Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 216 aneb Brobulinol

(23. 10. 2020)

Smáli jste se někdy tak, až jste se málem zalkli smíchem, nemohli popadnout dech, bolelo vás od smíchu celé tělo a opravdu jste smíchy brečeli? Věřím, že ano! :-) A protože je doba tak nějak stále náchylnější na splíny a špatnou náladu, tímto blogem bych vás ráda trochu pobavila – protože to, o čem budu psát, mne osobně dokáže spolehlivě rozesmát i dnes :-).

Hlavním aktérem příběhu je má maminka, a než začnu psát, ráda bych zdůraznila, že má rodina je pro mne svatá a vše, co píšu, je myšleno dobře. To jen pro jistotu – minule totiž, když si manžel četl poslední blog, tak se u toho nachomýtly děti, a ani Honzík, ani Natálka z toho příliš nejásali nadšením. Dozvěděla jsem se, že mé blogy čtou dokonce i jejich spolužáci (nechápu, jak se k tomu prokousali…) a moji dva miláčci, často hlavní aktéři mých vyprávění, z toho nemají vůbec radost. Snažila jsem se je uklidnit: „Ale vždyť je to částečně taková literární fikce, fabulace…“ A Pepča do toho jako obvykle hodil vidle: „Jojo, literární fabulace, akorát je to 100% pravda!“ :-) Tak já nevím, asi je to pravda, no… Ale vše, co píšu, myslím dobře, na to nezapomínejte! :-)

Zpět k tomu, o čem chci dnes psát – a není to totéž ráno, tentýž den. Teď už jinde jsme, je to jiná vesnice (kdo poznal Mrazíka, má bod :-). Je jediné místo na světě, kde si opravdu odpočinu, pořádně se vyspím, uzdravím se z případných neduhů a můžu nechat starosti a zodpovědnost na ostatních. Mám to tak jako vy všichni – nejlíp na světě je mi u mých rodičů. Na taťkovi obdivuji jeho všestrannost, inteligenci a přirozenou autoritu. Mamka je človíček, který si se vším poradí, vše přežije, vše vyřeší, a ještě ke všemu je s ní hrozná legrace. Pravidelní čtenáři mých blogů vědí, že vrozené vlohy ke kanadským žertíkům jsem podědila právě po ní (a po mně převzal genetickou štafetu Honzík).

Čas hrozně letí, tak nevím, jestli to bylo loni, nebo dokonce už předloni, ale byla jsem zase takhle jednou u rodičů na Vysočině a maminka se chystala na nákup. Vždy, než odjede, si píše seznam, aby v obchodě pak na něco nezapomněla – na seznamu samozřejmě nechybí různé akční trháky, kvůli kterým maminka vyráží na svůj lov do třebíčského Kauflandu. A jak mi ten lísteček s nákupem ležel nějakou dobu na očích, zničehonic mne osvítil takový spontánní nápad, že bych ho mamince trochu poupravila… A tak jsem tužkou, která ležela pěkně připravená u seznamu s nákupem, decentně vylepšila textaci – tu jsem přidala písmenko před, tu pár písmenek za slovo, sem tam i přímo do názvu dané potraviny. Už když jsem se seznamem takto čarovala, strašně mě to bavilo, chichotala jsem se u toho a snažila se nerozesmát úplně, abych své dílko neprozradila (chudák maminka se mezitím nic netušíc oblékala a připravovala na nákup). Povedlo se, mamka se po chvíli objevila, chňapla lísteček a odfrčela :-). A já se konečně mohla dosyta nasmát, protože příprava a realizace těchto legrácek je možná to úplně nejlepší na celé věci. Ovšem tentokrát výsledek ještě předčil mé očekávání. Než maminka přijela domů, Zdenička, které jsem o svém fórku poreferovala, mi sice s kroucením hlavy sdělila, že jsem fakt blbá, že z toho bude mít mamka ostudu, nicméně ani tak se mé natěšení na návrat mamky nezmenšilo.

Maminka přijela. Začala po kuchyni roznášet a hromádkovat obsah nákupních tašek – a furt nic! Byla natolik zaujatá nákupem, že nijak neřešila, jak okolo ní postávám, přiblble se usmívám a hypnotizuju ji pohledem. Nedalo se svítit, musela jsem se zeptat: „Mami, jak se Ti nakupovalo, co ten nákupní lístek?“ Maminka koukala sice ještě trochu nechápavě, ale už jsem viděla, že jí začíná svítat. „Trochu jsem Ti ho upravila…“ šla jsem s pravdou ven. Na to konto se maminka posadila, vytáhla si nejen doličný nákupní lístek, ale i brýle, a nevěřila svým očím. A já uším, protože začala vykládat, že prý v Kauflandu v nějaké z uliček lístek vytáhla, ale nemohla to po sobě :-))) přečíst. „Říkala jsem si – co jsem si to sem napsala???! A zrovna jsem si zapomněla vzít i brýle…“ A se slovy „Dobrý den, byla byste tak hodná a podívala se mi, co jsem si to napsala na lístek, já nemám brýle,“ se maminka obrátila o pomoc na nějakou prodavačku a lístek jí podala. Prodavačka prý brejlila celá vykulená do papíru, maminka k vyplnění chvíle prý ještě pronesla něco takového, jako že „Já to taky po sobě dneska nějak nemůžu přečíst…“ a ve finále z prodavačky vypadlo: „Tak tohle by asi mohl být bílý jogurt…“ Pak prý mamince lístek vrátila, dost možná si myslela něco o bábě bláznivé a provokaci, a šla se raději věnovat jednodušším úkolům. No, aby ne, když na lístku byl brobulinol, Relaxo kaktuson a podobné krávovinky. …pokud jste ještě doteď nerozklikli fotku dole, doporučuji tak učinit a nákupní seznam si přečíst :-)

Naštěstí má moje maminka smysl pro legraci, smály jsme se obě ještě asi deset minut, a mě paralyzovaly záchvaty i dlouho poté, kdykoli jsem si představila situaci v Kauflandu, jak maminka podává lístek prodavačce. A včera, když jsem si dělala trochu pořádek v telefonu a našla tam tuto fotku, tak jsem se smála znovu. Možná vám to vtipné nepřijde, možná si ťukáte na čelo a říkáte si, že jsem potrhlá, ale což, každý jsme nějaký, ne? A myslím, že je lepší smát se než brečet :-) D

PS: Nápad s vylepšením nákupního seznamu nebyl v mém případě úplně prvním takovýmto počinem. Jednou jsem takto zmizíkem upravila esej z němčiny své spolubydlící na koleji – obě jsme na pražské Fildě studovaly bohemistiku-germanistiku, a dodnes mám živě před očima situaci, kdy vejdeme do kabinetu zahraniční lektorky, Magda jí podává svou práci, a ejhle, rodilá mluvčí uchopí tužtičku a pustí se do korektury textu – tu doplní chybějící přehlásku, tu chybějící písmenko na konci slova, a naprosto ve všech případech Magdě chybělo „t“ v záporu „nicht“ :-). Magda se tomu smála, i když upadala do mírného šoku a úsměv jí pomalu trnul na rtech. Ke konci revize její práce už německá lektorka nepochybovala o tom, že má kamarádka na vysoké škole neví, že „nicht“ se píše s „t“ na konci :-). Nemějte obavy, takové legrácky u nás byly na denním pořádku, o nic nešlo, hodně jsme se tomu zasmály a dál si užívaly nádherného studentského života, pěších procházek z kolejí na Petřinách přes Hrad a Malou Stranu na fakultu. No, mnohdy jsme se někde zasekly a do školy vůbec nedorazily, ale to by už byla jiná písnička. Školu jsme úspěšně dokončily obě, a na tom záleží, ne? :-)


 
 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a dva (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 07. 11. 2020 15:48:07

Eva F.: :-)))


autor: Eva F. - reagovat
datum: 29. 10. 2020 19:55:57

No tak to si me nepotesila. :) Ja cekala zkomolenou brokolici, dobre, smirim se s pribinakem. Aspon nejake vysvetleni. :)


autor: D - reagovat
datum: 29. 10. 2020 19:48:40

Eva F.: Milá Evi, to je ten fór, že ani já už dneska nevím, co na tom lístku původně bylo :-))) Takže i když mi to přijde jako něco chemického a jedovatého, nějak tuším, že tam byl původně "pribiňák" v nějaké zkrácené formě, a povedlo se mi to z toho vykouzlit něco, co předčilo originál :-)


autor: Eva F. - reagovat
datum: 24. 10. 2020 19:35:03

Ahoj Drahus, nakouknu a ty uz zase pises? :) Bezva, diky, rada si poctu. A marne dumam a dumam, co je to ten/ta "brobulinol" sakra? Tohle fakt na rozdil od zbytku skveleho nakupniho seznamu nerozlistim. :D


Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz