Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
(převzato z www.vetkom.cz a www.rkcr.cz)
Dysplazie kyčelního kloubu je rozsáhle se vyskytující nemoc psů, charakteristická pro řadu plemen, zvláště velkých a středních, projevující se narušením celistvosti povrchů hlavice kyčelního kloubu a acetobulární jamky vyvolávající vymknutí nebo artrózu.
Rozlišujeme pravou dysplazii (dědičnou, na jejíž rozvoj má vliv, mimo genetického faktoru, přespříliš rychlý růst štěněte, nadměrná hmotnost a značné fyzické zatížení nebo úraz) a sekundární dysplazii spojenou s narušením formování proximálního úseku stehenní kosti následkem výše uvedených nedědičných faktorů nebo jako výsledku odklonu ve vývoji posledního bederního nebo prvního křížového obratle.
Doporučeným způsobem boje s rozšířením DKK se jeví selekce nositelů, vylučující využití v chovu jedinců s těžkou a střední formou onemocnění, odvozenou z výsledku rentgenu (rtg). Při takovém přístupu se normou stává hluboké uložení hlavice stehenní kosti v acetobulární jamce. Nicméně tendence kultivování hlubokého uložení často vede k výskytu jedinců s „uzamknutými“ klouby, způsobující částečně omezenou pohyblivost, což lze hodnotit jako zřetelný fakt odklonění od normy ve vývoji kloubu na opačnou stranu od dysplazie.
Léčba dysplazie se uskutečňuje v lehčích případech využitím chondroprotetik, anabolických steroidů, některých homeopatických a protizánětlivých přípravků, v těžších případech pak operativní cestou (miotomie svalů odlehčující kloub, resekcionální artroplastika, úplná endoprotéza, osteotomie bedra a trojitá osteotomie pánve).
Je patrné, že problém vzniku a vývoje DKK, opatření boje s jejím rozšířením a metody jejího léčení se zakládají na pohledu přes hodnocení stavu kyčelního kloubu.
Pro zařazení psa/feny plemene rottweiler do chovu je nutné krom splnění jiných podmínek (viz sekci O plemeni) také vyhodnocení rentgenu DKK a DLK. Rentgen nesmí být proveden dříve než ve 12 měsících věku zvířete, jak to stanovuje Zápisní řád RKČR.
Zhotovit rtg snímek kyčelních kloubů psa pro posouzení dysplazie kyčelních kloubů k získání podkladů pro potřeby chovu je oprávněn pouze veterinární lékař, člen Komory veterinárních lékařů České republiky a držitel osvědčení o splnění podmínek k výkonu veterinární léčebné a preventivní činnosti, který má k dispozici rtg-pracoviště, na němž je možné zhotovit expozičně, projekčně a z hlediska identifikace správný snímek (dále jen zhotovitel).
Posoudit rtg snímek kyčelních kloubů psa na dysplazii kyčelních kloubů k získání podkladů pro potřeby chovu na základě smlouvy s chovatelským klubem (dále jen posoudit rtg snímek na DKK) je oprávněn pouze veterinární lékař, člen Komory veterinárních lékařů České republiky, který má osvědčení pro posuzovatele DKK a DLK a je zapsán do seznamu specialistů na posuzování dysplazie kyčelních kloubů a dysplazie loketních kloubů, vedeném při Komoře veterinárních lékařů ČR (dále jen posuzovatel).
(převzato z www.klinika-yorica.cz)
Dysplazie loketního kloubu (DLK) je dědičné nevrozené onemocnění založené působením více genů. Vlohy a následně i klinické onemocnění se dědí z rodičů na potomky. Tímto onemocněním trpí hlavně velká a střední plemena psů.
DLK se klinicky projevuje inkongruitou (povrch protilehlých koubních ploch je vzájemně si neodpovídající, různorodý) kloubních ploch, fragmentací processus coronoideus medialis (ulomení vnitřního korunkového výběžku), nespojením processus anconeus (jedná se v obou případech o výběžky kosti loketní), případně i osteochodrózou (léze kloubní chrupavky, která se odlučuje z kloubního povrchu).
Častý nález tohoto onemocnění je u řady plemen, nejčastěji u bernského salašnického psa, rottweilera, německého ovčáka, zlatého retrívra a labradorského retrívra.
Klinicky zjevné onemocnění se zpravidla projevuje kulháním od 5 měsíce stáří, odtažením lokte postižené končetiny od těla a vnější rotací zápěstí, dále bolestivostí lokte a pseudokrepitací. V rozvinutých případech dochází k efuzi (zmnožení synoviální tekutiny), následně i ke zbytnění kloubního pouzdra a atrofii svalů, výrazné bolestivosti, omezení pohyblivosti. Výsledkem je obtížný, nekomfortní pohyb zvířete a omezení pracovní využitelnosti.
Diagnostika je založena na klinických příznacích a RTG vyšetření. Pro srovnání se rentgenují oba loketní klouby. Pro oficiální a mezinárodně platné posouzení DLK se zhotovuje minimálně mediolaterální projekce loketního kloubu v ohybu. Aby postačovala tato jediná projekce k objektivnímu posouzení stavu kloubu, musí být pes starší 2 let. Atest o stupni DLK se vydává nejdříve ve stáří 12 měsíců. RTG vyšetření je objektivnější, pokud se zhotoví další 2 projekce loketního kloubu. A to mediolaterální projekce v neutrální pozici a předozadní projekce.
Podle RTG příznaků artrózy a inkongruence kloubních ploch se rozlišují následující stupně DLK:
Terapie může být konzervativní i chirurgická, záleží vždy na konkrétní povaze případu. Majitelé by měli být seznámeni s progresivní (postupně se zhoršující) povahou tohoto onemocnění. U pracovních plemen jsou vyhlídky na jejich pracovní využití omezené. Vždy by se měl prověřit také souběžný výskyt jiných vývojových onemocnění, např. dysplazie kyčelních kloubů.
Nejčastější klinický projev DLK vyššího stupně u plemene rottweiler je nález fragmentace processus coronoideus medialis. Onemocnění se začne projevovat od 5. měsíce stáří kulháním, které vzniká buď po zátěži, nebo i po delším odpočinku. U plemene rottweiler byla také popsána fisurace (prasknutí) processus coronoideus medialis spojená s minimální pohyblivostí fragmentu a pozdějším rozvojem klinických příznaků.
Jako základní metodu prevence DLK lze uvést výběr vhodných rodičů prostých DLK – prakticky to ale může být problém, pokud nebude na DLK povinnost vyšetřování následovaná selekcí chovných jedinců, dále pak vysoce kvalitní výživa v optimálních dávkách a limitování zátěže v období růstu.
Pro prevenci a eliminaci tohoto onemocnění z chovu je důležité si uvědomit, že se jedná o multifaktoriální onemocnění (založené působením vhodných genů, ale také působením vnějších podmínek, výživy a zátěže). Pro eliminaci onemocnění z chovu je nutné seřadit všechna zvířata podle stupně postižení, zjistit, kolik zvířat by se dalo vyselektovat a následně pak vyselektovat nejhůře postižená zvířata.
Od 1. 6. 2002 do 1. 2. 2006 bylo na DLK rentgenologicky testováno 347 psů plemene rottweiler. Rentgenologický monitoring, posouzení stupně DLK, je již několik let povinně zaveden. Dle výsledků doposud není prováděna žádná selekce! Z celkového počtu vyšetřovaných jedinců bylo 230 ohodnoceno stupněm 0/0. Stupně 0/1 nebo 1/1 byly popsány u 79 jedinců, stupeň 0/2 až 2/2 vykazovalo 14 zvířat a stupeň 0/3 až 3/3 byl vyhodnocen u 24 psů.
Systém selekce je podobný jako u dysplazie kyčelních kloubů. Je nutné zvolit stupeň postižení, které již nebude pro chov přípustné. Po zhodnocení stupně DLK podle rentgenových snímků by daný jedinec buď byl, nebo nebyl zařazen do chovu. Neprovádění této selekce znamená, že stále větší počet jedinců bude onemocněním postižen, stejně jako bude stále méně zdravých jedinců vhodných k ozdravení chovu.
Z uvedeného vyplývá, že počet psů s vážným postižením (stupně 2 a 3) není zatím příliš vysoký. V rámci plemene rottweiler je nespornou výhodou již zavedené povinné rentgenologické vyšetření. Samo o sobě ale nic neřeší. Je třeba na něj navázat výběrem (selekcí) jedinců vhodných pro chov. Na základě výše uvedené statistiky bych doporučil stupně 2 a 3 ( i jen na jedné končetině) zpětně vyřadit z chovu a nově vyšetřované psy s tímto postižením již dále do chovu nezařazovat. Včasné zavedení této selekce pomůže snížit výskyt onemocnění v chovu a poskytne naději na možné ozdravení chovu v budoucnosti. Pokud se tato selekce nezavede, považuji to za ignorování všech jak medicínských, tak chovatelských poznatků a zásad souvisejících s touto problematikou. Pokud budou podmínky pro chov v rámci DLK stejné jako doposud, bude počet psů s klinickým onemocněním stále vyšší, takže za čas se z DLK může vyvinout velice akutní a naléhavý problém s velice složitým způsobem řešení (viz např. DKK u německých ovčáků). Zvažte, prosím, všechna tato fakta.
MVDr. Miroslav Agel
 | |||
