšem došlo k porodu, který jsme se Zdeničkou podle klesající teploty čekaly každou chvilku, strávila se mnou Zdenička jednu noc v garáži u Liz. Každá jsme se zabubala do deky a svého křesílka, Zdeničce jsem dala úplně novou deku od Gappay, kterou jsem od nich dostala jako dárek, a vyčerpány nekonečným čekáním jsme takto proklimbaly noc. Sem tam jsme se vzbudily, abychom zjistily, že Liz chrápe jak pařez, a upadly dál do našeho příšerného nepohodlného spánku. Připadaly jsme si jako dva bezdomovci, Liz si spala na svém letišti jako princezna, a my dvě zlámané ve skládacích křesílkách. Byla možnost lehnout si k Liz, krásně bychom se tam obě vešly, ale Zdenička nakonec prohlásila: „To víš, my si tam lehneme, usneme, a až fena porodí tady někde vedle na dlažbě, tak o tom ani nebudeme vědět!“ :-)

Ráno Zdenička odjela domů – chlupatá od hlavy až k patě od Gappay deky a absolutně vyřízená… :-) Nicméně i když bylo čekání na porod nekonečné, byla se Zdeničkou sranda, pořád jsme se něčemu smály, a když bych znovu měla takto nekonečně čekat, Zdenička byla ten nejlepší společník! :-) Ještě důležitější ovšem je, že při porodu, který konečně nastal ve středu ve 14.50, byla naprosto famózní. Vrh C je můj třetí, při porodu Taffynky, mé první fenky, jsem byla sama, Taffy měla velká štěňátka (nad 500 gramů porodní hmotnost) a zrovna to první bylo to největší – nemohla ho vytlačit, já jí neuměla pomoct, a tak se udusilo v porodních cestách… Druhý vrh, Ginušky, jsem odrodila s Hankou Touškovou, to už bylo super, je hrozně fajn, že člověk na to není sám, velmi oceníte druhé ruce, takže osušení štěnda, podvázání pupečníku, to vše jde mnohem lépe.

Lizinka rodila úplně neuvěřitelně – já jsem v tu středu v klidu udělala oběd, a když jsem ho měla hotový a donesla talíř Zdeničce, že si sedneme a najíme se, Liz začala tlačit. Nebyla před tím nijak zvlášť neklidná, třeba s Taffy a Gin jsem před porodem byla pořád na zahradě, holky chtěly hodně chodit. Liz se stočila v bedně, a když poprvé zatlačila, ptala jsem se Zdeničky: „Nemůže tam už být štěně? Jak dlouho to bude trvat, než to opravdu začne?“ Zdenička sice nevěřila, že by se už opravdu něco dělo, ale odložila talíř a šla se na Liz podívat. A bylo tam! :-) První bojovník se dral ven, Liz se otvírala a ven už šla hlavička. V tento moment jsem strašně ocenila to, že je Zdenička s námi, první klouček byl největší, Zdenička ho vybavila ven, porodila hlavičku a pak vytáhla i celé tělíčko, a jen díky ní vše bylo rychlé a naprosto hladké. Narodil se chlapeček (světle modrý), nádherný, čilý a ihned pěkně vzteklý :-). Bylo přesně 14.50 a porodní hmotnost klučíčka přes 480 g. Než jsme se stačily nadechnout, Liz už olízávala další štěňátko, v 15.00 se narodila holčička (žlutá, 430 g) a v 15.05 druhá (růžová, 410 g)! Liz nevydá při porodu ani hlásku, tlačí tak, že to skoro není vidět, o štěňátka se hned stará, prostě neuvěřitelně šikovná! :-) Další štěňátka přišla na svět v 15.30 (černý klučík, 420 g), 15.50 (červená holčička, 420 g), 16.10 (zelený klučík, 430 g), 16.50 (oranžová holčička, 410 g), 18.50 (tmavě modrý klučík, 480 g) a v 19.50 porod skončil posledním štěňátkem (šedivý klučík, 420 g). Čtyři štěňátka vyšla s placentou, minimálně dvě Liz sežrala (a pak i vyzvracela), kontrola večer po porodu ukázala na sonu jednu nevyloučenou placentu, takže Liz dostala injekci na vypuzení. Spát jsem šla hodně dlouho po půlnoci, vyřízená, ale šťastná :-).

Máme za sebou skoro tři společné dny, mimča jsou snad jednou taková, Liz je kojí a stará se o ně, ale je jí v porodní bedně teplo, tak se utíká od prcků chladit ven z bedny na dlažbu. Já vařím vývary, míchám tvaroh se žloutky a mrkví, peru a uklízím a nechápu, jak jsem mohla fungovat bez sušičky. Vzpomínám, jak nám doma během prvních dvou vrhů stál v kuchyni neustále sušák (oba vrhy byly na zimu, tak jsem prádlo nemohla věšet ven), když jsem vyndala prádlo z pračky, vysypala se z něho hromada chlupů. Když jsem prádlo pověsila na sušák, vysypaly se okolo další dvě hromady… Ze sušičky si nyní vyndám nadýchané prádlo bez chlupů, prostě paráda :-).

Na tomto místě chci poděkovat Zdeničce Sojkové za neuvěřitelnou pomoc při porodu i před ním, Míše Kuncové a Jirkovi Reizenthalerovi, kteří byli mými vrbami a rádci :-), rodičům, kteří mají u sebe na dovolené Ginušku, která jim systematicky ničí zahradu a zlikviduje vše, na co přijde. V neposlední řadě si velký obdiv zaslouží i můj manžel, že to všecko se mnou zvládl. Z příchodu miminek má taky radost, chodí se na ně dívat a sám se nabízí, jestli nepotřebuji s něčím pomoc! :-) …asi mu přenechám praní, povedlo se mi totiž od jednoho prostěradla obarvit celou pračku narůžovo, a když mi do druhé pustilo barvu pro změnu fialové psí prostěradlo, prohlásil můj muž jen: „Ajéje, náš malý chemik!“ :-)

Tak se mějte krásně, nevzdávejte své sny, cíle i boje, protože jednou se všechno v dobré obrátí! :-) D


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel pět a dva (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 29. 04. 2017 17:41:38

Katka Seďová: Jsou to puclíčci, já vím, ale nádherní!!! :-) Zatím to vypadá, v co jsem doufala - Liz prckům předala svůj vzhled, začíná se nám to moooc hezky rýsovat :-)


datum: 27. 04. 2017 10:09:52

Drahuško, koukám na váhy "Céček" v prvním týdnu...ty ses rozhodla chovat slony? :-)
Jsou moc krásný!!!


autor: D - reagovat
datum: 22. 04. 2017 19:48:21

Eva F.: Děkuju, Eví :-) A k jezírku se nedostanou, neboj :-)


autor: Eva F. - reagovat
datum: 22. 04. 2017 19:19:42

Ještě jednou gratuluju k nadílce. To bude slušný likvidační komando, až povyrostou. Bacha na jezírko! :-)


autor: D - reagovat
datum: 22. 04. 2017 18:34:17

Katka Seďová: Ahoj Kačí, děkuju za přání :-) Těším se, jak budou prckové akční, ale tentokrát to bude snazší v tom, že budou moct být venku na zahradě - uděláme jim výběh, "hřiště" na dovádění, a můžou se realizovat a rozvíjet :-) Papa, pozdrav všem, speciálně bráchovi a Buffynce :-*


datum: 22. 04. 2017 16:16:14
bady-liz-listopad-2013.jpg

Drahuško, strašně moc gratuluju tobě i Liz!!! Ať se štěndům i mamině daří jen a jen dobře. A tobě přeju ještě hodně sil, neboť až štěnda povyrostou a budou stejně akční jako jejich maminka a stýček Bady, máš se nač těšit :-). Úplně sem si připomněla, když byli Baďas a Liz ještě štěnda...viz. fotka :-).
Moc zdravíme z Českého ráje.


Copyright © 2009 - 2018 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz