Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 248 aneb Sliby se mají plnit…

(10. 12. 2023)

 

Minulý týden jsem slíbila na druhý advent nový blog, a protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích, tím spíš během nich, a protože jsem slíbila napsat o své tříčlenné rottweileří smečce, pojďme na to! :-)

Kde začít a z jakého konce to vzít? Asi navážu na to, když jsem byla u rodičů ve Stropešíně, hlídala čtyři psiny, jednoho kočičáka a s různou mírou úspěšnosti bojovala s faunou i flórou všude kolem sebe. A také s Finnem – hned vysvětlím… Neboť třetí pejsek mi prošel doma i proto, že jsem přišla s řešením, jak je budu všechny převážet – Jirka Rejzik mi totiž nabídl svůj luxusní čtyřkotcový WT-Metal vozík. A já byla nadšená a strašně mu vděčná, „je to dobrý kamarád“, pravý klasik :-) Tehdy mne ovšem ještě nenapadlo, že ne všichni pejsci vozík milují… Když jsem ho dovezla domů, všichni tři z něho byli štauf, okamžitě se nastěhovali dovnitř, koukali na mne s nadšením a: „Mámo, jedeme!“ Takže jsem netušila sebemenší problém. Ovšem stačila jediná cesta do Českého Brodu do Duxu na trénink, a Finneček zásadně přehodnotil situaci. Dojeli jsme, a první, co mne překvapilo, byl pohled do úložného prostoru pod střechou, když jsem ji otevřela. Pamlsky vysypané, vše mimo svá místa. „Asi jsem ty krabičky špatně zavřela,“ myslela jsem si naivně… Finna jsem šla venčit, a ten nebožák se vysypal z kotce s takovou vehemencí, div mě nepovalil. Ani v tuto chvíli jsem ještě nepředpokládala komplikace. Vyvenčila jsem kloučka a šla ho dát zpět do vozíku. A pak to přišlo – nechtěl, a to zcela zásadně. Nakonec jsme ho tam páčily tři, já úplně v šoku, a hlavně druhý den jsem potřebovala přejet k rodičům do Stropešína, protože jeli na tu dovču. Ani nevím jak, ale ráno se nám Finna do boxu podařilo násilím dostat. A to bylo naposledy. Prostě jízda ve vozíku je asi takový mazec a natřásačka, že Finnovi to stačilo dvakrát, a dost. Týden jsem ho učila přes nejrůznější motivace, dokonce i hlad, nastupovat do vozíku, nešlo to. Padesátikilového koně tam jen tak nehodíte, a násilí nemá smysl. Když se například snažil ukrást si zevnitř boxu lákadlo, div si v panice nerozpáral hlavu o kování zámku. Prostě konečná. Takže Finneček jezdil dál v kufru Kodiaqa, a malý Jack na zadních sedačkách – nejdřív v látkovém kennelu, pak v plastovém, a mé krásné autí dostávalo na frak… Navíc Jack už pak nechtěl nechávat se vysadit a snášet, takže jsem lávku do auta přistavovala jak Finnovi, tak Jackovi, který si po ní důležitě běhal. Sama jsem však nevěděla, jak dlouho tento scénář půjde. Navíc když vám jeden pes zabere zadní sedačky, druhý kufr, kde asi tak můžete vůbec něco vozit?

A tak mám nakonec nové autí, nového čtyřkolového miláčka. Manžel nejdřív o novém autě nechtěl ani slyšet, ale to vlastně nejdřív ani o dalším pejskovi. Chtěl jednoho, a má tři. Ehm… Jednou jsem slyšela, jak Jackovi říká: „…Ty ses mi teda vyplatil…“ :-)

Finneček nastoupil v září do výcviku, jako by z něho ani nevypadl. Rottweileři mají prostě úžasnou povahu, a pokud v ní neuděláme chyby, tak je na ně spoleh. Takže s Finnečkem se chystáme na BH, aby mohl už jen stopovat. Nekulhá ani nemá bolesti (klobouk dolů před dr. Slabým z Písku), ale nehodlám ho vystavit zátěži ani ohrozit jeho zdraví, za pár let by se nám má nerozvážnost jistě vrátila.

Jack je neskutečně oddaný pes, na mne maximálně nafixovaný, navíc se extrémně rychle učí. Ovšem jeho dominantní povaha se nedá popřít a už teď je Finn dva týdny s antibiotiky kvůli svému krku, Jackem ve hře pokousaném. Ale Finn je tak hodný, že se ani neobroukne, nechá na sobě toho malého piraňáka viset, ať jde o uši, krk či tlamku. Liz dává Jackovi jinou výchovu, ta ho hned proškolí a můj milovaný malý Jánošík seká aspoň chvíli latinu :-).

A pokud jde o Lizinku, tak kromě toho, že se těší krásné kondici a pevnému zdravíčku, tak ta teď hárala, a to, co se dělo u nás doma, prostě nechcete zažít. Jack byl jakožto mimino v pohodě, ale co se dělo s Finnem, to nejde popsat. Pláč, kvílení, dobývání se na Liz, milionkrát jsem k němu v noci vstávala. Katastrofa a očistec…

Za týden nás čeká poslední letošní Kyjov. A také třetí advent. Takže i s ohledem na to, že mám za sebou dva dny s kamarády v Rottweilu, chtělo by to ještě jeden blog. Takže do Vánoc, ano? Pokusím se :-)

Užívejte si překrásný druhý advent, pac a pusu, D :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a čtyři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2024 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz