Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 16 aneb DUO-CACIB Brno

V minulém blogu jsem zmiňovala hru Česko, kterou jsme se bavili pár večerů na horách. Naprostým úletem byly otázky, které se ptaly na česká přísloví. Abyste byli lépe v obraze, pár těchto „perel“ musím uvést :-)

 

Poznejte české přísloví (začnu od těch jednodušších ;-):

1. Číslo, jímž můžeš vyjádřit svou lingvistickou potenci, se rovná číslu, jímž znásobuješ své ego.

2. Druhá mocnina tří profesí se jeví prvnímu dvojčíslu dekadické soustavy pauperizace.

3. Spektrální odrazivost všech domestikovaných savců čeledi felis limituje s klesajícím osvitem k nule.

Tak co??? :-)))

 

Tento blog bych chtěla věnovat DUO-CACIBu, který teď o víkendu v Brně proběhl a jehož jsme se s Taffy zúčastnili. Vůbec nechci psát o tom, že Taffa dostala oba dva dny VD, ale o tom, jak probíhalo posuzování. Co bych ale řekla k tomu VD – už jsem zde psala, že Taffy má nějaké své mušky, ale správným předvedením by to mělo jít aspoň trochu „zamaskovat“. Bohužel jsem ji ale asi přecenila v jiném ohledu. V pátek jsme se totiž vrátili po týdnu z hor, na holky to bylo rozhodně plno zážitků, a přestože měly svůj režim, doma byly úplně hotové. Zalezly si k sobě do pelíšků, a když jsem je o pár hodin později brala do auta, abychom jeli směrem na Vysočinu, byly úplně mimo sebe, rozespané až běda. Vůbec mě ale nenapadlo, že se z toho Taffa nedostane. V sobotu totiž v kruhu běhala asi tak, jako kdyby to v životě nedělala, měla jsem problém ji vůbec rozpohybovat. V postoji stála jak trouba, nahrbená a kulatá, čím více jsem se ji snažila postavit, o to víc se stavěla do svého nevzhledného čehosi. Já jsem z toho byla po chvíli celá zpocená, Taffy otrávená, VD byl odpovídající verdikt. Jakkoli se mi toto hodnocení v Olomouci nelíbilo (protože myslím, že tam se Taffy předvedla moc pěkně, hezky spolupracovala), v sobotu to bylo naprosto zasloužené. Taffa vůbec celou výstavu prospala, nejevila zájem o psy, o nic. Měla jsem ji už nechat být a v neděli nikam nejezdit, ale říkala jsem si, že se z toho přece dostane a že to bude lepší, když ji předvede manžel – doufala jsem, že když budu já mimo kruh, Taffy nebude tak laxní. V postoji to možná bylo o něco lepší, ale opět pohyb – manžel ji vyloženě vlekl za sebou, a když jsem to viděla, měla jsem na Taffku trochu vztek. Ale pravda je tak, že Taffynka vůbec za nic nemůže, i za takovýto výkon jsme ji pochválili. Protože pokud měl někdo něco udělat, jsem to já. Na výstavu jsem ji po horách neměla brát, potřebovala si odpočinout. Pak je mi ale jasné i to, že musíme hodně zapracovat na postoji, rottweiler se prostě předvádí úplně jinak než malamut. Ty stačí zastavit a dorovnat jim nohy do postoje. Rotvíci jsou ale celí našponovaní, plní temperamentu a jen tak tak vyrazit. Taffa byla vedle těch nabuzených psů jak mrtvola, skutečně vypadala jak pár chvil před skonem... Takže naše víkendové vystavování bych shrnula jako pěknou ostudu, ale velké ponaučení pro mne.

Co se mi ale hodně líbilo a o čem jsem chtěla psát, byli rozhodčí. Slovenského rozhodčího Tibora Havelku jsem pozorovala již při minulých výstavách, když hodnotil dobrmany. Zasáhl například při hrubém zacházení majitelky se psem, jeho vystupování v kruhu je autoritativní a zřetelně definované, jak to má být. Svá rozhodnutí se snaží (pakliže to umožňují podmínky) nahlas vysvětlit, takže se i ostatní lidé u kruhu něco dozvědí. Tak to podle mne má být, naprosto se mi nelíbí rozhodčí, který téměř beze slov pozoruje psy, pak něco nabrouká zapisovatelce, psi jsou ohodnoceni a „diváci“ nevědí nic. Co se mi ještě líbilo, tak že pan rozhodčí korigoval double-handling. Jistě je fajn svého psa povzbudit, ale někdy mi přijde dost přehnané, co někteří majitelé dělají. Když pak na každého psa někdo pokřikuje, píská a dělá kdovíco, je to jak v cirkuse. A to ani nemluvím o tom, že double-handling je zakázaný... Myslím, že by to mělo být vždy s ohledem i na ostatní psy v kruhu a v rámci výstavní etiky.

Hlavně se mi ale líbil německý rozhodčí Habig, který rottweilery posuzoval v neděli. Byl velmi elegantně oblečený a myslím, že i to zvyšuje váhu výstavy, kterou by např. ta mezinárodní měla mít. Pan rozhodčí posuzoval velmi důkladně, což sice mělo za následek to, že se celé posuzování velmi protáhlo (rotvíci přišli na řadu až po dobrmanech, a končili až jako jedni z posledních plemen), ale působilo to rozhodně dobře, každý pes byl pořádně posouzen. Celkem vtipný trik byl ten, že posudky pan rozhodčí dával až po posouzení celého plemene, takže se nestalo to, co bývá většinou – že se lidé rozutečou, jakmile jsou posouzeni, a na finále je jen pár lidí. Jedinou výtku bych měla na pořadatele, že nezajistili překladatele, který by německé hodnocení do posudku přepsal česky. Myslím, že posudek v němčině není to pravé ořechové, já jsem například jedno slovo vůbec nerozluštila...

Jinak z výstavy jsem si odvážela ještě jeden zážitek – sháním holkám už nějakou dobu náhubky, a konečně jsem vybrala takové, které jsem chtěla. Ovšem došla nám hotovost, tak jsem pátrala po bankomatu. Ale ouva, v celém areálu byl pouze jediný, a to jak na potvoru v hale E, kde byl zrovna tenisový Fed Cup. Snažila jsem se tam nějak dostat, ovšem s gentlemanem z ochranky byla rozmluva jak s analfabetem. Nepustil mě tam a poradil mi, že mám nějakou branou vyjít z úplně celého areálu ven a dostat se do haly zvenku. Pitomec... Šla jsem tedy nazpátek k výstavním psím halám, ale nějak jsem se dostala na led (byl zasněžený, takže jsem si toho nevšimla), a tak jsem sebou švihla, že jsem se málem nezvedla. Taffa chudák pobíhala zmateně okolo mne, nakonec jsem se tedy sebrala, ale rozsekla jsem si i trochu ruku – sice málo, ale hluboko, stále mě to bolí. No, prostě kdo umí, ten umí ;-) Ale hlavně tedy nechápu, že v žádném z pavilonů, kde naše výstava probíhala, nebyl bankomat, to je krize...

Protože jsem tento blog věnovala brněnské výstavě, musím ještě zmínit spanilou jízdu Vachutků – ve finále se utkali pouze jejich psi, Dagie, Brixie a Best, který to také nakonec vyhrál. Nezbývá než k úspěchu gratulovat!!! :-)

Úplně poslední slovo věnuji Lucce Křížové – Luci, bylo to moc milé popovídání a je dobré vědět, že každý někdy začínal a že se hned nemusím vzdávat... Taffku teď nechám asi na chvíli bez výstav, potřebuje zpevnit záda, a hlavně teď budou rozhodčí, kteří by jí asi moc dobrý posudek nedali (jako např. pan Adlt kvůli ocasu). Ale musím už ukázat Gin a poskytnout jí také nějakou zkušenost, takže asi zkusíme Ostravu a Budějice. Doufám tedy v lepší zítřky, jako obvykle :-)))


 
 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz