Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Castellar del Vallés, malebné katalánské městečko, ležící cca 20 km severně od Barcelony, hostilo o víkendu 28. a 29. dubna světovou výstavu rottweilerů. Katalog sliboval 336 psů ve všech věkových kategoriích, hojně zastoupenou soutěž v párech psů i v chovatelských skupinách. Rozhodčími byli Uwe Petermann z Německa, Christian Bernbacher z Rakouska, Vinicio Italo di Paolo z Argentiny a Antonio Rojo Fajardo ze Španělska. Pořádáním byl pověřen španělský rottweiler klub, v jehož čele stojí Pedro Pujals Prat. Zahajovací ceremonie se zúčastnili také představitelé města, s jejichž podporou se akce konala. Za IFR samozřejmě nechyběl její prezident, pan Dieter Hoffmann, a viceprezident, pan Dirk Vandecasteele.
Sobota byla zahájena tradičními španělskými tanci, při nichž největší pozornost poutaly tři obrovské figuríny – i ty tančily, proplétaly se mezi přihlížejícími a vytvářely prostor pro tanečníky. V jedenáct hodin se pak začalo s vlastním posuzováním – na travnaté ploše stadionu byly vyhrazeny čtyři kruhy – pro každého rozhodčího jeden. Předvádění psů probíhalo ve všech čtyřech kruzích současně, a tak záleželo na divákovi, jakou kategorii preferoval vidět či zda monitoroval dění ve všech kruzích zároveň a přebíhal na výběr finálových psů. Z každé třídy totiž rozhodčí nominoval čtyři nejlepší psy, kteří se až odpoledne při finálovém vyhodnocování utkali o vítězná místa. Divák tak tedy o přehlídku těch nejlepších psů nepřišel.
Nicméně na tomto místě musím podotknout, že u jednotlivých kruhů úplně chyběly tabule s výsledky, a tak diváci neměli během celých dvou dnů vůbec přehled o tom, kdo nastoupil či nenastoupil, kdo dostal jakou známku a kdo vyhrál – prostě pokud jste zrovna propásli nějaký verdikt či vyhodnocení a neměli se koho zeptat, tak už jste se výsledek nedozvěděli. Já jsem neustále pobíhala mezi všemi kruhy a snažila se zatrhávat si v katalogu psy, kteří nastoupili, kteří ne a jaké bylo hodnocení. Po nějaké době jsem to ale vzdala, protože vystavující, kteří často měli na výstavě psů hned několik, nestřídali důsledně výstavní čísla, a tak jsem neměla šanci zjistit, s jakým psem jsou v kruhu. Jazyková bariéra navíc byla celkem veliká, téměř vše probíhalo jenom ve španělštině (rozhodla jsem se, že se ji začnu učit, neboť mi přijde zaprvé strašně jednoduchá a zadruhé hodně užitečná), angličtina a němčina sice také sem tam zazněly, nicméně často překlady chyběly zcela. Co mi přijde také veliká škoda, tak že u majitelů psů a chovatelů nebyla napsána národnost – tyto informace bych považovala za velmi zajímavé. Troufám si ale tvrdit, že zastoupení psů na výstavě bylo převážně jihoslovanské, téměř chyběli vystavující z Německa a Rakouska, což mi přijde divné...
Hodnocení se rozhodčí snažili říkat nahlas, ale opět nedostatek – ani jeden z nich neměl bohužel mikrofon. ...a tak ani na stadionu, kde by se při počtu čtyř kruhů (dostatečně velikých a vzdálených od sebe) rozhodčí při výběru psů do finále mikrofony nerušili, nedostal divák bohužel vše, co mohl a co k prestiži světové výstavy patří. Velmi chaoticky také působil katalog – číslování začalo otevřenou třídou psů, pak následovaly další třídy psů i fen bez ladu a skladu, až na konci byly dorost a štěňata... Překlady názvů tříd samozřejmě chyběly.
Ocenila bych ale opravdu veliké a dostatečné výstavní kruhy, a zejména vlídnost a příjemné (což ovšem neznamená totéž, co neformální, familiérní apod.) vystupování rozhodčích vůči vystavujícím. Agresivní psy jsem za celé dva dny neviděla vůbec, pouze ve třídě otevřené na sebe dva sebevědomí psi dvakrát zabublali, majitelé je zkrotili a bylo po parádě. Zato mělo v této třídě několik psů problém s ukázáním zubů, a i když nevykazovali žádnou agresivitu, jako spíš neukázněnost, pan rozhodčí Rojo Fajardo, který tuto třídu posuzoval, měl svatou trpělivost; myslím, že nejeden český rozhodčí by už takového psa odmítl posoudit. Tímto neříkám, že to je špatně, naopak – proběhlá světová výstava měla několik nedostatků, které jsem zmínila a na kterých jsem se s rozhodčími a zástupci IFR shodla. Do jisté míry selhala organizace, a v případě světové výstavy je to veliká škoda. Celkově ve mně tato akce sice zanechala veliký dojem z množství krásných psů, kteří se předvedli, a z možnosti vidět na vlastní oči majitele mnoha světově známých chovatelských stanic RTW, nicméně vzhledem ke zmiňovaným nedostatkům jsem se nemohla zbavit dojmu, že mnoho výstav u nás je organizačně na mnohem vyšší úrovni.
Kapitolou samou pro sebe byl double-handling. Rozhodčí mi potvrdili, že stejně jako u nás v Čechách je i jinde zakázaný. Nicméně jsem pochopila, že jistou dávku tolerují, neboť rottweiler je temperamentní plemeno, které pakliže bude úplně umravněné a nechá se v kruhu postavit bez protestů a pohnutí do výstavního postoje, získáte otráveného méďu bez výrazu a energie. Rottweiler potřebuje prostě trochu napoutat a nabudit. Ovšem to, co se dělo ve Španělsku, bylo za všemi hranicemi, rozhodčím se to nelíbilo, ale mám pocit, že zvládnutí double-handlingu mimo kruh nechávali na organizátorech. Ti se pokusili nezkrotitelné emoce povzbuzujících mírnit a udržet za páskou ohraničující kruh, nebylo to však nic platné – já jsem byla při závěrečných vyhodnoceních na té straně, kam se stavěli psi a kde si je prohlížel rozhodčí, tj. byla jsem takříkajíc přímo v kotli – něco tak nebezpečného jsem dlouho nezažila a divím se, že jsem přežila – nechci přehánět, ale neustále jsem stála pokřivená podle toho, kdo se mi opíral o záda, nakláněl se mi přes hlavu, tlačil zleva, zprava, kopal nohama, vyhazoval lokty, házel okolo balony, plyšáky a vše ostatní. Jednoho blázna organizátoři vyhodili z kruhu a dalších pět jich vlezlo z druhé strany. Poutání psů asi tak metr od jejich hlavy nebylo žádnou výjimkou, tolik pokřiků a nejrůznějšího povzbuzování jsem opravdu nezažila.
Co se mi hodně líbilo, tak akcentování dobrého pohybu u tohoto plemene a jeho výkon. Handleři kolikrát kroužili v kruhu neskutečně dlouho, jednoho psa si předávalo mnohokrát i několik lidí najednou a zejména v neděli, kdy bylo veliké horko, mi bylo pejsků hodně líto, běhali s pěnou u huby, na rozdíl od svých páníčků to ale všichni zvládli :-).
Myslím, že světová výstava musí splňovat určitý standard, a vím, že to vědí i zástupci IFR. Nicméně organizátoři asi udělali, co bylo v jejich silách, a určité nedostatky, kteří Evropané typu nás, sousedů z Německa či Rakouska jasně vidíme, bych přisoudila temperamentní jižanské krvi – myslím, že k nim patří jistý chaos, vzrušené emoce, excentrické chování a prožívání na hranice hysterie a totální euforie – spoustu věcí oni prostě nevidí a podle mne toho nejsou schopni; jediná cesta je, ukázat jim to jinak :-) Příští rok se světová výstava bude konat v Dánsku, jsem velmi zvědavá, jaký bude v obou ročnících rozdíl a už nyní se moc těším na to srovnání :-) Rozhovory s rozhodčími, článek s citáty zástupců IFR a další informace najdete v dalším čísle The Total Rottweiler Magazinu a časopisu Pes přítel člověka :-). V blogu pak mé další neoficiální a subjektivní zážitky z cestování za rotvíky po Katalánsku :-).
Výsledky (pouze 1. místa):
PSI
Štěňata (posuzoval V. I. di Paolo)
Gallardo des Princes d Aragone
o.: Faridon Crni Lotos, m.: Erra des Princes d Aragone
ch.: Ouldabbou Redouane, m.: Darnet Antony
Dorost (posuzoval U. Petermann)
Buster Haus of Lazic
o.: Sting Haus of Lazic, m.: Ultra Haus of Lazic
ch.: Haus of Lazic, m.: Meho Husic
Mladí (posuzoval Ch. Bernbacher)
Arataz von Hause Leroy Nejlepší mladý
o.: Leroy van Haysherak, m.: Bella of Nicolas Lion
ch.: Kennel vom Hause Leroy, m.: Bonfardino Vincenzo
Mezitřída (posuzoval A. R. Fajardo)
Tarantino Unserbund
o.: Giant Unserbund, m.: Zhalo Unserbund
ch.: Komarov Vadim, m.: Komarov Vadim
Třída otevřená (posuzoval A. R. Fajardo)
Baster of Silverfild KG
o.: Astor von Junipera, m.: Candy of Silverfild KG
ch.: Kennel Silverfild, m.: Ristovie Ivan i Mitar
Třída pracovní (posuzoval Ch. Bernbacher)
Burning des Princes d Aragone Nejlepší pes výstavy
o.: Ben von langen Grund, m.: Tina des princes d Aragone
ch.: Ouldabbou Redouane, m.: Zec Lidija and Vladimir
Třída šampionů (posuzoval U. Petermann)
Santo von Kalenborn
o.: Pummel von Kalenborn, m.: Odenka von Kalenborn
ch.: Helmut Weiler, m.: Fekete Laszlo
FENY
Štěňata (posuzoval Ch. Bernbacher)
Elin vom Hause Edelstein Nejlepší štěně
o.: Bomber od Lovrica, m.: Evelyn vom Hause Edelstein
ch. a m.: Mladen Modrusan a Petra Kovacic
Dorost (posuzoval A. R. Fajardo)
Xena del Norte Nejlepší dorost
o.: Indios del Antico Guerrieho, m.: Wenn del Norte
ch. a m.: Alvarez Cuesta Guillermo
Mladí (posuzoval U. Petermann)
Asia Elite Rotts
o.: Astor von Junipera, m.: Rommy of Sanny Hill
ch.: Milanovic Aleksandal, m.: Bobby-Elite Rotts
Mezitřída (posuzoval V. I. di Paolo)
Iris
o.: Champion, m.: Cin Cin
ch.: Kennel del Vecchio Rott, m.: Nicola del Vecchio
Třída otevřená (posuzoval V. I. di Paolo)
Farina vom Hause Edelstein
o.: Kris Klaid, m.: Destiny od Dragicevica
ch. a m.: Mladen Modrusan a Petra Kovacic
Třída pracovní (posuzoval V. I. di Paolo)
Fibi van Gorgar Nejlepší fena výstavy, Světový šampion
o.: Kris Klaid, m.: Teuta
ch.: van Gorgar, m.: Gitton Samuel
Třída šampionů (posuzoval Ch. Bernbacher)
Tess von der Crossener Ranch
o.: Danjo von der Tonberger Höhe, m.: Kira von Mühlberg
ch.: Mike Litzbach, m.: Sasa Mihajlovic
Nejlepší pár psů:
Xahico de Breogan a Daria de Breogan
Nejlepší chovatelská skupina: Breogan
 |  |  |  |
| BOB, CACIB, CAC, Fibi van Gorgar | CACIB, CAC, Burning des Princes d Aragone | Nejlepší dorost, Xena del Norte | Nejlepší štěně, Elin vom Hause Edelstein |
