Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 23 aneb …jen blbci dělají, co se jim řekne!

Bráník: „…jen blbci dělají, co se jim řekne!“ pronesla Hanka Toušková (www.hargulak.estranky.cz) v sobotu na cvičišti v Bráníku, kde nám s holkama dělala naprosto úžasnou společnost a kam jsme společně jely jednak kvůli cvičení, ale hodně i kvůli fotkám, protože nafotit moje dvě divošky tak jako Hanka, mi prostě ani náhodou nehrozí. Za celý den jsme se krom jiného tolik nasmály, až mě i bolela pusa od smíchu. Ale zpět k blbcům :) – touhle větou mě Hanka dostala hned ráno, a protože mi přijde neskutečně trefná, chci ji tímto zvěčnit. A jak k ní došlo? Ráno jsme dle pokynů na devátou vyčkávaly na Bráníku, ale pak jsme se dozvěděly, že cvičení začne v deset. Vzaly jsme tedy holky vyvenčit a udělaly nějaké fotky. Před desátou jsme sice byly zpět, ale dozvěděly jsme se, že jsme chyběly na nástupu. Nástup?! Já jsem se připitoměle podivovala tomu, jaký že jako nástup a že to v propozicích nebylo…  Hanka to pak rozsekla svým výrokem a měla pravdu – nejsme přece blbci, abysme dělaly, co se nám řekne :)

Touto naší drobnou počáteční, ale neplánovanou rebelií jsme se bavily i cestou na Barrandov, kam jsme spolu s dalšími účastníky vyrazily na stopy. Holky jako už malinko pokročilejší čmuchaly samy na poli, kde jsem jim střídavě našlápla stopy. Cvičitelka Lucia Komárová (nejlepší obrana ATIBOX 07 v IPO3 a Mistr Republiky SK) se pak vždy na stopu došla podívat a myslím, že jsem se dozvěděla zajímavé věci. Práci každé z holek hodnotila jako nádhernou a samostatnou, že to prý přesně tak má vypadat, ale kazila jsem jim to já. Například tím, že nejdu ve stopě za holkama, ale jdu stranou vedle nich. Pak je nedostatečně navádím na nášlapu a málo důrazně je učím zalehnutí. Taffa už by prý i měla zalehávat naprosto automaticky… Ovšem na mou obranu k tomu musím říct, že věci, které mi Lucia vytýkala, jsem slyšela poprvé v životě, stopy si s holkama dělám sama, tak nějak intuitivně, dlouho jsme na nich nebyli s Vlastou společně, aby mě opravil. Takže už jsme domluvení, že vyrazíme, a já se musím naučit, jak to dělat správně (např. nevykračovat dříve, dokud se nerozejde pes). Nicméně vím, že to zvládnu, hlavní je, že holky mají pěkný základ a čmuchají. To by taky bylo, aby naše téměř každodenní stopování někde nebylo vidět! :)

Ze stop jsme se všichni vrátili kolem jedné hodiny, chvilku byl čas na oběd a na malý odpočinek. Od dvou měla naše skupina začít výcvik poslušnosti a obrany. Zde musím bohužel napsat, že jakkoli dopolední stopy pro mne byly přínosem, odpoledne už moc dobře zhodnotit nemůžu. Ano, byla legrace, lidé okolo příjemní. Nicméně přijely jsme kvůli výcviku, a ten jaksi pokulhával. Na plac jsme se na poslušnost dostaly až s hodinu a půl dlouhým zpožděním, které mi radost neudělalo, protože jsem chtěla skončit podle plánu a jet domů, aby se holky v klidu nabaštily a dostatečně si odpočinuly před nedělní cestou na výstavu do Ostravy. V sobotu jsme nakonec i tak nějak symbolicky daly obrany, ale už to bylo pozdě, počasí nepřálo a myslím, že kdyby byla lepší organizace, všem by to prospělo. V neděli jsme se již výcviku neúčastnily, vyrazily jsme do Ostravy.

 

Ostrava: Na Národní výstavu psů do Ostravy se mi moc nechtělo, ale už jsem holky jednou nahlásila, tak jsem to nechtěla vzdát. Moji milovaní rodiče, kteří (tedy zejména maminka) mají tendenci mi do spousty věcí mluvit, vyjádřili nemalé znepokojení nad tím, do jaké tramtárie to zase jedu, co jsem si to zase umanula a že jenom utrácím zbytečně peníze za výstavy, které nemají smysl (to měla být narážka na naše poslední „úspěchy“ s Taffy, tj. VDéčka z Olomouce a Brna). Řídím ráda, takže cesty jsem se nebála, a prostě jsem se šprajcla, že jedu, „ať si říká kdo chce co chce…“. Jela se mnou naštěstí přítelkyně mého bratrance Anetka, které tímto chci moc moc poděkovat – jednak mi cesta s ní krásně utekla (nějak jsme se zaposlouchaly do výběru Roxette, které jsme si přehrály za ten den snad pětkrát), probraly jsme kde co, ale hlavně mi pomohla zvládnout holky a pěkně je předvést. S oběma by to byl pěkný mazec, navíc temperamentní Gin byla poprvé na výstavě a myslím, že bych měla co dělat ji zvládnout, když bych měla v ruce i Tafču. S Anetkou jsme tedy našly kruh a zjistily, že rotvíci jdou na řadu opět a znovu poslední (jako i v Brně a Olomouci – je to nespravedlivé a myslím, že by to organizátoři mohli příště zohlednit). Vzhledem k tomu, že byla dost nepříjemná zima a pršelo, Anetka byla schovaná s holkama autě, já jsem chvilku okukovala posuzování našeho pana rozhodčího (Ing. Jaromír Dostál, DrSC.), nakoupila nějaké mlsky holkám a šla se také schovat. Netrápila mě vůbec žádná nervozita, tuto výstavu jsem brala tak, že jde hlavně o Gin, aby si to zkusila před tím, než půjde „naostro“ do mladých, kde už o něco jde. U Taffynky jsem si říkala, že když by se poštěstilo nemít VD, tak také super a jedu spokojená domů.

Gin vyhrála dorost mezi dalšími dvěma fenečkami a pan rozhodčí mi ji moc hezky pochválil, prý se mu opravdu líbí a že nám přeje úspěšnou budoucnost – takováto slova neskutečně zahřejí na duši, zejména v branži, kde stále fungují známosti apod. (nechci na tohle téma psát, ale často slyším o tom, že ten a ten chovatel jezdí na „své“ rozhodčí apod.). S Taffy mělo nastoupit deset dalších fen, ale dvě nebo tři chyběly. I tak byly fenky posouzeny nadvakrát, protože kruh byl malý. Taffy pan rozhodčí chválil tmavé oko a krásnou hlavu, důkladně ji prohmatával (stejně tak jako všechny pejsky) a také sám si prohlížel zuby – za to má můj velký obdiv. Před panem rozhodčím mne na výstavě „varovala“ jedna známá, prý je velice přísný a korektní. O to více se těším z vítězství Gin v dorostu a Taffynčina CAJCe.

Když jsem se verdikt dozvěděla, byla jsem naprosto v šoku, mimo kruh mne pak holky úplně pohopsaly a oblízaly, jsou to potvůrky chytré a myslím, že moc dobře věděly, že se jim něco povedlo a jak velkou mi udělaly radost.

Potěšila mne také jedna paní s pejskem (rotvíčkem), která mi na výstavě gratulovala a že prý mi to moc přeje, že čte mé blogy. Tímto ji chci pozdravit a ještě jednou poděkovat, já jsem byla asi trochu mimo, škoda, že jsme se neseznámily. Nicméně mám radost, že někdo čte mé blogy a že se mu líbí :)

Taffynka se ještě předvedla na závěrečné show mezi mladými vítězkami plemen a postoupila do užší desítky. Považuji to za veliký úspěch, zejména i proto, že už byla hodně unavená, v postoji mi moc stát nechtěla (resp. stála celou dobu, ale když se k nám blížila rozhodčí, tak si sedla, prostě klasika…). Okolo čtvrté jsme pak s Anetkou konečně vyrazily domů, cesta byla mokrá, místy ještě mokřejší :), ale dorazily jsme v pořádku, což je hlavní. Ráno jsem se bála, že budu cestou zpět úplně hotová, ale úspěchy Taffy a Gin mě tak nabily energií a euforií, cítila jsem se úplně opilá štěstím, takový ten stav nevěřícnosti, že se i vám konečně povedlo něco pěkného, v co jste vůbec nedoufali :)

Mou radost ještě znásobily naprosto úžasné SMSky kamarádů, kteří nám přáli k úspěchu – moc tímto děkuju Hance Touškové (www.hargulak.estranky.cz), Dáše Mikeskové (www.bohemiacolbri.cz), Míše Martinů (www.tajpan.eu), Lucce Křížové (www.biancodux.cz), Zdeničce Sojkové, Káje Tietjenové, naší Zdeničce, Vlastovi Knihovi a i dalším, na které jsem asi zapomněla, tak se nezlobte ;-)

Mějte se všichni krásně a nepropadávejte splínu, když se něco hned nedaří, všechno zlý je pro něco dobrý a všechno zlý musí prostě jednou skončit :)


 
 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz