Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 28 aneb Zelené drštky

Kdo by si podle názvu tohoto blogu třeba myslel, že jde o nějakou metaforu či jiný druh obrazného pojmenování, byl by vedle jak ta jedle. Chci se skutečně podělit o zážitek se zelenými drštkami. Poznání této poživatiny bylo pro mne totiž natolik působivé, že se o tom musím zmínit. ;(

Kamarádka Zdenička, která s námi chodí na cvičák, mi dala pro holky už před časem vyzkoušet nějaké maso, a to přímo od firmy, která ho dodává pejskařům. Je sice určené pro psy, nicméně jde o pěkné, čisté, voňavé maso. Ovšem až na zelené dršťky, což jsem ale tehdy nevěděla… Objednala jsem tedy holkám pár kilo masa a na doporučení Zdeničky vzala i dva balíčky rybích pilin a právě těchto drštek – vyloženě jen na vyzkoušení. Byla jsem sice dopředu upozorněna, že ty dršťky prý smrdí, nicméně jak moc, to jsem si nedovedla představit ani náhodou.

Udělám kratší odbočku – když byla Taffy malá, odmítala granule, a tak jsem jí co dva dny vařila. Hovězí či vepřové srdce, hovězí svalovinu, kuřecí vnitřnosti, k tomu zeleninu a většinou těstoviny, protože o rýži nikdy moc nestála. Jednu dobu byla opravdu vychrtlá, pan veterinář mi radil, ať jí dám klidně rohlík se sýrem, když ho bude baštit, hlavně ať do ní něco dostanu. Situace se naštěstí zklidnila, Tafuška začala pořádně papat, rostla a rostla, a s ní i objem toho, co denně spořádala. Abych nemusela vařit každý den, nacpala jsem vždy plný papiňák. Ten pak ale na několik měsíců našel domov v naší ledničce, jejíž podstatnou část zabíral. Naše čtyřčlenná rodina měla okolo Taffyna hrnce vyskládané jogurty a pár věcí, zato Taffa byla za vodou . Když pak přišla Gin, přešla jsem na granule – Ginger s nimi neměla žádný problém, je to žravec, navíc vyprovokovala i Taffu, která je také najednou začala baštit. V lednici už jsme pak díky Ginušce zase měli své jídlo a papiňák se přesunul na obvyklé místo do skříně.

Proč jsem toto psala? Protože než jsem 20 kilo objednaného masa nacpala do mrazáku, musela jsem v něm udělat místo. A tak jsme nahonem museli sníst kvanta mražené zeleniny a ovoce, na týden dopředu jsem naložila spoustu masa a pečivo, zamražené na horší časy, jsem také pouze vyndávala z mrazáku. Opět jsme ustoupili hafanům, nevím, jestli to holky náležitě oceňují… Maso se mi ale do mrazáku krásně vešlo.

Poprvé jsem vyzkoušela rybí piliny, sice žádná velká vůně, ale super, holky se krásně nabaštily. Druhý den, to byla sobota, jsem vyndala plná zvědavosti balení zelených drštek. Manžel s dětmi nebyl celý den doma, takže já jsem hned dopoledne krásně uklidila dům a stále byla v šoku z toho, že nikde není rozdrobený kus buchty, naťapaný binec ze zahrady a že je prostě stále čisto a naklizeno :). Večer jsem se chopila chystání jídla pro holčičky. Chtěla jsem balení naříznout, ale jen co se nůž dotkl obalu, z jeho útrob vytryskl pramínek, spíš takový čůrek, a obloukem mi pokropil protější kuchyňský ostrůvek a celou podlahu. Dost mi to zvedlo mandle, nerada vytírám, a v tento moment jsem měla zničenou práci, podlahu jsem musela vytírat znova. To by ale nebylo to nejhorší, to hlavní se linulo celou kuchyní, a to byl nepopsatelný smrad. Ale skutečně ne-po-psa-tel-ný!!! Jakmile jsem jej poprvé ucítila, málem jsem omdlela. Ta tekutina, co z balení vystříkla, měla šedozelenou barvu a hned poté se z vnitřku vyhrnula podivná, střeva připomínající hmota. Lapala jsem po dechu… Nevěděla jsem, jestli ten strašný smrad je normální, nebo jestli třeba nemám nějaké zkažené „vydání“. Chtěla jsem i zavolat Zdeničce, ale vím, že by mi řekla, že jsem měkota a nic nevydržím – to si stejně ještě vyslechnu . Ovládla jsem nutkavé pocity na zvracení a naprosto nechutnou hmotu dala vařit. Skutečně, bylo to takové zelené, stále si ale nemůžu pomoct – připadalo mi to jako střeva, rozhodně to tak páchlo. Jak krásně mi voněl celý dům vymydlenou čistotou ráno, odpoledne bych vzduch – zejména z kuchyně – mohla chytat do pytlíků a prodávat jako bojový plyn. Puch nejhoršího kalibru nám vystoupal až do ložnice, vsákl se do záclon a závěsů a ještě druhý den jsem ho i přes zotvíraná okna cítila. A jak to chutnalo holkám? Velice. Opravdu, bez ironie. Snažím se je dostat do kondice, tak mají dietu (spočívající v menších porcích), Ginger už večer nedočkavostí kňučí. Do jídla se zeleným hnusem se pustily opravdu s velkým apetitem, během pár minut už na mne zase jen hladově koukaly. Ovšem již večer dostaly bohužel průjem a stejně tak to vypadalo i ráno. Takže jsem dršťky – v poněkud pozměněné podobě – vybírala lopatkou z trávníku ještě den poté, co jsem měla tu čest se s nimi detailně seznámit. Nikomu je nevyvracím, ale u nás prostě nezabodovaly… Na mne však nedejte, vřele doporučuji osobně vyzkoušet!


19. 5. 201019. 5. 201019. 5. 2010 
19. 5. 201019. 5. 201019. 5. 2010 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel pět a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz