Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 213 aneb Ideální začátek dne

(11. 10. 2020)

Taky si někdy plánujete na víkend, že budete jen odpočívat, den začnete vycházkou s hafanem, maximálně zajedete nakoupit pár věcí, ale jinak pohoda, klídek, tabáček? Přesně takhle jsem si to včera plánovala já – že v neděli vstanu (samozřejmě až se pořádně vyspím), projdu se s Lizinkou, pak zajedu nakoupit pár věcí k jídlu, ať to nemusím honit při práci přes týden, ale jinak veget, nějaký dobrý film a jen a jen odpočinek. Právě jsem vám představila ideální scénář… Nyní realita.

Mobil mě vzbudil v půl šesté, zapomněla jsem si ho večer přenastavit. Ano, mohla jsem ještě chvilku vyspávat, ale uvědomila jsem si, že se mi chce na záchod, a prostě to nešlo zaspat a pustit z hlavy. Takže jsem chtě nechtě vylezla. Liz se na mne podívala z šera a přítmí svého pelíšku, jestli to jako myslím vážně tahat ji tak brzy ven – do mlhy a nevlídna. Zívla, stočila se do klubíčka a donutila mě změnit pořadí mého plánu. OK, nejdřív tedy zajedu nakoupit – Hypernova v Průhonicích má od sedmi, takže ta to jistí. Až se vrátím, vyrazím ven – podzimní barevné a voňavé listí na mne čeká, miluju stávající mlhavá rána.

V Hypernově se to již časně ráno hemžilo lidmi připravujícími se na konec světa, zákaz vycházení a apokalypsu. Snažila jsem se nepodlehnout tlaku a vybírat pouze to, co potřebujeme. Kromě jiného jsem kupovala i šlehačku. Shodně s klasikem se domnívám, že už taky nejsem ani mladá, ani blbá, takže vím, jaké nebezpečí v nákupu představuje například hořčice v plastovém kelímku. Nicméně když jsem tašku s nákupem ukládala do auta, trochu prudčeji jsem ji položila, jeden ze dvou kelímků smetany se převrhl, a i když nechápu jak, alobalové víčko se rozřízlo, a než jsem stihla zareagovat, měla jsem nákup pěkně odshora dolů prolitý 31% šlehačkou. Málem jsem brečela vzteky, když jsem v zoufalství tahala z kabelky kapesníčky a zcela v přesile oproti mastné tekutině se snažila zmírnit následky katastrofy. Nic moc platné to nebylo – zalískané bylo auto i mé oblečení. Vzdala jsem to a raději jela domů.

…během jízdy – což jsem ovšem nevěděla – se šlehačce povedlo prosáknout se i přes dno tašky….

Doma, aniž bych to tušila, jsem položila tašku nejdříve v chodbě, pak jsem si ji přenesla do kuchyně. V chodbě zůstala na lavici bílá umatlaná kaluž a má cesta do kuchyně byla jasně vyznačena tučnými kapkami po celé podlaze. Místo vycházky mě čekala hodinová šichta, kdy jsem vyndávala jednu věc po druhé a omývala ji. (Krásnou podzimní couračku si s Liz užil místo mne Pepča.) Takto jsem měla o zábavu postaráno asi do půl desáté, kdy jsem měla co dělat, abych začala vařit nějaký oběd. Z nedělního maratonu se mi povedlo vyskočit až o půl druhé odpoledne, kdy jsem vytřela a uklidila poslední zbytky šlehačky z našeho obydlí a vyexpedovala rodinu, aby mi dopřáli chvilku soukromí. Nějak se ten můj nedělní relax vymkl kontrole a den si dělá svéhlavosti zcela mimo mé představy…

Když jsem manželovi líčila, jak mám od rána kvůli tomu extempore s nákupem zkaženou náladu, tak se jen podivil, že mi stojí za to si takovými nepodstatnostmi kazit den. No jo, hezky se to řekne, ale jak to mám udělat? :-) Za dvacet let manželství jsem se naučila spoustu věcí neřešit, asi bych se jinak opravdu zbláznila. Ale jsou věci, kdy je holt těžké udržet si nadhled. Manžel mi řekl, že jsem měla celou tašku s tím šlehačkovým potěšením hodit do koše. Ale copak vyhodím nákup za dva tisíce?! A jak jsme si tak spolu povídali a vyměňovali si názory ohledně toho, že já věci řeším moc (tvrdí on), a on zase moc málo (tvrdím já), padla z jeho strany věta, kterou slýchávám za poslední dva roky, kdy jsem nepsala blogy, celkem pravidelně: „Měla bys zase začít psát blog, ať se z toho vypíšeš!“ :-) Už jsem to vlastně mnohokrát chtěla udělat, ale tentokrát jsem o tom nepřemýšlela, prostě jsem si sedla k počítači a vyvztekala se ze své nálady sem. A ono to funguje! :-) Navíc jsem přesvědčená o tom, že spousta vás, milé dámy, které si teď to, co píšu, třeba čtete, máte podobné zkušenosti, že v tom nejsem sama. Chlapi, zejména jsou-li to naši manželé/partneři, mají někdy zajímavé názory ohledně chodu domácnosti – pokud mohu soudit podle toho, jak to mám doma já, tak dost zjednodušené. A že se to dědí z otce na syna, o tom vím taky své:

Před pár dny okolo mne v obýváku prosvištěl synek, 16letý habán, absolutně šťastná povaha, nic ho nerozhodí, na vše má odpověď, vždy zachovává nadhled. Jeho obzvláštní záliba spočívá v diskutování se mnou, ale to by bylo na jiné téma, třeba jindy :-). Takže jak si tak Honza okolo mne proletěl, všimla jsem si věcí, které jaksi po sobě v kuchyni pozapomněl uklidit. Takže na něj volám: „Honzíku, laskavě nakluš zpátky a pojď si to uklidit. Kdo si myslíš, že to za Tebe udělá?!“ A ze synova pokoje jsem zaslechla smích a odpověď: „Domácí elf?“

Vážení přátelé, dovolte mi, abych se představila. Je mi 42 let a jsem – domácí elf! :-) D

PS: Fotky jsou starší, takové vzpomínkové, ale na té v černé mikině má Honzík svůj velmi typický výraz :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz