Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 34 aneb Duhový most

Před dvěma týdny jsem měla strašně zvláštní sen. Zdálo se mi o našich třech malamutech, já jsem v tom snu byla také a všichni jsme někam běželi. Odehrávalo se to v noci, obloha však nebyla černá, ale tmavě modrá, nebyla na ní jediná hvězdička, prostě vypadala jen jako taková kulisa. Všude byly hory sněhu, pravidelně vysoké a krásně načechrané. Přes tyto sněhové kopce jsem musela s pejskama běžet, něco nás hnalo stále dopředu, nešlo to zastavit a chvíli si odpočinout. Athos s Luckym běželi, ale na poslední hromadě sněhu stála Easynka, už nemohla, jen se na nás z dálky dívala. Já jsem ji volala, ale nemohla jsem celý ten kolotoč zastavit. Zajímavé je, že z celého tohoto snu jsem neměla nijak zlý pocit, vše bylo takové klidné a vyrovnané... Druhý den ráno jsem volala domů k rodičům, jestli jsou pejsci v pořádku – ten den ještě byli, ale pár dní nato začala mít Easynka problémy...

Ve středu v necelých 13 letech mi Easy umřela. Najednou měla potíže s dýcháním, nemohla se postavit na nohy a mamka mi plakala do telefonu. V úterý jsem s dětma přijela domů, ve středu jsme s mamkou vzaly Easynku na veterinu, aby jí pan doktor udělal testy na játra a ledviny, ale už k tomu nedošlo. Na stole se začala dusit, věděla jsem, že umírá, odešla mi s hlavičkou v dlaních dřív, než jí pan doktor stihnul dát uspávací injekci, aby se netrápila. A já doufám, že se skutečně netrápila, už nechci smutnit a psát vám sem neveselé věci – myslím, že všichni naši pejsci, ať malamutíci či naše dvě rotvajleří dračice, mají opravdu krásný život. Kdybych měla být pes, chtěla bych jím být u nás... Ale co chci říct, tak to, že život člověku strašně rychle utíká, a když se k tomu přidá život pejsků, je ta rychlost ještě mnohem závratnější – mám pocit, že to není tak dávno, co jsem Easynku vezla jako neposedné štěňátko domů rodičům. Zemřela nám tehdy naše první malamutka, zůstala po ní veliká rána, a i když taťka v zajetí této bolesti prohlásil, že už jiného pejska nechce, prostě to už bez chlupáče nešlo. Jak si jednou zvykneme na procházky, psí společnost – oddanou, veselou a láskyplnou – a vůbec na zcela jiný život s pejskem, jinak to už nejde. Easynka si nás všechny hned získala a svým optimismem a až štěněcí hravostí nás uchvacovala do posledních chvil. Vím, že měla hezký život, a jak mi napsala kamarádka Míša – ano, já také věřím, že je někde duhový most a všichni naši miláčci se tam mají krásně, vyprávějí si o tom, jak se se svými páníčky vyjančili a jaké lumpárny jim vyváděli...

Poslední dobou byly mé blogy plné smůly a ne moc veselých věcí. Ne že bych už to prolomila, ale pokusím se napsat i něco trochu lepšího, ano? Minulý víkend jsem se vrátila z výcvikového tábora na Slovensku s Luďkem Šilhavým. Bylo to opravdu bezva, holky hezky cvičily, zlepšily jsme se všechny, navíc zde byla spousta lidí ze zahraničí, takže pro mne byl tábor i zároveň intenzivní kurz angličtiny :-) I když se musím přiznat, že můj odjezd na Slovensko byl velmi komplikovaný a i samotný příjezd na místo mne málem otočil nazpět... Proč? No, abych byla upřímná – asi jsem už trochu zhýčkaná... ;-)

Na Slovensko se mělo odjíždět v pátek 16. 7. Ten den jsem také konečně měla mít spravené auto po havárii, ale bohužel se opět vyskytla závada, takže jsem byla bez auta. Chvilku mi bylo ze všeho do breku a do vzteku, ale zachránil mě kamarád Jirka, který mi půjčil své auto – tímto mu chci ještě jednou poděkovat, půjčit své krásné BMW bláznivé pejskařce, to chce hodně velkorysosti a důvěry! Děkuji, Jiříku :-)

Cestou na Slovensko jsem zjistila, že jsem někam zašantročila mapu. Věděla jsem, že mám jet přes Bratislavu do Nitry, pak do Jelence a chatové osady Pod Gýmešom. V Bratislavě jsem se optala na Nitru, Nitru jsem projela čistě intuitivně, protože Luďkovi jsem se nemohla dovolat, a – světe div se – odvážnému štěstí přeje, protože jsem jela správně a hned napoprvé jsem vše našla. Teď to nechápu, hodně lidí prý cestu napoprvé hledalo, musela jsem mít opravdu štěstí :-)

Největší zkouška pro mne nastala po příchodu na náš pokoj. Měla jsem s holčičkama objednané ubytování v chatě, kde byly celkem čtyři pokoje, propojené kuchyní a koupelnami. Odmala nesnáším cizí postele, ovšem ta zatuchlina, co mě čekala na Slovensku, byla mimo mé představy... Tmavě modrý pokoj, kde i tak bylo málo světla, poskytoval azyl snad všem druhům hmyzu, který se v okolí chaty vyskytoval – viděla jsem nespočet druhů pavouků, společnost mi dělala zelená a hnědá sarančata, mouchy, komáři a kdovíco ještě. Za okny jsem měla slepice, takže myslím, že symbióza hmyzu a havěti za okny byla příkladná. Jen já jsem se necítila na to, abych mezi tuto společnost zapadla... Chvíli jsem to rozdýchávala, pak si přes erární povlečení natáhla svoje domácí, voňavoučké a suché... Vlhkost jsem z postele cítila i přes dvoje povlečení, ovšem nutno dodat, že jakmile jsme s holkami zapadly do výcviku, už mi to bylo celkem jedno, únavou jsem sotva chodila...

Ten týden na Slovensku padaly 40stupňové teploty, jen co člověk vylezl ven, byl úplně propocený. Vstávali jsem hodně brzy ráno, končili přehřátí před polednem a trénovalo se zase až večer. I tak to bylo vyčerpávající pro všechny, ke konci tábora už docházela síla lidem i psům, já osobně jsem ještě ke všemu měla úžeh, takže parádička ;-) Ale musím říct, že i přes Luďkovy trefné poznámky na můj účet (např. "Draho, ty jsi diletant!", "Draho, nebuď blondýna!" :-))) jsem se něco naučila a snad to zúročíme zase v dalším výcviku. Na zkoušky netlačím, až to bude, tak to bude...

Momentálně jsem s dětma na Vysočině, doháním všemožné resty a těším se, až se udělá hezky a my si zase užijeme koupání, tepla a příjemného léta. Mějte se krásně :-)))


Houbařská nadílka na Vysočině :-)U babičky a dědy ještě jednou :-)Divoch Naty :-)Jeníček :-)
Houbařská nadílka na Vysočině :-)U babičky a dědy ještě jednou :-)Divoch Naty :-)Jeníček :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz