Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 24 aneb Jarní špetka poezie

Minulý týden jsem se k psaní tak nějak nedostala, tradičně jsem v jednom kole, a aby člověk napsal něco aspoň trochu rozumného, chce to nejenom chvilku času, ale i nápad, inspiraci, políbení múzou, a pak to jde při troše štěstí takřka samo. V tuto chvíli se sice nijak zvlášť políbená necítím, nicméně slíbila jsem dnes blog, a protože jako dítko vychované v jiskrách a pionýrech nelžu :), jdu se pustit do práce – snad to bude aspoň trochu ke čtení.

 

Nejdříve se s vámi chci podělit o pár vět či příhod, které mi z minulého týdne utkvěly v hlavě a při pomyšlení na ně se stále musím smát:

* Můj šestiletý syn Honzík mi minulý týden s velmi smutným výrazem v tváři sděloval, že: "...maminko, spousta dětí ve školce má vlaštovice!" Tak jo, vlaštovek ať je plná obloha, ale neštovice prosím žádné :P

* Vlastimil Kniha, náš cvičitel a figurant, vyprávěl neskutečnou příhodu z doby, kdy jezdili s kapelou na koncerty. Prý jednou jeli okolo totálně zlitého cyklisty, byl úplně hotový, kolo se válelo někde opodál. Tak muže i s kolem naložili, že ho někam popovezou (kolista celou dobu zařezával). Pak prý odehráli koncert a jeli dál na Slovensko, zcela zapomenuvše na opilce s kolem. Vzpomněli si na něj právě až na Slovensku, kde ho po nenadálém osvícení mysli vyložili na nějaké zastávce i s kolem – znovu opakuji, že muž byl asi v hlubokém deliriu, protože stále spal. To, co je na celé věci tak vtipné, je samozřejmě vize situace, kdy se chlap vzbudil a zjistil, že je na Slovensku. Když si představím sebe na jeho místě, tak si jsem jistá, že bych buď začala věřit na ufony či nadpřirozené síly, nebo – a to je asi pravděpodobnější – bych se už v životě nedotkla alkoholu. Jeden den zajít na pivo v Brně, a druhý se z toho probrat na Slovensku, to je prostě úlet jak blázen. Ještě si tak představuju situaci, kdy třeba toho člověka začala nahánět manželka, on se jí vrátí po dvou dnech a bude ji přesvědčovat o tom, že se vrací na kole z Bratislavy...

* Další malinko úsměvná příhoda – v úterý mi na pár dnů přiletěla z Norska sestřička, tak jsme se včera vydaly za rodiči na Vysočinu. Cestou po D1 jsme minuly billboard s upoutávkou na koncert Boba Dylana – Zdenička se zcela upřímně vyděsila a slovy, že na něho ani zadarmo a co že tady v Čechách chce, vyjádřila své velmi upřímné zděšení (ona je ale vždy velmi upřímná...). Pak z ní vylezlo, že s Asbjornem, jejím norským manželem, byli kdysi v Manchesteru na koncertu právě Boba Dylana, seděli tam mezi samými důchodci a asi se děsně bavili... Ale já, když si představím naši hubatou Zdeničku, která – ve snaze zapůsobit na svého pozdějšího muže – seděla na koncertě někoho, jehož hudba jí vůbec nic neříká, ale tváří se přitom, jako by byla někom naprosto úžasném, se opět musím malinko škodolibě smát.

* A na konec ještě jeden úplně čerstvý dialog sestry Zdeničky a mé tříleté dcerky Natálky (Zdenča byla v přízemí a volala do patra na Týnku, která hned nad schodištěm rozsypala nějaké obrázky zvířátek; do toho přišel z práce taťka):

Zdenička: "Naty, už jsi uklidila z podlahy ty kartičky?"

Naty: "Uklízím, jak rychle umím!"

Zdenička: "A Naty, už jsi pozdravila dědu?"

Naty: "Až půjdu dolů, tak ho pozdravím!"

Kdo s koho, že? :)

 

Neznám hloupější otázku, která mi navíc dokáže dokonale zamknout ústa, než "A co je u vás nového? Povídej..." Ale i tak se pokusím něco málo napsat.

Po neuvěřitelně dlouhé zimě a tunách sněhu, které hrozily zasypat náš dům a proměnit ho v eskymácké iglú, se konečně i naše zahrada počala měnit v přírodu plnou jara. Naše zahrada je stejně jako náš dům téměř stoletá. Pomalu jí dáváme mladší tvář a je to jako rekonstrukce starého obrazu – na první pohled se zdá být šedivý a vhodný k zatracení, ale každodenní péčí prosvítá přes nánosy let stále více barev a nakonec je k úžasu všech vidět, jaký mistrovský kousek se kdysi někomu povedl. Naše zahrada se s každou naší sebemenší prací probouzí do své krásy a já se denně divím tomu, s jaký citem ji někdo před léty založil. Stromy byly vysázeny tak, aby v každou roční dobu uchvacovaly jinou barvou listů, stále někde něco kvete a vše dohromady vytváří opravdu pestrobarevnou paletu barev. Trávník je hodně špatný, k anglickému má nesmírně daleko, ale zase nám v něm rostou luční květiny, mezi jehličnany vzadu na zahradě jsou paloučky sasanek hajních, hlaváčků jarních, koberce lobelek a fialek, okolo jezírek už vykvetly blatouchy a pomalu zvedají svá nová chapadýlka i trsy kapradí. Kdyby bylo po mém, měla bych zahradu jen plnou trav, vřesu a kapradin, miluju tyhle divoké rostliny.

Holky mi bohužel se zahradničením stále vydatně pomáhají , musím jim přiznat neunavitelnou ochotu a tu nejtrpělivější asistenci. Gin si navíc oblíbila probíhat mi při chůzi mezi nohama, takže se mi sem tam stane, že si v klidu kráčím, ale najednou mě zezadu nabere torpédo Ginuša a já sotva udržuji balanc. Odmala, když mě něco bolí, se ve stejný moment dostaví skoro nezvladatelný proud vzteku – asi tu fyzickou bolest potřebuji nějak uvolnit, do něčeho praštit nebo tak něco. Samozřejmě se vždy ovládnu, ale tyhle atavistické sklony v sobě prostě na moment cítím. Gin mě nedávno při podobném průletu podrazila nohy, já jsem spadla na záda, praštila jsem se do hlavy a vůbec jsem netušila, jestli se zvednu; všecko mě bolelo, ale cloumal mnou i těžko potlačitelný vztek. Ginger byla samozřejmě hned v trapu (stejně bych se na ni nezlobila), ale já měla dva týdny zadní část těla nejdříve fialovou, potom zelenou, no a nakonec asi týden žlutou, prostě nádhera...

Musím se ještě zmínit o výstavě v Českých Budějovicích – Taffynku jsem, stejně jako do Prahy tento týden, nenahlásila, protože byl delegovaný pan rozhodčí Adlt, s nimž s Taffynkou nemám dobrou zkušenost. Štve mě, že jsou rozhodčí oproti původním propozicím měněni, vystavující si často vybírají výstavy podle rozhodčích, a když je tam nakonec někdo jiný, je to zrada. V Praze jsem mohla teď v neděli klidně vystavovat Taffu, Gin bude ve třídě mladých, ale bude jí přesně 9 měsíců, ještě není hotová, tak to asi nic moc slavného nebude. Škoda, mohla jít Taffka. No nic, uvidíme, jak to dopadne, držte prosím Ginušce v neděli pěsti, bude tam mezi ostatními ve třídě jako miminko :-)  :) Krásné jaro všem!!!


Taffy duben 2009Taffy duben 2009Taffy duben 2009 
Taffy duben 2009Taffy duben 2009Taffy duben 2009 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel pět a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz