Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


K povahám psů

Po proběhlé bonitaci RTW v Praze-Uhříněvsi a diskuzi nespokojených účastníků jsem si vzpomněla, že se před asi osmi lety v RKČR uvažovalo o tom, že by se mohlo (nebo i mělo) ke každé známce povahy v Bonitačním řádu konkrétně definovat, jak se která povaha projevuje při povahových testech – předpokládalo se, že by se tak předešlo nepochopení ze strany majitelů a jasná kritéria by usnadnila i práci nám, rozhodčím, na jejichž hlavy potom padají stížnosti.

Ladislav MachObrátila jsem se proto na pana Ladislava Macha, který má mnoholeté zkušenosti jako rozhodčí pro posuzování povahy a exteriéru psů na bonitacích. Maily, které jsme si mezi sebou na toto téma vyměnili, se mi zdály být natolik podnětné, že jsem pana Macha poprosila, zda bych mohla některé jejich pasáže uveřejnit. Jsem ráda, že jsem svolení dostala a můžeme se společně zamyslet nad touto problematikou.

Pan Ladislav Mach v současnosti úspěšně závodí s belgickým ovčákem malinois – Octaviem Malidaj, dříve měl špičkově vycvičené dobrmany. Jeho články ohledně výcviku a výchovy psů oslovují širokou kynologickou veřejnost. Věřím tedy, že názory pana Macha, které napsal na mé výslovné přání bez jakékoli snahy zasahovat do našeho plemene, budou pro mnoho majitelů rottweilerů přínosné.

Alena Buriánková


Z mailů...

VýcvikV poslední době bývají chovatelské podmínky, uchovňování a také zadávání bonitačních kódů neustále terčem kritiky majitelů chovných, případně uchovňovaných jedinců. A je jedno, o jaké plemeno se jedná; všude je to v podstatě stejné. Víte stejně dobře jako já, že členové bonitační komise jsou, resp. mají být, naprosto nestranní, mají dokonale znát standard a stav plemene. A z těchto faktů se musí vycházet při posuzování na bonitacích. Je samozřejmě velmi nepříjemné, pokud majitelé předváděných jedinců vyvíjejí na bonitační komisi velký nátlak, aby posudky byly příznivější, resp. aby byly podle jejich představ. Ale... Bonitační komise,  funkcionáři klubu (a vlastně i jednotliví chovatelé) by měli mít na zřeteli především zájem plemene!!! Vím, že to zní příliš idealisticky, ale takto by to mělo zcela určitě být!!! Jakékoliv ulevování a zavírání očí nad nedostatky exteriéru nebo odchylkami v povahových vlastnostech je velmi krátkozraké a bude mít v budoucnu opravdu neblahé následky pro populaci. Stačí se podívat na ostatní pracovní plemena, na jejich vývoj. Možná si někteří chovatelé řeknou, že budoucnost je až tak nezajímá, ale... Pokud je někdo opravdovým chovatelem a ne pouze množitelem, pak by mu osud plemene neměl být lhostejný. Měl by si uvědomit, že naši předci vyšlechtili plemeno do určitého stavu a my bychom ho měli pro budoucí generace udržet minimálně v tom stavu, v jakém jsme ho „převzali“, pokud nebudeme hovořit o zlepšení jeho exteriérových i povahových vlastností. V neposlední řadě bychom neměli zapomínat i na zdravotní stav plemene a také na jeho genetickou variabilitu.

VýcvikZadané známky na bonitaci mají dvojí význam. Jeden význam má pro samotného majitele předvedeného jedince, který se všemožně snaží, aby mu byl zadán co možná nejlepší bonitační kód. Druhý význam má zadané bonitační hodnocení pro Klub, resp. pro plemeno. Pro plemeno je nejpodstatnější, aby se do chovu dostala jen zvířata, která se příliš neodchylují od standardu, a to jak z hlediska exteriéru, tak samozřejmě i z hlediska povahy! Když si dovolím malé zjednodušení, tak to znamená, že pro Klub není až tak podstatné, jestli jedinec má zadanou známku z povahy např. 5 nebo 6, případně jinou, která je ještě přípustná pro zařazení do chovu. Podstatné je, že se „vejde“ do stanoveného rozmezí povahy zvířat, na kterých je přípustné ještě chovat. A chovatelé – majitelé chovných fen – si pak vyberou podle vlastních kritérií vhodného jedince do páru; tady Klub může pomáhat jen osvětou a doporučeními, jak by si chovatelé měli vybírat chovného psa. Je logické, že chovatelé by si měli při sestavování chovného páru vybírat především plemeníky, kteří se kromě jiného měli přibližovat ideálu psa, jak je uvedeno ve standardu. Ale to jsem zase utekl od tématu.

V bonitační komisi by měli být tedy posuzovatelé nejen odborně zdatní, ale i morálně na výši, aby se nejen nenechali zviklat několika „křiklouny“. Měli by svou odborností a přirozenou autoritou dokázat přítomné přesvědčit, že jimi zadané hodnocení je naprosto v pořádku, a to i přesto, že ne všichni jedinci nedostanou ideální kód. Ještě horší situace nastane v případě, kdy je potřeba majiteli vysvětlit, že jeho miláček se odchyluje od standardu plemene natolik, že bude tzv. vyřazen z chovu. Vím z vlastní zkušenosti, že to není jednoduché, ale jiná cesta není. Chce to trpělivě a s velkou odborností posudky veřejně zdůvodňovat a vysvětlovat důležitost bonitace pro plemeno. Pokud bychom k chovu a k posuzování na bonitaci takto nepřistupovali, pak je lepší hned při narození všem štěňatům do PP natisknout „chovný“, a šetřit tak lidem čas a peníze! Paní Buriánková, píšete, jak máte v Klubových normativech popsanou povahu, ale... Nejdůležitější však je, co se píše ve standardu. Cituji:

CHOVÁNÍ A CHARAKTER (POVAHA): „Je přátelský a klidný, v zásadě vlídný, miluje děti. Je velmi oddaný, poslušný, ovladatelný, rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velkou pozorností.“

Píšete:

„V Bonitačním řádu rtw je povaha napsaná tak, že málokdo ví, jak se která  povaha projevuje při výkonu. Že rozhodčí nehodnotí naučený cvik.“

VýcvikMáte pravdu v tom, že jen ti nejzkušenější posuzovatelé dokážou rozpoznat skutečnou povahu předváděného jedince od naučeného chování. Záleží na tom, jakou „optikou“ se posuzovatel povahy dívá na psy při průběhu bonitace. Odborně zdatný posuzovatel pozoruje a posuzuje chování každého předváděného jedince po celou dobu bonitace. Hodně napoví už chování psa při měření, vážení a prohlížení zubů. U vlastního kousaní je důležité především chování psa před střetem s figurantem, reakce na klacek a střelbu. Jenomže... Jenomže práce figuranta na bonitaci má být poněkud jiná, než se provádí např. u IPa. Samozřejmě, že se figurant nesmí srazit se psem, ale do poslední chvíle z figuranta musí vyzařovat odhodlání psovi neuhnout! Jinak to kousání mnoho neřekne o povaze psa, ale jen o schopnostech majitele psa a figurantů. Váš bonitační řád jsem jen tak lehce přelítnul a myslím si, že dává rozhodčímu prostor pro správné posouzení povahy. Záleží ale, jak tu „příležitost“ uchopí.

Pro zadávání konečné známky je podstatné, aby byla v souladu s povahovou rotvíka. Myslím, že zkušenosti, resp. měřítko jednotlivých povah (správné, přípustné a nepřípustné) byste měli hledat především v zemi původu.

Jen tak na okraj; překvapilo mě, že do chovu pouštíte jedince se známkou 8! Myslím si, že povaha uvedená pod touto známkou se výrazně liší od povahy uvedené ve standardu. Samozřejmě záleží na tom, jaké rotvíky zařazujete do této povahové známky. Ale to je jen a jen můj názor. Důležité je také si říci, zda se povaha rotvíků zlepšuje a nebo zhoršuje. Pokud se zlepšuje (obávám se ale, že tomu tak není), pak lze selekční tlak na povahu zmírnit; pokud se vám povahy naopak zhoršují, pak selekční tlak při bonitaci by se měl zvýšit. To znamená, že pokud chcete zlepšovat povahu, pak je zapotřebí zařazovat do chovu jen jedince, kteří se nepříliš liší od povahy uvedené ve standardu; jedinci, kteří se dosud „s odřenýma ušima ještě vešli do chovu“ se napříště již do chovu nebudou zařazovat. Správné je selekční tlak udělat právě při zařazování do chovu a nikoli až dodatečně – vyřazováním nestandardních štěňat!

VýcvikVětšina lidí vidí tu správnou povahu jen podle toho, jak pes kouše, ale tento pohled není správný; vlastní kousání se dá do značné míry nacvičit. Při předvádění vlastního kousání, tak jak se v současnosti provádí, záleží spíš na schopnostech psovoda a figurantů než na povaze psa, proto je třeba pro správné stanovení povahy přikládat vlastnímu kousání menší význam, než tomu v současnosti přikládá většina majitelů předváděných jedinců. Pokud by se mělo posuzovat jen podle kousání, pak jediný závěr, který lze z toho učinit, je to, že pes je cvičitelný, a to je v podstatě všechno. Teď jsem situaci trochu zlehčil, ale ne zase moc.

Problematika posuzování povah na bonitaci je skutečně složitá a nevím, co víc bych Vám k tomu měl napsat.

Doufám jen, že jsem Vás svou otevřenou odpovědí příliš nezarmoutil. Prostě jsem toho názoru, že stanovení povahy je natolik složité, že se nelze řídit žádnou tabulkou, ve které by byly výstižně stanoveny známky pro povahu, a to zejména podle toho, jak se pes předvede při „kousačkách“. Nesvazujte bonitační komisi ruce zmíněnou tabulkou, protože si myslím, že žádná tabulka vám z hlediska chovu nejen nic dobrého nepřinese, ale čím podrobnější bude, tím více bude bonitační komisi svazovat ruce. Majitelé předváděných jedinců se s vámi budou o to víc dohadovat o zadané známce. Vyčtou v tabulce, že pes, který předvede to a to, dostane tu a tu známku a už se jaksi nebude přihlížet k tomu, že např. při měření a vážení se pes choval natolik odlišně, že v žádném případě „tabulkovou“ známku dotyčnému nelze zadat. Sestavením tabulky nebo jiné „kuchařky“ zcela jistě přibude konfliktů s nespokojenými majiteli předváděných jedinců.

Určitě bude přínosné se podívat do země původu minimálně pro inspiraci, jakým způsobem uchovňují rotvíky a jaké povahy jsou z hlediska chovu již za hranicí přípustnosti.

Mějte se moc hezky a ať se Vám i plemeni daří.
S pozdravem
Láďa M.


Pro úplnost připojuji některé zajímavé myšlenky z příspěvků k bonitaci, D :-)

VýcvikAlena Buriánková:

* Nehodnotí se technika zákusu, pouštění, ale povaha, jak pes jde srdcem do kontaktu, posuzují se vzruchy a útlumy.
* Pes, který je cvičen, krásně běží, má technicky zvládnutý skok, zákus je plný, pustí... to je pro diváky atraktivní. Potom zcela klidný odchází s psovodem do výchozího bodu a jde na další zákrok. Rozhodčí ale toto nehodnotí. To je na závodech a na zkouškách. Tady se hodnotí, s jakou razancí do toho jde, a nemusí ani dobře kousnout.
* Lidi myslí, že 7, kterou dostane pes, který na pohled hezky kousnul, je nespravedlivá. Ale 7 je taková známka, kdy vzruch je pomalý a útlum rychlý. U pětek a šestek je to v rovnováze.
* Navíc rozhodčí má poznámky ze skupinky, ti doprava psi tam jsou v klidu, s menším zájmem, ten u střelby je méně pozorný, v kruhu běhá pes jakoby bez zájmu. Toto vše se promítá do hodnocení psa. Figurant pak ale bývá tím, kdo je vinen.

Dáša Procházková:

* Pokud se pes nevyrovná se změnou prostředí a změnou figuranta, není prostě vyrovnaný. Může se stát, že mu nevyjde zákus, ale pokud se vyhne střetu, chybí tam razance, nelze to svádět na figuranta, rozhodčí apod.
* Každý pes nemůže být pětkový a ani není...
* Bonitace by měla alespoň v rámci možností vypovídat o povaze psa, nejde o to, aby měl každý 5, to by se to nemuselo dělat. Není ostuda mít horší známku, stane se i, že pes zrovna selže a je vyřazen. To jistě mrzí, ale neznamená to, že je pes na odpis.

VýcvikRadek Hrouz:


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2019 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz