Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 26 aneb Smích se lepí na paty

Dnešní odpoledne jsme strávily s holčičkami a ostatními kamarády na cvičáku. Čím déle sem s nimi jezdím, tím lépe se zde cítím. Více se poznáváme a atmosféra je příjemná, legrácky, výměna zkušeností, kafíčko a chvilka práce s pejsky.

Tento blog chci věnovat pár lidem z cvičáku, kteří jsou mi hodně blízcí, pomáhají mi a dodávají chuť do dalšího výcviku.

Vlasta Kniha – k Vlastovi jsem přišla jak slepý k houslím. Loni v říjnu jsem nás s Taffy nahlásila na takový ten tradiční výcvik pro začátečníky, ale rozladilo nás to obě – co týden, to jiný cvičitel, okounění v řadě a nuda pro všechny. Bohužel… Pak mi byl doporučen Vlasta Kniha, prý má trpělivost se začátečníky a velké zkušenosti. Od té doby mi tedy Vlasta vede holky, napravuje naše chyby, učí mne správně s holkami komunikovat a první „výsledky“ už jsou snad i vidět. Navíc je stále v pohodě, dobře naladěný, free, prostě: don´t worry, be happy :-) Minulý týden mi Vlasta volal, já u telefonu nebyla, zato však sestra Zdenička, která mi po příchodu do pokoje sdělila:

„Volala Ti nějaká kniha!!!“ :-)))

Zdenička Sojková – Zdenička se tváří nepřístupně a trochu přísně, ale je to jenom zdání. Má své zásady, zkušenosti v kynologii, mnoho znalostí, ale za tvrdou slupkou je nesmírně čtverácké jádro, co vyprávění, to nějaký vtípek, už jsem tu o ní psala. Mám moc ráda lidi, co si ze sebe umějí udělat legraci!!!

Míša Martinů (www.tajpan.cz) – Míša je šprýmař každým coulem, co slovo, to perla, co věta, to bonmot. Od mých počátků na cvičáku mi radí takovou tu omáčku, kterou mi Vlasta nedá prostě proto, že ho ani nenapadne, že bych to nevěděla. Když jsem dříve například nastupovala na obrany, nijak mi nedocházelo, že už to je situace, která musí obranu nějakým způsobem předznamenávat, tzn. např. mluvit k psovi jiným hlasem, tlumeným, už ho vyburcovat k obraně. Míša kdysi sledovala můj nástup s Taffkou, jak si tak lážo plážo jdu, děsný veget a mouchy snězte si mě… Vlasta nic, zato však Míša:

„Jak to nastupuješ s tou čubou?!“

„...“

„Přece ji musíš hned od začátku vést tak, že jde na toho hajzla, že ho jde zabít!“ :-)

„Hmmm, to jsem nevěděla, Vlasta mi na to nikdy nic neřek…“

„No přece Ti nebude říkat, že máš jíst polívku lžící, a ne nožem!“

…a bylo to! :-)

Míša mi každou obranu poradí nespočet věcí, jsem ochotná i schopná přijímat kritiku, s tím nemám problém. Vadí mi jen to, když je někdo hrubý tam, kde to není nutné (například jedna cvičitelka mi na těch hromadných výcvikových lekcích pro analfabety před všemi nechala sežrat, že je Taffa „v jateční kondici“ apod. – unesu kritiku, ale nejsem zvyklá na záměrné urážení, nikomu to také nedělám). To však není případ Míši, její výtky jsou míněny v dobrém, její psi jsou úžasní a je vidět, že jim dává veškerou lásku a péči. To je na pejscích prostě vidět…

Z Míšina „archivu“: Na Atiboxu, když zahajovací ceremonie trvaly příliš dlouho, a ještě ke všemu nastoupily dětičky s tanečky neberoucími konce, prý Míša pronesla: „Nejlepší král byl Herodes…“ :-))) Jeden z jejích pejsků, Karel, prý s její maminkou sedává u televize tak, že mamince sedí na rameni. Míša mi jednoho dne psala, jak jí maminka hlídá pejsky: „No, moje mamka se moc nebaví. Když vidíš, jak Kája cvičí se mnou, je ti jasné, jak musí cvičit s ní. A to ji utiskuje ještě doma – bere jí věci, jí jí jídlo, sedí jí na klíně, sedí jí na rameni (na gauči u televize)…“ Takže zdar všem našim čtyřnohým miláčkům!!! :-)

Kamarádů na cvičáku mám samozřejmě více, jmenovala bych Kačku Kašparů s Benem, Karolínu se Sendy, Anetku s Goddym, Hanku s Gastonem a dobrmaním miminkem, „pyšelského Jirku“, jak říká Vlasta, a mnoho dalších.

Krom toho, kolik lásky mi Taffy a Gin dávají, jsem i strašně ráda za to, kolik úžasných lidí jsem poznala. Bez našich společných odpolední na cvičáku si to už neumím představit!!!

Ještě se musím zmínit o svém čerstvém kulturním zážitku :-) – Karla Poláčka známe všichni, jeho Bylo nás pět patřilo do nenáviděných čtenářských deníků. Karel Poláček však napsal svou lyrickou prózu úchvatným stylem, a dokonce se povedlo v seriálu z roku 1995 převést toto jedinečné vyprávění na obrazovky. Dnes jsem se nemohla odtrhnout od televize, protože čtvrtý díl tohoto seriálu je ten nejlepší. Hlášky typu „Křesťané slaví Vánoce zpěvem, cukráři řevem!“ ve mně vyvolávají záchvaty smíchu, v podstatě se směju nonstop celý seriál, úžasné dílo, skvělé herecké obsazení (Adam Novák je trefa do černého!), dokonalá situační komika.

Ať jsou i naše dny takto úsměvné! :-)


Míša a její Kája, výstava Praha-Letňany 2010 
Míša a její Kája, výstava Praha-Letňany 2010 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz