Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 33 aneb Mlčení jehňátek…

Původně jsem se chystala napsat vám pár vět už včera – za domem nám rozkvetla obrovská stoletá lípa a já se denně utápím v její omamné vůni. Přestože jsem silný alergik a od jara se musím cpát prášky, abych přežila všechny ty pyly, jimiž nás naše zahrada a okolní příroda zahrnují, lipová vůně je pro mne naprosto úchvatnou esencí. Čekám na ni každý rok a opravdu se jí opíjím, nořím se do ní a chce se mi vznést se. Nejvíce jsem si lipové nádhery užila před deseti lety na stipendiu v Lipsku. S kolegyní jsme bydlely v krásné vilce kousek od centra, přímo v lipové aleji! Náš byteček byl až ve čtvrtém patře, takže okna jsme měly přímo v korunách lip. A protože jsme v Lipsku strávily letní semestr, vyšlo nám to i do doby lipových květů. Každý večer jsme pak s kamarádkou seděly na římse našich oken, jedly rozpečené bagety s máslem, popíjely víno a kochaly se výhledem z výšky a kouzelnou lipovou náručí…

Téměř bych měla chuť v této lehce snivé poetice pokračovat, nicméně musím přiznat a svěřit se, že mé smolné období pokračuje naprosto netušenou rychlostí, jízda mých osobních průšvihů a katastrof nabírá na takových obrátkách, že už se mi ani netočí hlava, ale je mi spíš tak trochu na zvracení… Včerejšek mi zasadil opět takovou ránu, že se z toho šoku ještě oklepávám a následky se bohužel asi potáhnou. Ale popořadě a musím i předeslat, že – byť si v poslední době vybírám samé lepší věci – nejsem pesimista. Mám ráda lidi, zvířata, květiny, prostě život se vším všudy. Myslím, že jsem i bojovník a hned se všemu nepoddám (i když to neznamená, že věci neřeším – naopak každý večer se mi vracejí věty, které jsem komu řekla; opravuji se, jak jsem to měla říct lépe, a nadávám si, že jsem nezareagovala tak a tak…; jsem prostě melancholik se vším všudy, vše si pamatuji a na všem mi záleží ;-). No, každý jsme prostě originál a to se mi líbí :-) A když nic jiného, tak to, co teď napíšu, třeba zvedne náladu lidem, kteří mají pocit, že jenom oni mají pech a jsou v tom životním srabu sami. Takže milí přátelé, nezoufejte, já jsem v tom s vámi – už cca dva měsíce mě paní Štěstěna nejenom že nelíbá, ale vyhýbá se mi takovým obloukem, že se mi ztrácí v nedohlednu…

Můj manžel Pepča je z Milevska a jeho sestra s neteřinkami a švagrem opravují nádherný statek kousek odtud. Včera jsme tam jeli na grilování; vzhledem k pracovní/studijní/časové vytíženosti nás všech se vídáme opravdu málo, nicméně vztah máme moc hezký. Pozvání na grilování platilo i pro Taffy a Gin, byla jsem ráda, neboť nás doprovázejí všude. Po našem příjezdu se potvrdila stejná situace, jakou jsem zažívala a zažívám s dětmi. Když je chce člověk „předvést“, tak se vaše jinak nejšikovnější dítě na světě tváří jako debílek a zdá se, že v životě neslyšelo své jméno (takže na otázku „Jakpak se jmenuješ?“, jen přihlouple vzpomíná…), neví, kolik mu je let (nejenom, že z něj nevypadne ani „ň“, ale neukáže nic ani na prstech…) a nevypadne z něj ani holá věta... Holky se včera také předvedly (neakceptovaly např. povel „Zůstaň“, prostě dělaly, jako by neměly ani základ poslušnosti, potvory jedny…), ale byla to jen velmi lehká předehra k tomu, co následovalo o pár desítek minut později. Byla jim určena zahrada, hned vedle místa s grilem a posezením, takže jsem na ně hezky viděla. Zahradu jsem prošla a zkontrolovala, zda někde v plotě není díra. Vedle se totiž páslo stádo ovcí. Žádnou závadu jsem neobjevila, holky sice čmuchaly směrem k ovečkám, ale na zavolání přiběhly k bráně a tvářily se, jako že je vše tak nějak OK. V klidu jsem tedy s jednou neteřinkou vyrazila na obhlídku zrekonstruovaného statku. Vtom ale přiběhla švagrová, že psi se dostali k ovcím. Nijak mě v tuto chvíli ona zpráva neznepokojila, představila jsem si, že se možná tedy holky dostaly do ohrady k ovečkám, ale nenapadlo by mě, že by snad měly odvahu se přiblížit. Skutečnost byla neúměrně jiná… Přišla jsem v moment, kdy Pepča celý vytočený tak, že ani nemohl mluvit, uvazoval holky k sušáku na prádlo. Ještě jsem se na něj zlobila, že tolik nadělá kvůli takové hlouposti… Ona „hloupost“ se mi ale posléze ukázala ve všech barvách, bohužel těch nejkrvavějších. Taffy s Gin zafungovaly jako smečka a zadávily malá jehňátka. Jednoho beránka, prý takového ťunťu důvěřivého, skolily čistým prokousnutím hrdla, další ovečky byly pokousané různě po těle, kulhaly, třásly se. Když jsem tak stála ve stodole u plačící neteře a slyšela klení švagra, opět jsem zažívala moment, kdy si říkáte, že to nemůže být pravda, že tohle není realita, jen nějaký hrůzný sen… Do stodoly se přibelhalo pár oveček úplně v šoku, postupně mi docházelo, co se vlastně stalo. Včera jsme asi hodinu po příjezdu na letní akci zase odjeli, neměla jsem sílu zůstat, vlastně jsme už ani nebyli vítáni. Nevím, jak se omluvit, jak vysvětlit, že holky sice způsobily neštěstí, ale zachovaly se prostě instinktivně jako šelmy, nemám jim co vyčítat. Naši malamuti zase uštvali a zadávili srnu – prostě když má pes příležitost, projeví se v něm jeho pudy a primitivní vzorce chování…

Bohužel na grilování jsme nebyli jedinými hosty, a tak i ti další lidé, co tam byli, viděli tu hrůzu, co se stala, ale jako nepejskaři si to spojili s tím, že tam byly dvě nevychované bestie, zlí rotvajleři, které jejich panička nemá pod kontrolou. Tohle mě štve nejvíc – pod kontrolou je myslím mám, a jsem nešťastná z toho, že jsem asi poskytla materiál pro další mýty okolo rotvíčků… I když na druhou stranu nevím, myslím, že jsem nic nezanedbala, holky byly na jim „přiděleném“ místě. Ale na tom nezáleží, stalo se něco, co se stát nemělo, včerejší večer jsem opět probrečela a mám pocit, že poslední dobou nedělám nic jiného. Musím vymyslet způsob, jak se omluvit, jak dát najevo to, že mě strašně moc mrzí, co se stalo… Pejskaři mě jistě pochopí, ale těžko se něco takového vysvětluje nepejskařům, a o to více lidem, co mluví o bojových plemenech a podobných nesmyslech…

Přeji nám všem konec srabů a konečně letní klid a pohodu :-) D

 

PS: Fotky jsou z prázdninového plavčení u rodičů na Vysočině, v Dalešické přehradě. Ta jedna fotečka ze stopy je důkazem pro Zdeničku, aby věděla, že jsme opravdu čmuchaly :-)


Bratranec Míša s holčičkama u našich ve StropešíněStopa, stopa, stopička :-)TaffynkaHolky aportovaly klacek z vody
Bratranec Míša s holčičkama u našich ve StropešíněStopa, stopa, stopička :-)TaffynkaHolky aportovaly klacek z vody
...už je to to trochu lépe vidět :-)...a krok za krokem i na souš :-)Moji dva vodníčci u rodičů v bazénu :-) 
...už je to to trochu lépe vidět :-)...a krok za krokem i na souš :-)Moji dva vodníčci u rodičů v bazénu :-) 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel pět a čtyři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz