Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



ProfiDOG.cz

Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 211 aneb Céčka pět týdnů

„…tři, pět, sedm, osm… Dva, čtyři, šest, osm! Jeden, dva, tři, čtyři, pět, támhle šest, sedm, osm – devět! Uf…“ Matematika nikdy nebyla ani mým koníčkem, a bohužel ani mou silnou stránkou. Ještě nedávno jsem si ovšem myslela, že počty do dvaceti zvládám bravurně... Leč opět jsem se v sobě zmýlila – denně ikskrát dokola počítám ta malá rotvajleří háďata, a prostě vždycky jeden chybí. Někdy je schovaný pod větví smrku, která se porostlá a obtěžkaná břečťanem sklání k zemi, a poskytuje tak těm černým živlům skvělou skrýš a bezva předmět na lovení – ono se to houpe, taky se na to dá pověsit, a dokonce se o to dá tahat! …nebo najdu nějakého zahradníka ještě dál pod stromy – specialistky na sbírání kousků kůry, listů a šišek jsou především oranžová cácorka, těsně v závěsu za ní růžová bojovnice a červená šibalka. Žluté kvítko se snaží pochytit co nejvíc od mámy, je jejím stínem (když tedy zrovna nemorduje sourozence), kouše jí s radostí sobě vlastní stále ucho a plete se jí pod nohama. No, a když mi v houfu nechybí ani lesníci, ani zahradníci, tak se to rve v takové hromadě, že se prostě nedopočítáte… Jednou jsem jich naopak napočítala deset – to už jsem si říkala, že mám asi zrakové halucinace z nevyspání… ;-) Těší mě, že při stejných analfabetických počtech jsem načapala i manžela, který se na rozdíl ode mne čísly živí, a stejně bezradně několikrát dokola počítala i Natálka, a to stála na trampolíně, aby měla lepší rozhled :-).

Takto intenzivně počítám necelé dva týdny, kdy se z batolících mimin staly rozjívené, velmi rychlé a temperamentní kouličky, které už tráví celý den venku a které každým dnem poznávají více ze světa, jenž se jim už zanedlouho otevře naplno. Denně na nich vidím víc odvahy, víc odhodlání a touhy poznávat – jdou například dál a dál do zahrady nebo kdekoli otevřu dveře, hned se za nimi objeví několik párů jiskřících kukadel, nadšených z toho, že bude zase něco nového! :-)

Před pár dny mě pěkně proškolili… Vzala jsem mezi ně svazek klíčů, abych otestovala, jak na ně budou reagovat – o klíče okamžitě proběhla bitka, nejdříve se jich zmocnila růžová Cloe, v další pranici s nimi odběhla červená Casie – a já jsem pak klíče dvacet minut hledala, než jsem je v trávě našla ;-). Pet lahve jsou hodně velkým zdrojem zábavy, obzvlášť je baví Hanácká kyselka, protože má tvar, díky kterému se dá skvěle roztočit! Balonky jsou taky super, ale mezi top hračky patří ještě koště a kabel od ovládání garážových dveří. Nebyl samozřejmě aktivní s ohledem na bezpečnost malých nenechavců, ale bohužel už není ani funkční – mazlíci to vyrvali z podlahy a denně se o kabel strhne nějaká mačkanice nebo rvačka.

Lizinka je stále s malými a několikrát za den kojí, když si malí „řeknou“. Úžasně si spolu hrají, sem tam je usměrní, ale jinak provokuje ke hře, až jsem měla včera strach, když Lizi chytla rapla a lítala jak blázen v divokých kruzích okolo stromu, aby s kůrou nezačala lítat vzduchem i štěňata ;-). Nevznikl nám jediný problém ani kvůli hračkám, ani kvůli žrádlu. Navíc celá desetičlenná smečka má opravdu skvělou pohodu, jsou stále na zahradě – kdo chce, může se ochladit na dlažbě v domě, kdo ne, má leháro v trávě :-). A z čeho mám velkou radost, tak že se smečka učí venčit se na trávě, včera se nám vstávání podařilo bez jediné loužičky doma! :-) Dnes to bylo tedy o něco slabší, byla jsem moc pomalá, a Céčka příliš akčně vstávají.

Změňme ale na chvíli téma… ;-) Zatímco Natálka mi se štěndy moc pomáhá a je vůbec strašně zlatá úplně ve všech ohledech, Jeník teď sviští dost rychlým tempem na svém pubertálním tobogánu, a minulý týden mi dal docela zabrat… Na začátek pro zasmání – byl na škole v přírodě, když se vrátil a přebírala jsem ho od třídní učitelky, trnula jsem, co si zase vyslechnu (asi jsem psala o tom, že loni padl zákaz manipulace s přímotopy na chatách, a tak pro našeho Jendu s ještě pár kumpány to byl v podstatě nepsaný povel „Jděte do toho, pánové!“ – zkoušeli hořlavost nějakých plastových tyčinek, ty se nad horkým topením roztavily, napadaly do topení, a kromě toho, že ho zničily, tak vyudily komplet celou chatu…; velmi nerada vzpomínám na telefonát s paní učitelkou, která mi volala ještě ze školy v přírodě). Tentokrát mi paní učitelka odvyprávěla story o tom, že v pokoji, kde byl i náš expert, to strašně páchlo, a to několik dnů. A tak pánské osazenstvo dostalo befelem vyskládat všechny boty před dveře pokoje. Když ovšem smrdutý a stále se zhoršující odér v pokoji neustal, vrhla se jedna učitelka zoufale do skříní. A co našla? Téměř samy z věcí našeho synka vypochodovaly olomoucké tvarůžky! Honzík se k tomu vyjádřil prý tak, že to byla „kanada na Kryštofa“, nechal čmuchat celý učitelský sbor po zdroji toho smradu, a nehnul ani brvou. Ty syrečky nelenil koupit ve svém osobním volnu někde ve vesnici, kam se musel vypravit, až tak mu o ten fórek šlo! :-) Paní učitelka to letos vzala s nadhledem, ukončila to stejnými slovy, kterými začala: „…bylo to vlastně úsměvné…“ :-)

Moc do smíchu mi ovšem nebylo ve čtvrtek ráno, když mi Honzík ze školy, těsně před začátkem vyučování zavolal, že potřebuje, abych přijela a dovezla mu učení na celý den. Nejdřív jsem nechápala… Ano, děti teď během Céček mají více povinností, musejí být už naprosto samostatné. A když se Honzíka zeptám, jestli je připravený a naučený do školy, tak mu kladnou odpověď věřím… Já hloupá! Když jsem jela s hromadou učení do školy, vzteky jsem se klepala. Když jsem se ploužila s učením do školy v koloně za dvěma traktory, které prostě nešlo předjet, zněla mi v uších hláška Pavly Tomicové z Rafťáků: „Nedovedu si představit, že by měl někdo horší dítě než já!“ Takže náš Honzík je za odměnu bez noťasu, bez mobilu, a dokud si obojí opravdu nezaslouží, má smůlu, prostě nejde to jinak… A musím se přiznat, že i když jsem děti (ani psy! :-) nikdy nebila, hodně mě svrběla ruka, abych u školy s těmi učebnicemi Jendovi navíc taky ručně nevysvětlila, co si o tom všem myslím… ;-)

Fotky jsou z řádění malých lumpů – začíná to tu být velmi rizikové prostředí… ;-) Čekají nás už jenom dva společné týdny – jak to mohlo všechno tak rychle utéct? Tak krásné dny a ať nám hezké chvíle utíkají co nejpomaleji :-) D


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a tři (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 31. 05. 2017 08:20:30

J@J: Náš Honzík je spíš něco jako "tichá voda břehy mele" :-) Pohlazení vašim vydrám, u nás to už zase všecko lítá, jak je dneska chladněji, jsou neunavitelní... :-)


autor: J@J - reagovat
datum: 30. 05. 2017 12:30:34

Ahoj Drahu,

sem je vždy radost pohledět :) fotky krásný , psaní nejinak, včera jsem byl plavit koně ,ale spíš jsem koupal vydry Buddysek funí do vody dělá bublinky (nosem):) a ze dna loví kameny, jak vidí vodu je k nezastavení a vůbec nechce vylézt :)to má po mamince jako to máš ty s Honzíkem , ty byses jinak nudila nemít tak temperamentní dítě :):):)
Tak páčko


autor: D - reagovat
datum: 30. 05. 2017 07:02:38

Katka Seďová: ...Jeník je v těch legráckách po mně, co nadělám :-), ale školu jsem tedy tak na háku neměla, naši by mě přetrhli jak hada... Pozdrav vracíme - 7.00, 30. 5.: smečka po hodinovém blbnutí pomalu odpadá, já jsem si připravila snídani a začíná nám další krásný den :-)


datum: 29. 05. 2017 21:21:56

Ahoj Drahuško, štěnda jsou prostě nádherný!!! A Jenda neskutečně vtipnej :-)!!!
Hezký večer z Ráje :-)


Copyright © 2009 - 2018 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz