Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 218 aneb Research z dějepisu

(8. 11. 2020)

Všimli jste si při procházkách venku, co jiného se ještě změnilo s příchodem covidu? Ano, jsou to odhozené roušky. Kromě obalů od tatranek, plechovek od energeťáků, sáčků všemožného nechutného obsahu a dalších prasečin hyzdí člověku dosažitelné prostředí nově i roušky. A evidentně již nejsou nedostatkové jako na jaře – tu máme zelenou vedle cesty, tu modrou zachycenou na keři, a dokonce i ty látkové jsem už mnohokrát našla. Nejvíc mne fascinuje, když jakýkoli odpad mají lidé přímo před domem, a vůbec je nenapadne to sebrat – za plotem anglický trávník, a venku hegeš… Omlouvám se za poněkud ostřejší tón, ale nepochopím, že jsou lidé taková prasata. Začal podzim, a to pro lesy v okolí lidských obydlí znamená jediné – nájezd dobytků, kteří místo aby odvezli odpad ze zahrady na sběrný dvůr, když už tedy nemají kompost nebo možnost vlastní likvidace, zajedou si do lesa, kde vznikají hromady nejen listů, ale větví stromů, které do lesa nepatří, shnilých jablek, zeleniny a všeho možného, co les prostě nechce. Okolo Kunic byste v lesích našli i hromady suti, pletiva a nedávno tam nějaký dobrák vyvezl pět obrovských igelitových pytlů záhadného obsahu… Napadlo by vás vyvážet odpadky do lesa? Odhodit použitou roušku nebo kapesník, kdekoli věci zrovna dosloužily? Nikdy tohle nepochopím, tu naprostou bezohlednost, neúctu k přírodě a nezodpovědnost k prostředí, ve kterém žijeme. Mám několik míst, kam chodím pravidelně s pejsky, a snažím se odpadky sbírat – ale je to sisyfovská práce…

Při dnešní vycházce mě šokovalo to množství povalujících se roušek. Poslední dobou mi covid a vše s ním spojené dělá o něco větší vrásky, a přítomnost těch roušek venku mi to zase jen připomněla – místo toho, abych si vyčistila hlavu, draly se mi do ní jiné myšlenky. Zatímco na jaře jsem to brala tak nějak sportovně, a ano, sice ve strachu z toho, co bude, ale vlastně jsme si ten nový režim všichni malinko užívali, bylo to trochu dobrodružné být spolu doma – společně jsme vařili, hráli všelijaké hry pro udržení dobré nálady, nějak to šlo. Ale druhou vlnu už takhle nedávám. Mám už toho fakt plný zuby – už mě nebaví dennodenně řešit jídlo, co budu vařit, protože s dětmi a při čtyřčlenné rodině opravdu nedělám nic jiného, než nakupuju, vařím a uklízím. K tomu samozřejmě práce, které je tolik, že se mi přes týden dělají mžitky před očima. Připadám si jak maratonec, ulítaný mezi milionem povinností… Ale hlavně ve mně sílí obrovská nejistota – kam to celé až zajde? Zažíváme novou epochu lidských dějin, které se nyní budou dělit podle covidových vln? Kolik jich ještě přijde? Čeho se obávám nejvíc, je sociální krize, která podle mne přijde naprosto jistě. Už teď přibývá lidí s velkými problémy, a bude jich/nás? víc.

Vzhledem k tomu, že se chtě nechtě stále zabývám těmito myšlenkami, je třeba si vážit každého pozitivního střípku, který jimi probleskne. Třeba toho, že místo oranžového arogantního šaška ve Státech zvítězil Joe Biden. Ne že bych z něho byla až tolik nadšená, ale za mne stonásobně lepší volba než protikandidát. Myslím, že Amíci ukázali, že zdravý rozum stále ještě má co říct. A tak doufám, že pomalu zvoní hrana i našim vrcholným představitelům – zkorumpovaný jedinec, kterého máme v čele, je naší smutnou vizitkou. Jako bohemista jsem bohužel i denně nucena přemýšlet o tom, jaké podivné jazykové konstrukce pouští z pusy. Zdegenerovaný mix dvou tak nádherných jazyků, jakými čeština a slovenština jsou…

Ale neskončíme pesimisticky, nemějte obavy :-). Díkybohu ani Natálka, ani Honzula neztrácejí dobrou náladu. Hlavně synek je naprosto happy, ostatně jako obvykle. Včera jsme s Natálkou celé dopoledne vařily – připravovaly jsme sváteční svatomartinskou husu s oběma druhy zelí, s karlovarským a bramborovým knedlíkem, ale ještě jsme se rozhodly, že zkusíme udělat i židovský šoulet. Mimochodem, oběd se povedl naprosto luxusně! Honzík se k němu dostavil ve stavu, který jasně vypovídal o tom, že právě vylezl z postele. Když jsem se ho zeptala, v kolik šel spát, tak jen kroutil očima. Tipla jsem si, že šel tak ve tři, což mi holomek potvrdil, a když jsme se ho ptali, co tak dlouho dělal, tak se nám dostalo této odpovědi: „Dělal jsem research z dějepisu.“ Pochopitelně jsme chtěli vědět víc. Že by se syn do tří hodin do noci učil??? Musel s pravdou ven – ukázalo se, že do tří v noci pařil Skandinávii, jako jarl nějakého sci-fi území. Proč to rodičům neodprezentovat jako „research z dějepisu“, že? :-) No, asi se budu muset synkovi víc podívat na zoubek. V týdnu jsem po něm třeba chtěla, aby po svém kuchařském působení vytřel kuchyni – opravdu mi málem vypadly oči, když jsem viděla, jak podlaha vypadá. Na mop neuměl nacvaknout hadr, OK, ukázala jsem mu to. Ale co přišlo pak… Násadu držel jak kráva pravítko a div si o ni nezlámal ruce. Co z toho plyne? Co se v mládí naučíš… Takže – makat bude! Synek z toho sice radost nemá, ale to má smůlu :-).

Tak se mějte hezky, a jak uvidíte někoho, kdo vyhazuje venku roušku nebo jakýkoli jiný bordel, vlítněte na něj! :-) D


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a čtyři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz