Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 17 aneb Domácí mazlíčci

Tento text jsem dnes psala do našeho místního zpravodaje - pro každé číslo sepisuji něco malého "na odlehčení", tentokrát to bylo na téma domácích mazlíčků, tak i když v tomto textu nejsou Taffy a Gin na prvním místě, vložím to sem do blogu. Aspoň se dozvíte o dalších členech naší domácnosti :-) Mimochodem - naše kočky se skutečně jmenují Myška a Krtek, vymyslel to tak Honzík, aby kočičky chytaly myši a krtky :-) Jsou to bráška se sestřičkou, ač to tak na první pohled nevypadá...

Už loni si přál náš, tehdy pětiletý, syn Honzík na Vánoce akvárium s rybičkami. V rodině máme samé rybáře, a tak mě jeho přání až tak neudivilo. Akvárium jsme ale hned nepořizovali a říkali si, že počkáme a uvidíme, zda to nebyl jen přechodný rozmar. Letos bylo přání totéž, krom toho nějaké věci od lega, a když jsem Honzíkovi vysvětlovala, že tolik dárků Ježíšek neunese, že něco musí zbýt i na jiné děti, a že si tedy musí vybrat jen jeden takovýhle veliký dárek, rozhodl se jednoznačně pro akvárium a vysvětlil mi, že teda to lego bude přání na další Vánoce a na ty přespříští chce nějakou stavebnici. Teda takovéhle „vánoční plány“ jsem snad ani nikdy neměla :-) Musím ale hlavně přiznat, že mne docela dostalo, jak byl rozumný, čekala jsem spíš, že bude vymýšlet, jak Ježíška obelstít a dostat vše, co by si přál.

Lego samozřejmě pod stromečkem nechybělo, navíc si s ním hraje i naše tříletá holčička, ta ho chce místo panenek... Hlavně ale nám značnou část obýváku zabírala obrovská krabice s akváriem. Všichni tři moji drazí se pak nadšeně vrhli do plánování, jaké rybičky budeme mít, jak to bude probíhat (zařízené a vybavené akvárium se musí nechat nějakou dobu bez rybiček, aby se usadily bakterie ve filtrech apod.) a kdy vyrazí na nákup rybiček. Já osobně jsem se k celé akci stavěla nevšímavě – ať si klidně akvárium pořídí, ale já s tím nechci mít nic společného. Ryby mi smrdí, nemám je v podstatě ráda a nepřijde mi na nich nic zajímavého. Jako děti jsme doma se sestrou také měly jeden čas rybičky, ale spíš než akvárium to bylo také jejich vězení... Byla to jen celkem malá skleněná koule, bez jakéhokoli „ovzdušňovače“, filtru apod. Vždy jsme tam měly dvě závojnatky, jedna byla sestry, druhá moje. Chuděry ryby většinou skončily buď tak, že ve snaze zkrátit své utrpení vyskočily a my je našly u akvária uschlé, nebo jsme odjeli na dovolenou, někdo se nám měl o rybičky starat, ale nějak to asi nezvládl a po týdnu, dvou nás doma čekala jen mrtvá zelená koule. Stejně ale mám pocit, že mě ty rybičky moc nebavily, odmala jsem chtěla psa, tak nejdříve právě rybičky a pak také křečci byli pokusem rodičů o to, abych na psa zapomněla. Veškerá tato domácí drobotina mne ale vždy jen utvrdila v tom, že pes je pes, s křečkem, natož s rybičkou, se člověk prostě nepomazlí a na vycházku s nimi půjde sotva...

Naše současné akvárium je moc pěkným domovem dvou čichavců, šesti pavích oček, šesti neonek černých a červených a dvou sumečků-albínů. Když jsem tu partu poprvé viděla, moc nadšená jsem z nich tedy nebyla. Čekala jsem, že si Honzík vybere nějaké pořádné barevné ryby, ne takové drobky, co jsou sotva vidět. Jediné větší rybky jsou ti čichavci, které jsem hned druhý den pobytu u nás omylem přejmenovala na čmuchavce, čímž jsem si vysloužila náležitou „pochvalu“ od manžela a Honzíka, ale pak mne vzali na milost – vědí totiž, že já se o ryby nezajímám. (Přiznávám, že je to spíš strategie, nechci se do těchto „rybích“ záležitostí zaangažovat, aby pak tato péče nebyla součástí mých domácích prací... Podobně to mám s legem – nebaví mne to skládat, tak jsem Jeníčkovi od začátku vysvětlila, že „maminka to neumí“, a je to. Honzík se naučil podle návodu vše pěkně složit sám a jsem si jistá, že ho tato samostatná práce rozvíjí daleko více, než když bych mu s tím pomáhala.)

Abych se ale vrátila k našim rybičkám... Nikdy mne nenapadlo, že chovat rybičky také není až tak zcela jednoduché. Nám se například po asi týdnu neonky osypaly, měly takovou drobnou vyrážku, tak je manžel léčil. Do vody jim dával nějakou medicínu a skutečně po pár dnech byly rybky zase krásné. Honzík se o ně stará naprosto vzorně, fascinuje mne, když třeba na víkend není doma, tak že jeho první otázka po příjezdu je, jestli jsem nezapomněla krmit rybičky. I po návratu ze školky vedou první jeho kroky k nim; stejně tak ráno, když se vzbudí. Jsem moc ráda, že jsme mu rybičky pořídili, má za ně zodpovědnost, musí se o ně pravidelně starat a dělá to opravdu skvěle. Co je pro mne druhým velkým překvapením, tak to, že mne ti minišupináči začali zajímat! Když Honzík není doma, dobrovolně je tedy krmím, ale uvědomila jsem si, že mne opravdu baví je pozorovat – čichavci se spolu honí, ten větší z nich je pěkný lenoch, žere zásadně tak, že když nasypu krmení, vyplave k hladině, otvírá tlamku, nehne se z místa a čeká, co mu do ní připlave. Jakmile jeho teritorium ohrozí jiná rybka, tento „obr“ našich domácích vod si okamžitě zjedná pořádek :-) Dokážu tak u našich rybiček sedět i půl hodiny a vyžene mne od nich vždy jen množství práce, která na mne čeká. Ale myslím, že se dětem s rybičkami v pokojíčku krásně žije, usínání s pohledem na barevné reje v zelených rostlinkách je kouzelné.

Abych to zrekapitulovala – nejdříve se staly členy naší rodiny dvě kočičky, darovala mi je kamarádka, aby mi pomohly s krtkem, který řádil na zahradě. Kočičky jsou vymazlené a chytají hlavně rejsky a ptáky, takže o jejich „kočičím“ přínosu by se dalo trochu pochybovat. Ale jsou naši miláčci. Pak máme dva pejsky, s kočičkami tvoří dobrou partu a vše je v pohodě. Teď tedy nám Ježíšek přinesl rybičky a naše malá dcerka se už nechala slyšet, že když má Honzík u sebe na stole rybičky, že ona tam také něco chce, prý želvičku. Myslím, že želvička (ta „suchozemská“) je relativně nenáročné „zviřátko“ :-) a že brzy rozšíří naši rodinu. Doufám, že tímto bude sestava našich domácích mazlíčků definitivní. S křečky jsem vyrostla a nerada bych absolvovala to, co měli doma pravidelně naši – křeček mi cca jednou za měsíc utekl, zalezl v obýváku za stěnu a rozkousal kabely od televize. Pak jsem měla papoušky – jeden z nich byl naprosto úžasný, byla to korela a jmenovala se Bubo (hlavně jsem mu tedy říkala „Bubáku“ :-) a byl skvěle ochočený. Bohužel mi Bubáka zakousl náš pes a musím říct, že je mi to dodnes líto. Po něm jsem si pořídila rozelu, měla jsem ji pak i na koleji v Praze a vtipné bylo, když mi pak spolubydlící z jiných pokojů hlásili, že mi na pokoji celý den pípá budík. Moje rozelka ho totiž uměla napodobit, a tak se starala celý den o zvukovou kulisu, a nakonec jsem ji proto musela odvézt domů. Celkově ale myslím, že pták v dětském pokoji není úplně dobrý kvůli alergiím apod., astma v rodině máme a nebylo by dobré zvětšovat u dětí pravděpodobnost nějakých zdravotních obtíží.

I když všechna domácí zvířátka potřebují spoustu času, péče a lásky, jsem ráda, že jsou s námi, pro děti je to myslím nejlepší průprava na to, jak se učit zodpovědnosti, péči, nesobeckosti a lásce k přírodě.


Myška :-)Krtek :-)Krtek :-) 
Myška :-)Krtek :-)Krtek :-) 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a čtyři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz