Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 21 aneb Nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím...

Kdybych měla charakterizovat své poslední dva týdny, shrnula bych to asi dvěma slovy – děs a hrůza. To by byla nejspíš má první reakce. Ale tvrzení by to bylo zavádějící, protože se vlastně nemám zas tak špatně, holky naopak dělají veliké pokroky, mám z nich radost, jen mi prostě těch 24 hodin za den nestačí. Momentálně pociťuji žalostný nedostatek času ve všem, do čeho se pouštím. Nemáte někdo nějaký recept na to, jak si natáhnout den o pár hodin? ;)

Můj den začíná zpravidla ve 4 hodiny ráno, někdy i ve 3:30, jindy ale třeba naopak i až kolem 5. – to podle toho, jestli jedu do práce a který z kolegů tam bude. Brzké vstávání mi nevadí, jsem tak zvyklá už od gymplu, kdy jsem také ráno před školou hodinku trávila s naší malamuticí Denny. Ráno mám vždy nejvíc energie, tak jsem se i zpravidla v tuto dobu učila chemii a fyziku, které mi nešly, a to byste se divili, jak mi ty fyzikální zákony a chemické reakce – téměř samy – skákaly do hlavy… :)

Jakmile se ráno vzbudím, mé první kroky vedou do garáže k holkám. Už mají biorytmus sladěný s mým, takže i v tuto nekřesťanskou dobu už čekají plné radosti a energie za dveřmi a můžou se uhopsat a umazlit, potvůrky moje. Jdeme se spolu vyběhnout na zahradu a po našem návratu dostanou holky malou snídani. Pomalu už jim ráno asi přestanu dávat žrát, protože dopoledne chodíme na stopy, to si také něco sezobnou, hlavně se ale brzy udělá teplo a má zkušenost je ta, že v létě ráno většina hafanů stejně moc při chuti není, alespoň naši tedy nikdy moc nebyli… Po snídani Taffy a Gin ještě dostanou do mističek nedočkavé kočičky (mám pocit, že naše kočky by jenom žraly, kdykoli mě vidí, mňoukají jak o život) a pak konečně přijde na řadu rodina. Po nezbytném kolečku v koupelně vyrážím do práce, manžel i dětičky přitom ještě dlouze a spokojeně spinkají. Přeju jim to, zlatíčkům.

Domů přijíždím kolem deváté až desáté, poklidím rozestlaný dům, zbytky od snídaně a konečně se na řadu dostanou zase holky. Už máme takový zvyk, že cca hodinku se holky prohánějí a užívají si volnosti, pak ale každá pěkně čmuchá. Ještě se mi nepodařilo naučit je automaticky zalehávat, ale jinak už zvládají dvojí lom, dobroty už dost vynechávám, ale Taffa je hodně dobrá, najde cca 95 %, Ginuška je třeštiprdlo, mňamky na stopě ji spíš zdržují, takže ta najde cca 60 %, ale zase je hodně svěží, čiperná a myslím, že její stopa vypadá na pohled lépe.

Poslušnost trénujeme alespoň jednou denně vždy malou chvilku, Taffy začíná být moc dobrá, s Gin piluju odložení, ale už jí také začíná docházet, že pešečka nebo míček dostane, jenom když počká, dokud nedostane jiný pokyn. Kolikrát ji docela trápím, kopu jí míčky přímo kolem zobáčku, ale už to teď naněkolikrát ustála (resp. uležela) a každý den je to o malinko lepší.

Dvakrát týdně jsme celé odpoledne na obranách, Gin kamarády z cvičáku udivuje svou rychlostí a mrštností, sem tam sice slyším narážky na to (ale myšleno samozřejmě v dobrém a z legrace), jací jsou rotvíci retardi, ale holky určitě ostudu nedělají. Taffy začíná běhat revír, pěkně už na figuranta štěká, zákus má slušný. S Gin musíme i kvůli páteři a zubům opatrněji (a i u Taffy ještě dáváme pozor samozřejmě), ještě kousá spíš do menších žouželí, ale dává do toho vše, je to šikulka. Minulý týden začala hárat, tak už je z našeho psího miminka velká slečna.

Příští sobotu máme výcvikový den na Bráníku, tak doufám, že se opět něco nového naučíme a že to na holkách bude vidět. Pojede se mnou – snad to tedy vyjde a nezakřiknu to – i Hanka Toušková, bude cvičit s jednou dračicí, ale hlavně nám udělá i nějaké pořádné fotky, tak se těším, až udělám novou složku ve fotogalerii a uvidíte i nějaké momentky z výcviku.

S Ginuškou už také zkusím nějakou výstavu, dost často mi běhá v mimochodu, tak uvidíme. Má moc pěknou figuru, v "postoji" je téměř stále, má perfektní úhlení zadních nohou i držení ocasu, jen má stále dost volné kůže pod krkem a Taffy má dokonalou hlavu, tak ve srovnání s ní je ta Ginina prostě málo kulatá; ale ještě uvidím, za pár měsíců vše může být jinak, Gin teď roste a mění se skutečně před očima.

Jak jsem tak vyjmenovala mé aktivity s pejsky, je zcela pochopitelné, že moc volného času nezbývá… Sem tam mám v práci odpolední, to jsou pak holky chudinky doma samy, ale omezila jsem to teď na maximálně šest služeb za měsíc, tak to jde. Ale krom této jedné práce, kde musím být skutečně v redakci fyzicky přítomná, pracuji externě i pro nakladatelství Grada, a u nich jsem se teď díky mým kynologickým zájmům dostala s rukopisy poměrně do velkého skluzu, už jsem si jednou brala papíry s sebou i na cvičák, abych pracovala při čekání na obrany. Prostě je to teď velký kolotoč, dětičky a manžela samozřejmě nezanedbávám, ale je to velký mazec. Stále jsem moc ráda, že mám holky teď a obě najednou, náš Honzík půjde v září do školy, a to nastanou ještě jiné povinnosti, tak doufám, že do té doby složíme ZM a to hlavní ohledně výcviku budeme mít za sebou. Před létem ještě musí Taffy na dysplazie, tak uvidíme, jak to dopadne, budu asi strašně nervózní... ;(

Jinak ještě musím napsat o jedné velké novině ohledně holek – několikrát mi venku štvaly srny a vůbec nereagovaly na přivolání, tak mi byl jako jediné východisko doporučen elektronický výcvikový obojek. Moc se mi do něho nechtělo, na holky vůbec nepožívám násilí, nikdy jsem je neuhodila, max. bylo nějaké plácnutí vodítkem za neplechy na zahradě, ale to už bylo dříve a myslím, že jenom u Taffy, hodně toho pustošila… Abych se ale vrátila k obojkům – měla jsem strach z týrání, přílišného násilí a ubližování holkám. Obojky mám týden, a musím říct, že to byla skvělá investice. Taffa dostala impuls cca třikrát, ale je natolik chytrá, že už jí došlo, kde má meze – srny sice větří, ale nehne se od mne, poslouchá naprosto úžasně. Dokonce i když jsme potkaly psa, se kterým je zvyklá si hrát, přišla ke mně, posadila se a čekala, až jí dovolím odběhnout. Stále se tomu divím a stále jsem v šoku, jak mi ty obojky pomohly. S Gin byl malinko problém, protože jak má delší srst, impuls se jí k tělu vůbec nedostal. Ale když jsem jí krk namočila, zabralo to a i Gin už se srovnala a srny ji přestaly zajímat. Jsem za to tolik ráda, v poslední době jsem se bála holky pustit z vodítka, a z vycházek jsem tak nic moc neměla. Nyní je to super, nechci to nikomu vnucovat, ale u nás obojky slaví rozhodně veliký úspěch.

Na dnešních fotkách je fenka boxera mé kamarádky Zdeničky ze cvičáku, jmenuje se Quarta z Ringu a je to moc šikovná holčička.

Přeji i vám všem, ať vám dělají vaši hafíci jen radost, odezní nám jarní únava, alergie a zbyde jen spousta času a chuti do sportu s hafanama. Mějte se krásně, ahoj, D :)


 
 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz