Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 231 aneb Sbírat odpadky se vyplácí

(18. 12. 2021)

Odpoledne jsem vezla Týnku na vlak do Strančic, jela se spolužáky do Prahy do kina. Nakráčela do chodby v Honzíkově mikině. „Natálko, Honzík Ti dovolil vzít si jeho mikču?“ „Ne.“ „A ví o tom vůbec? A taky že mu nosíš jeho ponožky?“ „Ne. A mami, prosím Tě, ty ponožky nějak divně skládáš – tyhle se Star Wars mají mít ten obrázek na levé noze zleva a na pravé zprava.“ „Víte vy co, vážení?!“ …snad obden mám plnou pračku prádla, když ne obden, tak jednou nebo dvakrát za týden je těch praček najednou několik. Protože zejména synek uklízí jednou nošené prádlo, které není ani zpocené, ani jinak špinavé, tak, že to prostě hodí na vyprání. Kromě toho jsem za více než dvacet let soužití se svým mužem a téměř osmnáct se svým synem nedokázala ani jednoho přimět k tomu, aby obraceli špinavé ponožky předtím, než je hodí do prádla. Takže když skládám prádlo ze sušičky a rozbalím ponožky, vysype se na mne hromada trávy (pokud pánové sekali zahradu), hlíny (pokud se realizovali v dalších zahradnických činnostech) a mnoho dalších pokladů, které mě dokážou „potěšit“. Takže já vyperu, a ještě musím vzít v lepším případě vysavač, v horším i mop, abych to všecko uklidila. A když si představím, kolikrát tohle asi ještě budu dělat…

Vůbec teď mám s dětmi doma takové zvláštní období. Záměrně používám jednotné číslo, protože Pepča většinu peripetií s dětmi blahosklonně neřeší. OK, takže jsem za drába já. S těmi ponožkami to udělám jinak – koupím dětem každému do pokoje koš na prádlo a budou si prát samy. Nezbývá nic jiného. Honzík po sobě tradičně nepokládá prkénko na záchodě, a od té doby, co jsem málem propadla do záchodu, Jendu pokaždé, když je prkýnko nahoře, vyvedu z pokoje a musí to dát dolů. Holt dokud se to nenaučí… :-) Podobnou nekompromisní metodu jsem musela zvolit taktéž v případě odjezdů do školy. Děti většinou bere do Říčan Pepča, když jede do práce, ať ti naši dva ráno nemusí autobusem a vlakem. Odjíždět se má v 7.35, ale většinou jedou tak o deset minut později. Já se tou dobou vracím s Liz z venčení, a může mě vzít ďas, když se v 7.30 začne dům otřásat v důsledku šílených ran, jak v koupelně a přilehlých dětských pokojích lítají a padají nejrůznější věci – v koupelně kosmetika, fén, kartáče na vlasy, v pokojích učebnice apod. Honza… O půl osmé stojí v koupelně v pyžamu a teprve se začíná mýt a chystat se do školy. Prostě neuvěřitelné. Do auta pak dobíhá se zpožděním, s mokrou hlavou, oblečením v ruce, nezašněrovanými botami apod. a v pokoji výbuch.

V podstatě celý minulý týden byl manžel na auditu. Takže jsem děti do školy měla vozit já. V pondělí jsme odjížděli se zpožděním sice jen několik minut, nicméně explicitně jsem jim vysvětlila, že kdo nebude do 7.35, a to na vteřinu přesně, v autě, tak nečekám – buď jedu jen s jedním z nich, nebo vystupuji a nejedu vůbec. Jendovi jsem dala podmínku, že do 7.15 bude hotový, ne že o půl nám praská dům v základech. A pozor – Honza nestíhá proto, že by dlouho spal, kolikrát je ráno v kuchyni na snídani dřív než já. On se prostě po snídani vrátí zpět do svého pokoje, kde se spokojeně telí na nějaká videa a podcasty. Šťastný to člověk… Zpět ovšem k našim cestám. V úterý v 7.32 přišla do kuchyně Naty a chystala si svačinu, v autě byla v 7.35 a pár vteřin. Takže jsme vyrazily. Bohužel než se stihla zavřít brána, do auta mi nadrzo skočil Jendula, opět rozevlátý, s mokrou hlavou atd. Takže jsem je dovezla do školy s tím, že je to naposledy, na další den ať mají zjištěné spoje a jedou si sami. Ve středu tedy, když jsem se vrátila z ranní psí procházky, za mnou přišel ven v 7.15 Honzík. Navoněný, vymydlený, jako ze škatulky. S prosíkem, jestli bych je přeci jen nedovezla do školy, že už jsou oba s Naty připravení… Takže tak! :-) Myslím, že jsem velmi benevolentní rodič, ale aby mé děti odmala neměly ponětí o svých povinnostech a nebraly ohled na to, když pro ně něco někdo dělá, tak to mi prostě vadí…

A ještě jedna podstatná věc – když jsme ve čtvrtek odjížděli do školy, na trávníku před naším domem se zase válel nějaký bordel. Lidé chodí okolo z autobusu, ze školy apod., a proč by si odpadky nosili s sebou domů, že? Prostě to švihnou, kdekoli se jim zlíbí. A já z každé vycházky nosím sáčky plné plechovek, roušek, igelitů… Takže jsem přijela z Říčan a šla sebrat ten papír před naším domem. A představte si – byla to dvoutisícovka! Konečně jsem tedy dostala za své gratis uklízecí služby pro Kunice zaplaceno! :-))) Chvilku jsem na ni koukala, myslela jsem si, že je to nějaká vytištěná atrapa. Ale není, je pravá :-). A co z toho plyne? Sbírejte odpadky! :-) Jednak pomůžete přírodě a bude se vám ve vašem čistém okolí krásněji žít, no a nikdy nevíte, co můžete najít, že? :-) A druhá věc, která je ještě k tématu – večer před tímto svým šťastným nálezem jsem venku rozšlápla hovno. Pardon. Moje maminka říká, že to nosí štěstí a peníze. A měla pravdu! Takže když se vám i takováto ne zcela vonná záležitost přihodí, vězte, že je zapotřebí řádně sledovat odpadky ve vašem okolí, protože tam někde ta dvoutisícovka prostě je! :-)

Mějte se krásně, mějte rádi své děti, stejně jako je miluju já – protože přetrhnout jak hady je můžeme vždycky :-) D

PS: Pár fotek z našeho nedávného výletu. Poznáte, odkud jsou? :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a čtyři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz