Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 232 aneb Na konec přijde Japonec :-)

(25. 12. 2021)

Štědrý den je fuč. Takže nám, kteří se na něj celý rok těšíme, začalo počínaje dneškem další celoroční těšení se. Mě nostalgie po Vánocích chytá nejvíc a zpravidla v létě u moře a Pepča si vždy jen ťuká na čelo a významně koulí očima, jestli to myslím vážně a můj rozum neutrpěl na sluníčku nějaké poškození… Jaký byl tedy náš letošní Štědrý den? :-)

Tradičně připravuji bramborový salát a houbového kubu den předem, abych měla Štědrý den co nejklidnější. Letos mi ale mamka nasadila brouka do hlavy, že mám udělat salát až v pátek ráno, aby byl čerstvější, a tak jsem se nechala zviklat... Chyba lávky – nejde o to, že by mi příprava salátu na Štědrý den nějak zásadně zkomplikovala život nebo že by se do večera salát nestihl odležet, ale ráno jsem musela pochopitelně připravovaný pokrm i ochutnat, a jíst ráno v šest hodin bramborový salát, to mi tedy neudělalo vůbec dobře. Takže nikdy víc, příští rok chystám salát opět den předem, maminko moje milovaná! :-)

Kromě mé včerejší netradiční „snídaně“ byl již celý den naštěstí přesně takový, jaký měl být – tradiční, pohádkový, pohodový. Na oběd pro Pepču a Natálku houbový kuba (je to tradice manželovy rodiny), pro mne s Honzíkem vinná klobása a bramborová kaše – to jsme mívali na oběd doma zase my. A kolem páté slavnostní večeře, kdy já usmažím kuřecí řízky, ale rybu chystá Honzík. Po pár letech, kdy kluci místo steaku z tuňáka mívali pražmu, mořského vlka apod., se letos vrátili ke své klasice, k tuňákovi. Honzík ho připravil tak, jak se má, tedy jen rychle zprudka opéct, aby byl vnitřek růžový, nicméně mně jen pohled na to syrové maso nedělá dobře. Když jsem tak pozorovala kluky, jak si pochutnávají na v podstatě syrové rybě, napadaly mě nejrůznější myšlenky. Naty se svým stoickým klidem jednu z nich vyřkla nahlas: „A mají ryby taky nějaké červy?“ Pánům rybička chutnat nepřestala, a Pepča ještě Naty říká: „V tom kuřecím mase taky můžou být paraziti.“ Odpověď Naty: „Hm, ale já to jím tepelně upravený!“ Od debaty o červech, parazitech a další havěti, z čehož se mi po chvíli začalo dělat zle od žaludku, nastalo u naší slavnostní štědrovečerní tabule další téma. Opět byla původcem rozpravy Naty, když nadhodila, že tou trochou bílého vína, které jsme jí nalili na přípitek, jsme porušili nějaký zákon a žádné víno jsme jí ani Honzíkovi nalévat neměli. Honzík se tématu ujal obhajobou pozitivních účinků alkoholu, zejména pokud jde o cévy a jejich průchodnost: „Já teda nechci nějak hájit alkoholismus, ale podle výzkumů nemají alkoholici v podstatě žádný problém s cévami!“ :-)

Letos jsme se celá rodina shodli, že dárky nebudeme moc řešit, prostě jen pár drobností, protože vše máme, co potřebujeme, si koupíme, a než utrácet za kraviny, to raději pojedeme někam na výlet. A hlavně děti už jsou velké… Nicméně pohled na tu hromadu balicího papíru a krabic po vybalování dárků svědčil o něčem jiném, jaksi se to množství dárků Ježíškovi nějak vymklo kontrole… Natálka měla největší radost z nového počítače a ze svetříku, který svlékla až před spaním. Honzíkovi jsme letos nechtěli koupit jeden dárek, protože nás před časem opět celkem potrápil svým benevolentním přístupem ke studiu, nicméně se už srovnal, a hlavně jsem měla strach, že bude zklamaný, když pod stromečkem nenajde, co si přál, a to byl obrovský japonský kuchařský nůž z nějaké speciální oceli… Na poslední chvíli jsme tedy kudlu objednali, a protože stihla dokonce i dorazit včas, Jeník se včera radoval tak upřímně a nadšeně, že jestli si neukrojí prst nebo jinou část těla, tak jsme jako rodiče udělali dobře a z radosti své ratolesti jsme měli radost i my. No a z čeho měl největší radost Pepča? Už pár let jsem se mu chystala koupit do jeho rybářské pracovny ledničku. Protože každý rok se u nás doma opakuje situace, že mám v lednici sáčky a krabičky s červy na ryby, sem tam něco uteče, pak se z toho líhnou masařky, a já tohle opravdu nenávidím… A obrovskou radost jsme měli celá rodina z rýžovaru, který Jenda hned večer musel jako správný gastro nadšenec vyzkoušet, a ještě víc mě dostal dneska ráno, když se v šest hodin vykulil a šel si připravovat snídani – v rýžovaru si uvařil rýži a k tom si udělal sašimi z tuňáka. Na můj nevěřícný pohled synek reagoval slovy: „No co, v Japonsku je tohle úplně normální snídaně!“ …aha, takže asi jsme se přes noc s tou japonskou kudlou přenesli do Tokia… :-)

Nechala jsem svého novopečeného Japonce raději být a vyrazila ven. Včera u nás nebylo po sněhu ani památky, zato Boží hod nás s Liz přivítal bílou přikrývkou a společnou vycházku jsme si užily do posledního krystalku, které nám křupaly pod nohama a mé kroky a Lizinčiny ťapky v nich zanechávaly úplně první stopy. Ta ranní samota a spící zasněžená krajina byly doslova pohádkové. A v pohádkách já osobně pokračuji i dnes – můžu je vidět pomilionté, a na Vánoce pro mne mají stále stejné, obrovské kouzlo.

Užívejte si tedy toho jedinečného kouzla Vánoc tak jako my doma a mějte se krásně. …pozor na přílišné rozšiřování cév a já zase brzy něco napíšu :-) Pac a pusu, D


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a dva (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz