Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 20 aneb Nepejskařské téma

Některé blogy jsou chtě nechtě hodně osobní, pejskařinou a rotvíčky více či méně protknuté. Má o rok mladší sestřička žije v Norsku, vídáme se bohužel málo, ale už jsem se od ní dozvěděla, že se prý z mých blogů skvěle dozví, co podnikáme a jak se máme. Proto chci nyní napsat jeden převážně nepejskařský text, kdo nechce, ať nečte ;-)

Dnes ráno u nás v Kunicích opět vydatně sněží. Jelikož poměrně často píšu v práci zprávy o počasí, své okolí už týden připravuji na to, že tyhle sněhové přeháňky jsou jen posledními záchvěvy zimy a že od příštího týdne bude relativně pěkně. Ovšem když to tak vidím venku, začínám mít obavy, že jsem pouze šířila poplašné zprávy a zima rozhodně ještě není na pokraji sil. No, budiž mi omluvou, že nejsem meteorolog, jejich prognózy pouze předávám dál :-)

Tento týden se mi povedl docela dobrý kousek... Když jsem jeden den ráno čistila krb, všimla jsem si jednoho malého, maličkatého žhavého kousku. Příšerně nám začadil dům, nicméně jsem si říkala, že v popelnici plné zmrzlého listí a rozkousaných klacků od Taffy a Gin nemá šanci na to, aby se rozhořel, hlavně i proto, že ho zasypu zbylým popelem… Jen co manžel ráno sestoupil do přízemí, zavětřil, jestli náhodou nehoříme. Tak jsem mu s klidem sdělila, že to byl jen jeden žhavý kousíček v popelu, nic víc. Tak se podivil, jak můžu oharek vysypat do popelnice, a že se na to prý jde podívat. Za pár minut jsem slyšela, jak mě vztekle volá – popelnice už nám doutnala, víko samozřejmě prohořelé a plast z něho rozteklý do velice zajímavých tvarů… Hm, tak aspoň nám naši popelnici nikdo neukradne, dokonale si ji poznáme ;-)

Včera na cvičáku jsme se hodně pobavili, krom jiného jsme si povídali o dělobuších a petardách. Samozřejmě jakmile se tahle zábava týká pejsků, je to špatné, někteří psi si odnesou zážitek na celý život a svého strachu se těžko zbavují. Nicméně jedna kamarádka vykládala, jak jí nějaký dementní chlapeček před asi dvaceti lety vhodil petardu do kapuce. Přilítla jí do ní z vysokého paneláku, kde kluk bydlel, a naštěstí se jí nic nestalo. Ale představa, jak se něco takového stane, a ta náhoda, že se ten kluk strefil, je prostě neuvěřitelná, navíc když jsem si tu situaci představila, dostala jsem záchvat smíchu. Musela jsem proto přidat jednu storry z mého vysokoškolského života.

Jednu dobu jsem bydlela na koleji MFF UK v Tróji, kde byly vždy dva pokoje propojené kuchyňkou, z níž vedly jedny dveře na záchod, druhé do koupelny. Pocházím z Třebíče a nás, Třebíčáků, bylo pár i tady na této koleji a docela jsme drželi při sobě. Denně nějaká akce, bary, pokec na pokojích. Jednou k nám přišel kamarád Pepča, dělali jsme si všelijaké naschvály a kravinky. Na tomto místě se musím přiznat, že odmala ulítávám na drobných naschválech, legráckách a překvapeních, myslím, že jsem to podědila po mé mamince :-) Je tedy pravda, že ne každý má pro tento typ humoru pochopení, ale vesměs jsem se nesetkala s nikým, kdo by můj fórek nerozdejchal. …i když vzpomínám na spolužačku z gymnázia, Evču – když jsme spolu jely v kanoi na Vltavě a já jí nalepila do vlasů žvýkačku, už toho tehdy měla plné zuby… ;-) Navíc má rodina už je tak vycvičená, že jakmile se začnu usmívat, všichni už koukají, co kde je a co jsem jim nachystala. Dost často mají zbytečné obavy, ale je pravda, že někdy naopak ne… Když jsme byly se sestrou v pubertě a já se opravdu denně bavila tím, co jí provést, děsně jsem si užívala už jenom ten nápad. Představami, jak ji vypeču, jsem se dokázala opravdu neskutečně pobavit a vzpomínám na taťku, jak mne několikrát vzteklej vyhodil od stolu, když jsem se takto zdánlivě bezdůvodně usmívala. Naše konverzace mívala velice rychlý spád a tento průběh:

Taťka: „Čemu se, Drahu, směješ?“

Já: „Ničemu…“

Taťka: „Je tady něco k smíchu???“

Já: „Ne…“

Taťka: „Jen blázni se smějí a nevědí čemu!!!“

Já: „Hmm…“

Taťka (už nepříčetnej): „Jdi od stolu a vrať se, až se uklidníš!!!“

Načež já jsem většinou stihla odběhnout do dětského pokoje, kde jsem dostala úplný záchvat smíchu. A musím přiznat, že Zdenička (sestra) se mnou aspoň někdy držela basu, dost často jsme se u stolu takto pochichotávaly společně – jakmile jedna z nás začala, bylo hotovo ;-)

Abych se vrátila ale k matfyzácké koleji a kamarádovi Pepčovi – jedna jeho návštěva u nás se vezla v tomto šprýmkařském duchu, jeden drobný naschvál následoval za druhým. Pak si Pepča odskočil na záchod a vzal si nějaké časáky, že to jako bude nadýl. My se mezitím v pokoji radili, co mu tak provést… Napadl nás skutečně ďábelský plán…

Pepčovi jsme na záchodě nejdříve zhasli a pak mu pod dveřmi na záchod vhodili zapálenou rachejtli. Po chvilce se ozval výbuch a my – jak jsme si tak představovali tu situaci (Pepa netušíc na záchodě, najednou tma a prásk!) – jsme se div nepočůrali smíchy. Je tedy fakt, že Pepča ze záchodu vylezl za hodně dlouhou chvíli. Nechal nás vydusit – my jsme, pitomci, po nějaké době ticha dostali strach, jestli mu to nemohlo ublížit, dobývali se na něj, ale dělal mrtvého brouka. Pak otevřel, šel si umýt ruce a dělal, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. Pak jsme se tomu nasmáli všichni společně a myslím, že tahle příhoda je pro nás zúčastněné jednou z veselých vzpomínek na bezstarostná léta vysokoškolských studií.

Jako dovětek k tomu všemu bych ještě chtěla říct, že já sama mám veškeré žertíky moc ráda, sedí mi lidé, kteří si takhle dovedou udělat legraci ze sebe i z druhých – jde samozřejmě o fórky, které nikomu neuškodí, není za nimi žádný zlý úmysl, spíš naopak – myslím, že když už si z někoho můžu takhle vystřelit, znamená to, že si jsme blízcí. Moc oceňuji smysl pro humor své rodiny, kamarádů i kolegů v TV, tam jsou žertíky na denním pořádku a je to pro nás asi jedna z obran, jak zvládnout stres a ten děsný nápor…

Tak humoru zdar a posílám pozdrav všem, kteří se neberou vážně a umějí si ze sebe udělat legraci!!! :-)


NatálkaHonzíkNaty a Míša, můj spojenec ve všech bláznivejch nápadech :-) 
NatálkaHonzíkNaty a Míša, můj spojenec ve všech bláznivejch nápadech :-) 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a čtyři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz