Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 41 aneb Podzimní dekadence

Nedávno jsem ráno šla do práce a po silnici před naší novou, krásnou, lehce futuristickou zpravodajskou budovou si vítr pohrával s igelitovým sáčkem. Nemám sice ráda binec, a to kdekoli – ať už je to na ulicích, doma či ve svém životě... – ale ten pohled mě okouzlil. Malý kousek igelitu tančil ve vzduchu, vznášel se a padal, vítr jej nafukoval, objímal, už už nechával být, ale pak jej opět nepustil a předváděl se přede mnou. Tohle divadýlko jsem si užívala sice jen pár minut, ale na vrcholu Barrandova, kde je to už tak velmi krásné (dýchají na vás staré časy a všechna ta sláva a lesk filmařského průmyslu), pro mne nabral tento nepodstatný zážitek na významu. Na jednu stranu si říkám, jak vážně někdy všechno beru, a přitom i bezvýznamné drobnosti patří k životu a mohou jej aspoň na chvilku povznést někam jinam. A krom toho jsem si velmi výrazně uvědomila, že už opravdu skončilo léto, přichází nám podzim a s ním – pokud hned nenapadne sníh a nezačne zima – můj nejoblíbenější čas.

Podzim je pro mne velmi mystickou a tajemnou dobou. Užívám si na jedné straně jeho ponurost, zimomřivost a nostalgickou plačtivost, na druhé straně se s těmito vlastnostmi pere paleta jeho pestrých barev, nádherné vůně zralého ovoce, tlejícího listí a kouře z polí. Dříve jsem se vyloženě těšila na to, až se změní čas a už v pět hodin bude tma – strašně jsem si tak užívala například návraty ze školy na kolej: před fakultou jsem nasedla do osmnáctky a ta nás vezla přes Vltavu, Malostranskou, okolo Pražského hradu a nahoru na Petřiny. Když si dnes vzpomenu, jak velké mi tehdy přišly mé studentské starosti (přičemž jsme ale denně někam vyráželi, prohýřili nespočet nocí a prospali nespočet rán...), ale jak bezstarostný život jsem přitom vedla, musím se smát. Komukoli, kdo váhá, zda jít na vysokou, bych bez váhání odpověděla – už pro ten studentský život to stojí za to :-) Abych se ale vrátila k podzimu – nejkrásnější pro mě byly večery na fakultě, kdy už venku byla tma, ale z oken jsme se dívali buď na osvícené Hradčany, nebo na problikávající židovský hřbitov na druhé straně. Tohle nikdy nezapomenu, to byla čistá krása...

Poslední dny se mi ubírají v lehce uměleckém duchu. Jednak jsem viděla po dlouhé době pár slušných filmů, sice žádné "bestsellery" poslední doby, ale filmy ověnčené Oscary a mnoha oceněními. Už před léty mě jeden kamarád lákal do filmového klubu na film Mluv s ní. Když jsem jej teď na DVD u žehlení prádla sledovala, málem jsem připálila tričko (vůbec se nemělo žehlit, ale byla jsem tak zakoukaná na obrazovku, že jsem brala jeden kus prádla po druhém, a ani jsem nevěděla, co vlastně žehlím). Tenhle film má nejlepší scénář snad ze všeho, co jsem kdy viděla – je přirozený, strhující... A krom toho třeba ještě film s Nicole Kidman a Anthony Hopkinsem Lidská bestie – nádherná podívaná a skvělé výkony hlavních hrdinů.

A v čem je ještě můj podzim dekadentní? :-) (Za chvilku i něco o RTW, nebojte :-) V Rudolfinu probíhá výstava „Decadence Now! Za hranicí krajnosti“. Je velmi zajímavá, mám ráda ambivalentnost života a umění, a toto výstava nabízí. Některá umělecká díla pro mne byla poněkud nemístná, nemám ráda, když chce někdo pouze šokovat, ale většina věcí mi přišla zajímavá, a pár z nich mne opravdu uchvátilo. Například fotografie Erwina Olafa z cyklu Královská krev – nádhera, pro mne skutečná dekadence. Moderní dekadentní umění totiž pro mne není jen ukázat nějaký hnus, úpadek (mravní či jiný), zkázu, ale představit ji formou moderních metod a začlenit ji do dnešní doby.

Konec pseudouměleckým láryfárám :-). Před domem máme vyřezané dýňové bubáky, večer nám strašidelně osvěcují dům a celá rodina si jich užíváme. Jediná Ginuška, poděs, mi stihla ožrat tu největší dýni, než jsme ji vůbec vyřezali – posadila jsem ji na dlažbu s tím, že ji pak poponesu domů. Ginger na něco sice venku příšerně štěkala, ale myslela jsem si, že asi nějaký pes, ježek za plotem nebo kočka... Když jsem vyšla z domu, Ginger bojovala s dýní, ňufala do ní jako při zápase, každým útokem dýně utržila kousnutí Žížalčinými zoubky. Taffa se na to povzneseně dívala a evidentně si o Gin myslela, že je cvok :-) Pokusím se udělat pár fotek holek s bubáky ukázat je vám. Přejeme vám všem krásné podzimní dny a ať jsou co nejméně dekadentní, zato o to více romantické :-)))

PS: Fotky jsou tmavé a více než amatérské, je to jen taková legrace :-)


 
 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel pět a dva (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz