Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 223 aneb Týdenní půst?

(6. 5. 2021)

Čas od času (rozuměj jednou za pár měsíců :-) si dávám celodenní očistný půst. Mnohdy mé odhodlání skončí hned ráno přibližně v mou obvyklou snídaňovou dobu, kdy zjistím, že mám takový hlad a tak slabé odhodlání, že mi půst nehrozí ani náhodou, a raději to vzdám. Nelámu to ale přes koleno a nechám to s klidným svědomím najindy – jsem přesvědčená o tom, že aby byla očista opravdová, musí na to člověk být i psychicky nachystaný, musí to skutečně chtít. Protože jinak je to celodenní boj, přemáhání se a trápení – a pak nevěřím, že to má smysl.

Minulý týden jsem se chystala na takovýto svůj denní půst. Nějak jsem to zmínila i před rodinou, a to jsem neměla dělat – chytil se toho totiž Honzík. Je to vášnivý filozof a začínám se vážně obávat, jestli z něj neroste politik… :-) Protože s ním se pustit do diskuze na jakékoli téma, tak vás umoří argumenty a mne osobně přivádí k šílenství, protože se jakoukoli svou námitkou ocitnu buď ve slepé uličce, nebo naopak na rozcestí s nespočtem možností, z nichž mi jde hlava kolem… Takže mi synek vysvětlil (a vědeckými teoriemi podložil), že jednodenní půst je o ničem, zato takový týdenní půst, ten prý tělo opravdu zregeneruje a buňky se od základu obrodí! No, upřímně – nalomil mě, začala jsem si o tom něco číst a docela mě to i zaujalo. Výsledkem bylo to, že jsem se rozhodla týdenní půst zkusit. A Honzík se rozhodl jít do té blázniviny se mnou. Natálka chtěla mermomocí taky, ale té jsem to musela zakázat, přece jen Jenda coby téměř osmnáctiletý, urostlý chlap snese podobný experiment líp než útlá holčička ve vývinu. Dnem D byla sobota 1. května a Natálka si vymohla připojit se aspoň na ten jeden den. Pepča se tvářil jednoznačně a myslel si naprosto nezpochybnitelně něco, co vůbec nemusel vyslovit :-).

Sobota byla v pohodě, měla jsem sice trochu hlad, ale nic nepříjemného, navíc jsme odpoledne s Natálkou vyrazily do Prahy. Prošly jsme se od Břevnovského kláštera až na Malou Stranu, a kromě toho, že jsem jako obvykle nezvolila úplně vhodnou obuv a z podpatků mě nejen bolely nohy, ale vyrobila jsem si na prstech i ukázkové puchýře, to bylo moc fajn – Praha probouzející se do té nejčerstvější jarní zelené, první kvetoucí stromy, lidé omámení tím vším a prvomájovými emocemi, to bylo velice podmanivé. Prahu miluju za všech okolností a ve všech jejích podobách, ale tahle jarní je opravdu asi nejkrásnější. (…a Nejkrásnější bývá šílená – to je zase Jaroslav Seifert a moje oblíbená básnická sbírka, ale nějak mám pocit, že k tématu tohoto blogu se tato asociace hodí :-)

Cestou domů jsme se stavily s Naty v Průhonicích, kde Bageterie Boulevard ukončila Natálčin půst úžasně vonící rozpečenou bagetou s žebírky. Kupodivu i když voněla neodolatelně, ani mě nenapadlo slevit ze svého týdenního odhodlání. Jenda se držel taky a i on zvládl celý den v pohodě – na bylinkových čajích a bez jídla.

V neděli už to ale bylo zajímavější. Jeník stále sveřepě tvrdil, že je to naprostý veget a parádička, nicméně já jsem se začala dostávat do takového zvláštně povzneseného stavu… Odpoledne už jsem bez jakýchkoli pochybností cítila nejenom obrovský hlad, ale stav podobný opilosti, možná zfetovanosti, nevím – rozhodně jsem se cítila být v trochu jiné dimenzi, a nebylo mi to úplně příjemné. Pepča se na mě večer zlobil, když jsem mu popsala, jak mi je, a snažil se mě přimět k jídlu. Jenže já od čtyř hodin odpoledne nejím, a abych se nacpala v sedm hodin večer, když už jsem vydržela dva dny nejíst, to se mi prostě nechtělo. Takže jsem vydržela do dalšího rána. A „vydržela“ platí opravdu doslova, neboť mě celou noc v mém delirickém stavu příšerně bolela hlava, nemohla jsem spát a tělo se zjevně snažilo dostat do další doposud neozkoušené dimenze svého bytí. Ukončila jsem tyto jeho destruktivní snahy snídaní – a když jsem se celá nadšená v pondělí ještě téměř za tmy hrnula do kuchyně, abych se po dvou dnech odměnila jídlem, narazila jsem tam už v pět hodin ráno na Honzíka! :-) Prý taky nemohl celou noc spát, ehm… Na snídani si připravoval asi tak kilo bílého jogurtu s nejrůznějšími semínky a sušeným ovocem, odhadem bych řekla, že to bylo i za ty dva předchozí dny, kdy se postil :-). Myslím, že když jsem mu večer oznámila, že s týdenním půstem končím a od dalšího dne normálně jím, tak si nepřál slyšet jinou zprávu! Sice jen lakonicky prohlásil, že když to vzdávám já, sám to tedy držet nebude, ale já vím svoje :-). Přestože on byl ty dva dny údajně v pohodě, zatímco já jsem v neděli poletovala na křídlech toxické omámenosti, jsem si jistá, že to jen jeho chlapská ješitnost mu nedovolila přiznat, jak je šťastný, že s tou pošetilostí končíme.

Za mne osobně – denní půst mi dělá dobře, ale do týdenního dobrodružství tohoto rázu už se opravdu znovu nepustím. A jestli si myslíte, že to mělo nějaký efekt ohledně váhového úbytku, tak nemělo. Ano, za ty dva dny jsem sice byla o dvě kila lehčí, ale to byl jen prázdný žaludek. Já do toho sice nešla kvůli hubnutí, ale pro úplnost musím toto napsat, že ty dva dny v tomto ohledu žádný průlom nezpůsobily.

Tolik má zvláštní, extradimenzionální zkušenost jiného druhu. Taky jste něco podobného někdy zkoušeli? Ne? Tak pozor na tyhle experimenty – já už teď vím, o čem mluvím! :-) D

PS: Poslední dobou jsem fotila jen přírodu, a tak mne nedostatek aktuálních fotek donutil prolustrovat ty starší – fotky níže jsou tedy výběrem za poslední dva roky. Nic k nim psát nebudu, kdo ví, tak pozná, kdo neví, nevadí :-).


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a dva (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz