Blog 244 aneb Rotvíkářská repre v Libočanech :-)

(25. 1. 2023)

Než se více začtete do mého dnešního blogu, pusťte si pro navození té správné crazy atmosféry jednu devadesátkovou oldschoolovku :-) Another Night jsem jako teenager milovala – a když Poven v pátek v Libočanech právě tohle pustil, zjistila jsem, že ani po dvaceti či kolika letech má slabost pro tuhle skvělou taneční věc (a super klip) nezmizela. Možná dokonce naopak – ale já to tak vlastně asi mám. Jak mám něco nebo někoho ráda, je už součástí mého života bez ohledu na čas a další pomíjivé, těkavé faktory. Ovšem zpět k Libočanům :-).

Že se Bohemia Pets Centrum Janičky a Povíka stává častěji a častěji místem setkání rotvíkářů, není žádná náhoda. Tohle místo je prostě dokonalé – skvělé zázemí pro vycházky a venčení, parádní ubytko, skvělá kuchyně, a hlavně vždycky pohoda a nakažlivě dobrá nálada. A pokud rotvíkáři a zábava, tak pochopitelně Miloš Sladkovský, král všech šprýmů a šprýmařů :-). Takže Milošek byl strůjcem víkendu, který byl původně plánován jako česko-slovenský, ale nakonec to dopadlo bohužel jinak – Janička Šafářová si nechala zničit koleno nějakým rozverným psíkem a Di a Marcel Hausknechtovi měli akutní chovatelské záležitosti, takže se nás z repre nakonec sešlo cca deset, ale ukázalo se, že to byl naprosto ideální počet pro pohodové tréninky, neboť než jsme se v sobotu vystřídali na place, měli jsme do večera co dělat. A protože mezi námi nechyběla ani mistryně světa IFR IGP Pavka Fialová a vicemistryně světa IFR IFH Lenička Woldertová, měli jsme tréninky opravdu na top úrovni a krásně jsme si zacvičili. Takže, milí kynologičtí čtenáři – pokud si myslíte, že do Libočan jezdíme jenom pařit a bavit se, tak máte pravdu jen částečně, protože my jsme opravdu makali jak šroubci :-). Ale tím spíš je třeba se po tvrdé práci odměnit, že? :-)

Poven, kterého Péťa Fiala pro mne velmi vtipně přejmenoval na Owena :-), připravil geniální malajsijský oběd – polévku Bakuti, pokud si správně pamatuji jméno (byla to celá vepřová žebra v delikátním vývaru, tu chuť prostě nelze jen tak popsat, byla nasládlá, exotická a vyvolávající naprostou závislost), a k tomu jako hlavní jídlo dva druhy masíček se zeleninou a rýží. Byla to pecka a já své místo v Prostřeno! tímto přenechávám Povíkovi! :-) Na večeři jsme v pátek i v sobotu dovezl každý něco a stoly se stále prohýbaly jídlem a pitím, ještě když navíc Ráďa Kahula dostal chuť na speciální kebab pizzu, kterou nám v noci dovezli, tak to bylo úplné obžerství… Ale v sobotu jsme přebytečné kalorie vypotili nejen na place a na stopách, ale také díky zábavě, kterou si na nás Miloš vymyslel. Předesílám, že nesnáším pantomimu a podobné scénky, kdy je pozornost upřena na mne a já musím něco „tvořit“ a zostudit se... Takže jakmile jsem pochopila, co na nás Milošek za nadšené asistence Janičky Kumaresan chystají, snažila jsem se nenápadně přesunout někam opodál. Leč nezadařilo se, byla jsem lapena a donucena zůstat, takže jsem se zcela proti své vůli zúčastnila dvou her, při jejichž výkonu jsem se styděla tak, že jsem byla úplně rudá…

První hra ještě šla – na zádech jsme měli přivázanou na provázku propisku a tu bylo cílem zasunout do láhve na zemi. Ano, všichni jsme tuhle kravinku asi někde viděli, jak se tím lidé baví, ale že já, absolventka ctihodné Filozofické fakulty Univerzity Karlovy budu rejdit zadkem na hrdlem lahve v pozici, kterou nechci více popisovat, tak to předčilo všechna má očekávání. A že budu na sebe tak drsná, přemůžu se a netrhnu partu, tak to jsem na sebe dokonce pyšná. Nějak s věkem zjišťuji, že jak se mi do něčeho nechce, nesmím o tom vůbec přemýšlet, ale rovnou jít a udělat to. Takže když se s tužkou u zadku prostřídali pánové, z nichž byl myslím nejlepší Miloš, nastoupily jsme my, dámy – ehm, jako dámy jsme myslím nevypadaly ani jedna v tu chvíli. Pavka, Janička i Lenča jsou velice soutěživé a je ihned vidět, proč závodí. S velkým nadšením se vrhly do úkolu a Janičce její zápal přinesl celkové prvenství, já skončila kupodivu třetí (z čehož vyplývá, že nejsem až takový lempl, prostě jen jisté věci nerada dělám ;-). A protože vítěz si mohl něco přát, Janička k mému úděsu měla jediné přání – další hru. Tak to už jsem se orosila podruhé za ten večer, když jsem viděla, co s Miloškem a s velice poťouchlými výrazy v očích připravují… Čekala nás ještě o level hustší hrátka, při níž člověk okamžitě ztratil poslední zbytky jakékoli serióznosti. V místě slabin byl každému hráči vždy odborně – izolepou – připevněn plastový půllitrový kelímek, přes záda jste měli zaveden provázek, na jehož konci se houpala čajová svíčka, no a cílem bylo rozpohybovat provázek se svíčkou tak, abyste ji opět velmi specifickými smyslnými pohyby dokázali dostat ze zad do toho kelímku. Ještě podotýkám, že ten provázek se svíčkou nebyl na zádech napevno, takže bylo třeba vychytat i správnou délku… Časový limit této dehonestující akcičky byl pět minut, přičemž několikrát nebyl pokořen, ovšem kdo zvítězil? Světe poklekni, já! :-) I když jsem se nejvíc styděla a přemýšlela jsem, jak a kam bych utekla, stejně jako to udělala po první hře Lenička Fresserová :-). No, takže tak, toto byl sobotní večer a s ohledem na to, co jsme prováděli v rámci her, bylo i téma našich hovorů s několika hvězdičkami… :-) A jsem moc ráda, že nedošlo na další soutěže, protože Janička Kumaresan se do toho fakt ponořila, začala hledat další náměty pro společenské obveselení, a když mi ukázala video asi pěti zoufalců, jak sedí za stolem, na hlavě má každý připevněný krokoměr – a co nejrychlejším kýváním hlavy se snaží v časovém limitu „nachodit“ co nejvíc kroků, tak tohle bych fakt dělat nechtěla. Dostali jsme z toho videa všichni další záchvat smíchu – já to videjko sice bohužel nemůžu najít, ale Janička ho jistě připojí :-).

A co ještě nesmí být zapomenuto, tak famózní vystoupení Miloše, Lukyho a Rádi – Miloš je již svými scénkami pověstný, pamětníci vzpomenou na MS IFR v Maďarsku, kde mně málem praskla smíchem bránice :-). Takže v Libočanech nastoupili pánové převlečení za dámy a na Evičku Farnou a její Mám boky jako skříň vystřihli travesti show jak profíci! :-) …pánové, přiznejte se, vy už jste to někdy dělali! :-) A prosím, ta jedna fotka fakt musela být – ale kdo jiný než vy si umí sám ze sebe tak dokonale udělat legraci, že? Milujeme vás, jste hvězdy! :-)

Nechci končit pateticky, ale jsem neskutečně ráda, že mám kolem sebe kamarády, kteří si ze sebe umí udělat legraci, pomohou, když je třeba, a jsou tu pro sebe jako jeden tým. Naše rotvíkářská repre skupinka taková je, je nám spolu dobře – a jednou za čas si zablbnout a vyčistit si hlavu, no znáte něco lepšího? :-) Takže děkuji Janičce a Owenovi za zázemí a péči, Miloškovi za organizaci a nápad se sejít, Leničce s Lukym za to, že jsem s nimi být na stopách a vidět neskutečnou práci, Pavce děkujeme za pozorné a přísné oko na poslušnosti a Ráďovi Kahulovi za to, že se potahal s mým koníkem na obraně :-) A Rejziku, Ty příště žádné výmluvy a budeš s námi od začátku do konce! A Slovensko stejně tak! Mějte se tedy všichni fanfárově a při další akcičce brzy na vi! :-) D