Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 247 aneb V pyžamu už neee! :-)

(3. 12. 2023)

 

Když váš večer začne tak, že přijdete do kina a u vstupu se dozvíte, že máte lístky na předchozí den, nemůže už z toho koukat vůbec nic dobrého… Ale – popořádku :-)

Také někdy skočíte do auta v oblečení ne zcela odpovídajícím roční či denní době? Tak já jsem na to expert, řekněme si to upřímně. Už mnohokrát jsem večer řídila jen v pyžamu, když se děti ozvaly a potřebovaly někde vyzvednout. Mé auto, můj hrad, dalo by se říci, a tak já zásadně jezdím nalehko (často ve střevíčkách na podpatku, jak se již o mně ví) – protože přeci dojedu až na místo, tam jen vyskočím, a tedy nic nepotřebuji… Ehm… Ovšem po včerejšku bude všechno jinak, včerejší den mne proškolil hned v několika ohledech, a zatím vám povím o jednom z nich :-) Hunger Games Suzanne Collinsové jsem četla, ještě než byly knihy zfilmovány. Pohltily mne, byť jsem spíš zastánce Victora Huga či Karolíny Světlé než utopistické fantasy literatury. A tak jako jsem si milovník Hladových her nemohla nechat aktuálně poslední film – Baladu o ptácích a hadech. Dle svého zvyku jsem si vybrala nějaké šatky, punčochami jsem se nezatěžovala, šup podpatky a hurá do kina. Ano, venku se mi jen těch pár metrů k autu šlo poměrně obtížně, ale přeci nebudu tahat kabát, když dojedeme do parkingu a všude je teplo, akorát by se mi kabát válel v autě, že? No… Sobota odpoledne a pražský Westfield Chodov. Jen blázen mohl čekat, že tam bude málo lidí. Krytá parkoviště praskala ve švech, takže jsme museli zajet na sněhem zasypaný otevřený parking nahoře na střeše. I tam bylo plno, takže od auta ke vchodu do kina to byl celkem kus… Závějemi se prodírali odvážlivci zabalení tak, že jim sotva koukal nos, a pak jsem se tam vybatolila já – mé černé šaty se během chvilky staly díky sněhovým chomáčkům bílými a to, že mi s každým krokem hrozil pád a zlomení nějakého údu, nemá smysl psát... Stylem zápasu o život jsem se doklouzala do kina, a když nám slečna u sálů sdělila, že naše kino bylo včera, neměla jsem sílu ani pípnout… Nicméně měli jsme štěstí, koupili jsme další lístky a hurá na Hunger Games! Na Chodov s námi jela Natálka, která už film viděla, ale chtěla jít mezitím nakupovat. Naneštěstí pro nás jsme jí nechali klíčky od auta, a když jsme vyšli z kina (super, moc se mi to líbilo), Naty na nás čekala ve voze. Kde si také topila, holka jedna šikovná… Takže manžel zmáčkl zapalování – a nic. Vybitá baterie. Já za sebou další cestu v letním oblečení přes sněžné pláně. S vizí toho, že zase půjdu zpět, už mi zamrzala krev v žilách. Ale nešlo to jinak, zavolali jsme servis od pojišťovny a museli jít čekat do obchodního centra. Když jsme vystoupili z auta, nějaký maník nám ještě říká: „To je konečně počasí pro Subaru, co?“ Nechápavě jsme na něj koukali, tak hned vysvětloval, že má novějšího Outbacka „támhle za rohem“. No ano, bezva počasí pro jakékoli auto, když vám ovšem jede… Nakonec jsme se domů přeci jen dostali, já ovšem zmrzlá tak, že mi určité části těla málem odpadly. Doma jsem šla rovnou do postele a v noci jsem se budila zimou a se stále ledovýma nohama. Takže? Co z této mé anabáze vyplývá? Mně už v autě v pyžamu nebo jen tak v sandálkách prostě nepotkáte. Jsem vyléčená na hodně dlouho. Ještě doplním, že jsem včera u sebe neměla ani doklady, a tedy platební karty a peněženku, ale protože mezitím, co jsme čekali na servis, jsem si chtěla koupit knížku, musela ji zaplatit Naty – jenže u pokladny se ukázalo, že má vyčerpaný limit, a tedy nic si koupit nemůžeme… Cítila jsem se už jako korunovaný pitomec, úplně zbědovaná za celý den. Ani knížku jsem neměla… Prostě včerejší den a večer se pos…o úplně všechno a jsem si jistá, že ať bych se pustila do čehokoli, dopadlo by to stejně. Asi to tak ale někdy je :-). A klasik radí, hlavně se z toho… :-).

Nutno ovšem říci, že dva dny zpátky jsem se naopak tak moc smála, že asi vesmír potřeboval nastolit rovnováhu v mých prožitcích… Přišla jsem na kosmetiku a v kadeřnickém salonu seděla jedna má sousedka z Kunic. Známe se jen od vidění, je to pejskařka, má lovecké psy a vím, že je učitelka – je to taková excentrická milá ženská, hodně od rány, vždy veselá. Tak jsme se pozdravily a nějak jsme se pak o této paní učitelce s mou paní kosmetičkou začaly bavit. Říkala mi, jak tuhle paní učitelku mají v salonu rádi, že je vždycky pobaví nějakými příhodami. Onehdy prý vyprávěla, že měla narozeniny, tak nakoupila dorty a chtěla učit své prvňáčky správně stolovat. Než vše připravila, děti jí chystaly narozeninová přání. Jeden chlapeček jí vyrobil leporelo. Ovšem ne jen tak ledajaké… Na každé stránce toho leporela bylo totiž namalováno mužské přirození v těch nejmenších detailech. Paní učitelka (žije sama) prý říkala: „Já už si ani nepamatuju, že to takhle vypadá!“ :-) Samozřejmě tohle je legrace, vážnější úvaha již byla ta, zda a jak to rodičům sedmiletého chlapečka říci – a to nikoli jako žalování, ale prostě aby bylo tomu prckovi vysvětleno, že jsou jisté věci intimní povahy, které se veřejně nemalují, tím spíš ne učitelce jako přání k narozeninám :-). A aby nebylo těch zážitků ze školních lavic málo, začala jedna z kadeřnic s paní učitelkou řešit, že její syn, který je v prváku na průmyslovce, donesl domů od jednoho profesora doma upečené perníkové srdce, a na něm bylo ozdobným nápisem napsáno „BLB!“. Jiný student dostal srdce s nápisem „CHCÍPNI!“ Tak tady už vůbec člověk kroutí hlavou a nechápe… Když to rodiče řešili s ředitelkou školy, ta hájila profesora jako jeho momentální selhání a prý se učí na 3D tiskárně, kde si vyráběl vykrajovátka, no tak to chtěl prý asi vyzkoušet :-) No tak dal si s tím náležitou práci, pan profesor, to bude asi povedený pedagog :-))).

Slibovala jsem blog o pejscích, ale protože je tenhle už opět delší než kratší, slíbím vám psí blog příště (třeba příští neděli jako dárek ke druhému adventu? :-), je celkem o čem psát totiž… :-) A protože je dnes první adventní neděle, tedy čas přípravy na Vánoce, čas radosti, zklidnění se, pohody a lásky, tak vám přeji jeho krásný začátek a užívejte si jej se svými nejbližšími :-) Připojuji pár fotek naší adventní výzdoby a náš vánoční vesnický stromek u kostela, mám tohle místo moc ráda. No a příště již tedy určitě povídání o mé rottweileří smečce :-) Pac a pusu, D :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel pět a dva (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2024 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz