Kniha návštěv

Ahoja,babo raď,Bíba mě začnul jaksi hnědnout a taky jaxi nelíná,nemáte něgdo nějaký zaručený,vyzkoušený preparát na srst???Neměla by tam bejt Cupruma(měď),ať nezatěžuju ledviny.Ať nevypadá jak vyšisovanej vod slunka..A dneska si vcelku bezva pohrál s 6měsíční kolií,trošku brblonil,ale nezapomníl na dobré vychování.Pán měl odjakmrtva kolie a dycky bezvadně vychovaný,Bíb mu šel naprosto předpisově u nohy a až pak sem zjistila,že má kapcu narvanou dobrůtkama..žebrák,k cizím je rezervovanej,ale co dnes předved.papá

Ahoja eče teda 1ks,toto je vyhlídka z těch mejch milovanejch kopců..žít něgde kde nejsou kopce,tak je do tejdne po mě.Papá

Ahoja,tak jen fotečka ze včerejšího krásnýho dne,vytáhla sem ho zas do lesíčka,sice lezem jak chrobáci,ale ta čuchačka ho pořád baví..ve 12,5letech mysím pořád dobrý.Uplazili sme skoro 7km.Tak papá

Ahoja,tak teda velká pochvala na Sorbika,pána Jána ten je nádhernej.A pak ted k blogu,neteř je taky ve 3.třídě,maj nákej speciální styl vyúky, třeba čtení jakousi genetickou metodou,spelujou od 1.třídy,celý dlouhý slova,no já bych tagle nic nepřečetla a vůbec spoustu jinejch špeků,kerý nechápu.Jo třeba dělali mošt,sbírali bylinky a pak míchali čaje,co posledně,byli sbírat u sadařa jabka a jezdili na traktoru.Vždycky když to napadnu,tak mi Julka říká"Peťoš,to je škola hrou"no ešivá těch her nejni moc.A tuhle sem se jí ptala,co měly k obědu a vona tak koukla na triko a povidá nákou hnědobílou omáčku..Ze škole dojede busem s červeným ráfkem od rajské kolem celé pusiny,no konec,prej je to tím,že nemá zrcadlo,tak sme nelenily a kupily v Ikea zrcadlo,tak uvidíme.Tak šup sem něco vo pejskách.papá

Dobrý den, paní Mašková, už je to 14 dní, co máme Sorbiho po návratu z dovolené doma. Když pominu to úžasné setkání, co bylo u Hanky ve Vlašimi a ta strašná radost, když mohl manželovi olízat ruce, obličej, hodinky a všechno ostatní, tak mám pocit,že se nám vrátil pejsek trochu dospělejší. Je úplně boží. Je moc vidět, že jste se mu s Hankou hodně věnovaly. Už to není takový „truhlík“, jak byl, už má svoje vychytávky, se kterými překvapuje. Myslím si, že mu ten pobyt u Vás a Hanky hodně dal. Když vezmu příklad, strašně mě překvapil, když šel se mnou ráno ven a šel rovnou ke koním – jako že mě vede. Hlídal, abych vzala Asušovi kýbl, abych šla za ním, pak mě vedl ke slepicím. No já pak koukám na stromy, najednou jsem na zahrádce a zamyšlená překračuji ten nízký plůtek a to začal štěkat a NORMÁLNĚ MĚ ZATÝKAL. Musela jsem to obejít. Ještě dneska z toho mám záchvat smíchu. Když si hraje přetahovanou, tak najednou zcela nečekaně cukne zpětně a vylepší si pozici, to také dřív neuměl. Manžel mu sehnal kolo od motorky (plášť), tak to pověsil na větev a Sorbí si na tom trénuje ty jeho věci. Byl z toho tak strašně nadšený, že nás vzbudil v půl čtvrté ráno, že se mu jako chce na záchod a valil rovnou tam k té pneu. Prostě jako dítě. Je to miláček a dělá nám jenom radost. Jsem hrozně ráda, že mu to pálí a není takový vygumovanec, jak bohužel někteří psi jsou. Sorbi taky našel ježka, ale jen dá vědět, že tam je, čuchá. Nechá se krásně odvolat jen slovy „nech ho“ a on ho neřeší. Stejně tak veverku. Ale vůbec to není tím, že by nebyl ostrý. V lese jsme potkali psa, také něco většího, čistého, štěně 7 měsíců. Choroš ho vzal na vodítko, majitel psa si ho vzal také na vodítko. Šli jsme kolem sebe a bylo vidět, že by se chtěli očuchat. Tak jsme to po dohodě zkusili. Sorbi to nějak vyhodnotil a byly signály, že to nedopadne dobře. Tak je odtáhli od sebe. Ten pes byl úplně nepříčetný. Ten řval a trhal se a ten majitel ho dost krotil a nadával mu, no a na Sorbim bylo vidět, že byl připraven ho sejmout a že by ho dal. Ale jen vrčel. Pak jsme o tom přemýšleli a ještě si o tom povídali. Došli jsme k závěru, že ten člověk si ze svým psem nepovídá. Kde by se vzala ve štěněti taková nenávistná síla. Snad ještě nemůže mít špatné zkušenosti. Vždyť je to jen strašně zvědavý tvor, a když si je jistý svým pánem, pak je přece i klidný. To by musel být jedině úplně vymaštěnec. Chtěli jsme vždy kámoše. Máme kámoše. Jen mě někdy trochu mrzí, že to nejde pochovat, jako dřív. Strašně roste, je to až neuvěřitelný, jak ta hmota za půl roku nabývá. Ten nápor na klouby, svaly, teď ta puberta... Očůrávání nevhodných rohů jsme nahradili žulovými kostkami různě na pozemku... Mějte se moc hezky. Ještě jednou děkuji za pomoc a doufám, že se u nás také ukážete. Hezký den a pozdrav od Šóbiho, Dagmar

Ahoja,tak sem to "u mě dobrý"mysím zakřikla.Jak sem avízovala,v sob sem vyrazila zasejc na gample(hříbky).Krásná tříhodinovka(kabela bedlí a nákej smrkovej hřib) v lese byla zakončena Bíbovým plkem s jedním kamošem přes plot,nějak blbě šlápl a celej zadek mu ujel a ubec to nemoh srovnat.Chvílu sme si vorazili a jakože pudem teda dom,ouha,zadní levá nožička kulhala.Tak noha nohu mine,posledních snad 100m jsme šli tak 15 min,skorem u domu mě eče dorazil kamarád,letěl k plotu,s výrazem děsu běsů,co to má Píšťalka(dycky kňučel dyž ho viděl,proto mu tak říká)s nohou,páč to byla noha vzdálenější ode mě ,nepřišlo mě to tak děsný,kulhá sem si říkala,ale vono prd,nožička visela jak urvaná a nemohl ju ubec donutit, aby udělala krok a položila se šlapkou na zem.Eče ,že sem měla brejle bo v tu ranu mě začly tryskat slzy,já myslela,že je to konec.Vylézt do 1 patra nemyslitelný,unesu ho,ale zvednout ho,je na pytel.Hned se doma belhal do ložnice,bácl tam s sebou na zem a ani se na mě nepodíval.Já hned lítala po inetu,furd ho chodila dle různejch diagnoz prošahávat,mysím mě měl plný zuby.Nevypadal totiž,že ho něco bolí.A já byla pozvaná k sousedům na grilovačku,tak,že teda na kvílu pudu,otrávená ,jak hadí zub sem byla,jíst mě nechutnalo,pít mě nechutnalo,jen ten tragickej scénář před vokama.Za 1,5hod sem se na něj šla podívat,ležel na posteli,tak já zas zkoumala otoky..nic.Tak šup zas na maso.Po osmej sem došla,že pudem čurat,normálně seskočil z postele,po schodech, jak za mlada a po ulomené nožičce ni památky,tak mě teda řeknite,co to bylo.Asi zkoušel co vydržím.Papá

Ahoja,teď to teprfe začlo,ty houbařský žně,mám zprávy že už aj Nový město,aj Velká Bíteš hlásí,že rostou...takže na Vysočinku krleš..papá

Ahoja,tak já ted hlásím "u mě dobrý".Příjemně se ochladilo,Bíb ožil,v těch tepliskách byl úplně vyřízenej.Zkouším ho zas brát do lesa,na delší vychajdy,zatím to jde,před chvílí sme se doplazili,bo tempo máme závratané,ale capal skoro 6km.Já su téměř nepříčetná když vlezu v les,sem maniakální houbař.Neznám míru.Pro ilustraci co sme dnes našli(píšu měkké i,bo Bíb je chvap)přikládám fotoson,krása až nádhera(pro neznalce, ryzec pravý),ještě tak trochu bedliček na obídek pro naše.Jo,jen na okraj,já bych houbu do huby nedala.Zítra du zas.Tak papá

Greta Marani, dvojnásobná mistryně světa IFR, obsadila v Maďarsku na mistrovství světa FCI 89. místo s 252 body (80/90/82) – myslím, že rottweilery reprezentovala, jak nejlépe mohla. Je to ale především úžasná osůbka a měla jsem příležitost ji malinko poznat. Přeložila jsem pro vás kousek mailu, ve kterém popisuje Maďarsko:
„Závod byl hodně těžký, na stopě jsme neměli štěstí, jeden předmět se ztratil, pole mělo obrovské hroudy, ani já jsem ten předmět neviděla. Ale i tak jsem spokojená, bylo to opravdu hodně těžké. Na obraně jsme ztratili hodně bodů při vystavení a vyštěkání, Balu mě dvakrát hledal. Dvě mistrovství v tak krátké době po sobě jsou docela problém... Poslušnost byla moc pěkná, ale bohužel udělal Balu chybu při vysílačce a při přiřazení. Ale já jsem opravdu spokojená, nejsem profesionál, je to můj koníček a Balu je můj miláček. Jsem na něj hrdá a jsem vděčná za příležitost, ještě se toho musím hodně naučit. Udělám to kvůli mým milovaným rottweilerům.“ :-)
PS: Na fotce je Greta se svým trenérem Angelem Taddei :-)

Ahoja,gde je náké ten blóóóg?Je to horší než tá prohibica...papá