Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Od té doby, co jsem před 15 lety odešla na vysokou, a tím už vlastně i nastálo od rodičů, prožívám každým návratem k nim trochu nostalgie. A čím jsem starší, tím je tento pocit silnější... V každé domácnosti to zcela jedinečně voní, ale u rodičů je ta vůně plná vzpomínek na dětství – na školu, první lásky, na sourozenecké tahanice i na jídla, která mamka vařila. A pokaždé, když jedu s rodinou domů, tak na nás čeká lednice plná jídel, která máme rádi, která já sice také umím uvařit, ale od maminky jsou prostě úplně jiná ;-)
Každým rokem se těšíme na burčák, rodiče si jej nechávají vozit od známých z Moravy, tak je většinou opravdu výborný. Nejinak letos – taťka mě už před naším příjezdem zlobil do telefonu tím, jestli má burčák vypít sám, nebo jestli chci nějaký nechat ;-) Přijeli jsme a v kuchyni už byl burčák nachystaný. Každý rok mi taťka opakuje, že aby burčák správně působil, měl by se z něho člověk pořádně pos... a pob... Pardon ;-) To druhé se většinou neuskuteční, až tak to nepřeháníme, ale musím přiznat, že letošní burčák se mnou zacvičil opravdu nevídaným způsobem. Od neděle, kdy jsem přijela s dětmi a pejsky k rodičům, jsem se prakticky nehnula z koupelny... No a aby toho nebylo málo, rozhodli se rodiče připravit na večeři takovou rodinnou specialitu – bažanta upečeného na kořenové zelenině. Včera na Vysočině vůbec za celý den nevykouklo sluníčko, celý den byl uplakaný a zakaboněný, takže jsme lenošili doma, a když přijela maminka z práce, povídaly jsme si a popíjely u toho víno (burčák už naštěstí došel a k večeru jsem měla pocit, že už je mi lépe, tak jsem se vína moc nebála...). Večer jsem neodolala a snědla kousek masa, bylo to výborné, akorát jsem udělala jednu velikou chybu – zapila jsem to bezovou limonádou... Noc na dnešek byla jak deset burčáků dohromady – z koupelny jsem vždy na chvilku odešla, ale o to rychlejším tempem jsem se po pár minutách řítila zpět. Už hodně dlouhou dobu mám pocit, že v břiše vůbec nic nemůžu mít, ale asi bohužel ještě ano...
Holčičky mají evidentně lepší zažívání než já, maso si daly na večeři také, a nic jim z toho není. Ne že by hafani u nás doma hodovali na bažantech, ale přihodilo se to tak nějak samo – v kuchyni byl plech s masem nechaný na dvířkách trouby, mamka šla z domu ven, nechala otevřeno, Taffy a Gin vlítly domů jako blesci a já už jenom slyšela, jak se strhla rvačka. Holky samozřejmě hned objevily maso, evidentně vydedukovaly, že je nachystané pro ně, ale ani jedna se nechtěla dělit... Pustily se do sebe tak, že jsme je jen tak tak od sebe dostali. Tento týden se na zahradě popraly o ježka, takže za poslední dny jsou docela slušně porvané, trdla moje. Večer už je venčím po jedné, nechci dopustit, aby vznikla další šarvátka o ježka, veverku či dalšího obyvatele naší zahrady, ale včerejšímu souboji o pekáč s masem se moc zabránit nedalo. Byla to chvilka nepozornosti, nemůžu se na maminku zlobit, někdy člověk prostě neodhadne situaci... Jak se holky vrhly na maso, napáchaly v kuchyni ale příšernou prasečinu – maso, kosti, zelenina, to vše bylo rozházené po celé kuchyni a až v obýváku, po podlaze, po stěnách... Dnes ráno u snídaně jsme si o tom s mamkou znovu povídaly a mamča mě hodně rozesmála. Povídá: „...tak jsem to všechno uklidila, a pak koukám, že támhle v obýváku na skříni sedí moucha. Vzala jsem na ni plácačku, zabila jsem ji a pak koukám, že to byl nalepený kus masa...“ ;-)
Holčičky při snídani seděly u nás u stolu, Taffy se tvářila jako neviňátko, Žížalka měla problém chvilku sedět v klidu (snažila se dostat aspoň o kousíček blíž k jogurtu a k bábovce). Mamka chuděra přemýšlela, jak bude po našem odjezdu drhnout celý dům, a já si i teď říkám, jak dlouho se mi žaludek bude po včerejším plácání dávat do pořádku, bažanta ani jiné opeřence nechci hodně dlouho vidět... Ještě jsem si teď vzpomněla na jeden podobný zážitek k tématu, bylo to tak ve třeťáku na gymplu, venčila jsem v létě kousek za Třebíčí naši první malamutku, měla jsem strašnou žízeň, Denny pila z potoka, tak mne nenapadlo nic lepšího, než se napít také. Měla jsem pak asi úplavici, za týden jsem zhubla o 7 kilo, a když jsem na tuhle mou akci vzpomínala v práci, kolegyně byly nadšené a radily mi čepovat vodu do lahví a přes internet ji prodávat jako zázračný prostředek na hubnutí :-))) Je pravda, že by to asi stále fungovalo a třeba bych zbohatla ;-)
Mějte se všichni co nejlépe a vezměte si mne jako odstrašující případ – jak se říká, jez do polosyta, pij do polopita – ono na tom skutečně něco je ;-)))
Krásný podzimní týden! :-)
 |  |  |  |
 |  |  |  |
