Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Světová výstava IFR 2015 – Roudnice nad Labem

Světová výstava rottweilerů pro rok 2015 se konala ve dnech 16.–17. května v Roudnici nad Labem-Vědomicích, ve sportovním areálu Pod Lipou. Co vše těmto dvěma dnům předcházelo, jakých bylo těchto 48 hodin a jakou měly dohru, o tom více v následujícím článku.

V roce 2012 jsem byla vedoucí týmu české reprezentace na Mistrovství světa IFR v německém Rottweilu. Tehdejší předseda RKČR, který byl přítomen na sobotním galavečeru, pan Cach, mne tam na chvilku požádal o tlumočení – tak jsem kromě jiného přetlumočila prezidentu IFR, panu Hoffmannovi, zájem RKČR pořádat Světovou výstavu IFR. V roce 2013, když se vyměnilo předsednictvo a já se stala na dva roky jeho součástí, jsme se rozhodli kvůli členům RKČR v zájmu o pořádání této akce pokračovat – a tak bylo Rottweiler klubu České republiky na kongresu delegátů IFR v roce 2013 uděleno pořádání Světové výstavy IFR pro rok 2015, včetně organizace dvoudenního kongresu delegátů, který jednou za dva roky výstavě předchází.

V ten moment jsme vůbec netušili, co všechno nás čeká… Především to bylo ze všeho nejdříve pořádání Speciální výstavy a Mistrovství republiky RKČR 2014, čímž jsme si jako předsednictvo poprvé sáhli k hranicím svých možností, ale především si ověřili jednu skutečnost – že se jako tým opravdu doplňujeme, protože každý z nás umí něco, čím je nenahraditelný. A když jde do úzkých, jsme opravdu tým… Takže s velikým odhodláním jsme loni udělali s finančním ziskem pro RKČR moc pěknou akci, abychom si dali pár dnů pauzu a nanovo se vrhli do mnohem většího sousta, dobrodružství, pekla, bláznovství, neznáma…?

Neznámo v podobě Světové výstavy IFR – to byla oblast, kterou jsme se v naivní nevědomosti rozhodli probádat, a i když si dnes myslím, že se nám to povedlo, nebylo to snadné. Přípravy na Světovou výstavu IFR opravdu začaly do cca měsíce od SV a MR RKČR 2014. Začali jsme shánět sponzory, připravovat rozpočty, web, přihlášky, propozice, medailonky rozhodčích, proslovy důležitých lidí, museli jsme spočítat poháry, připravit dárky pro vystavující i delegáty a rozhodčí, zajistit technické zázemí výstavy, tj. například ozvučení, mobilní toalety, obsluhu parkoviště, veterinární přejímku, chod kanceláře, catering, prodej vstupenek, instalaci vlajek a všech bannerů, zkoordinovat pomocníky, kdo bude co dělat… Mailová korespondence byla naší stěžejní komunikační parketou, díky níž jsme vše flexibilně vyřešili, ale denní frekvence mailů přesahovala všechny únosné meze – poslední dva měsíce před výstavou odejít na půl dne od počítače znamenalo cca 50 nových mailů, a prokousat se jimi, to už bylo opravdu nad lidské síly…

Petra Růžičková řešila grafiku (logo, bannery, pozvánky, přihlášky, katalog), s Jirkou Janouškem spravovali oficiální web, Jirka měl zase pod křídly prodejní stánky a finanční stránku věci (zřízení EUR účtu, kontroly plateb, dohody o práci, cesťáky atd.), Lenka Hanušová jednání se sponzory, dotace, jednání s místní organizací a zajištění lidských zdrojů, Kačka Hájková zařídila poháry, spravovala prodejní věci RKČR, Jirka Reizenthaler měl na starost vše, co se dalšího naskytlo a co kdo zrovna potřeboval, já jsem řešila komunikaci s IFR, delegáty, rezervace hotelu, překlady, veškeré textové podklady pro katalog, web atd. Bylo to neuvěřitelné množství práce a bez našich nejbližších, kteří nám doma poskytovali zázemí a podporu, abychom se ze všeho nezbláznili a udrželi si dušení rovnováhu, by to opravdu nešlo. Posledního půl roku jsme neměli téměř žádný volný čas, zájmy omezené na minimum, nouzový režim našich životů jel těsně před výstavou naplno… Za to, že jsme přežili bez trvalých následků, děkujeme několika nepostradatelným pomocníkům, kteří nám už před výstavou dobrovolně a nezištně pomáhali – poděkování patří Darje Kahanové za zajištění českého broušeného skla pro delegáty a rozhodčí od firmy Egermann, byly to nádherné dary a opravdu všichni měli velikou radost. Vašek Kejř – předseda ZKO Roudnice nad Labem-Slavín, ale především neskutečně ochotný a nápomocný člověk, který RKČR zajistil personální pomoc kynologických nadšenců z Roudnice, plus okamžitou pomoc ve všem, co bylo třeba. Do třetice bych chtěla jmenovat za firmu KRKA MVDr. Michala Chalupu – bez sponzorského zajištění a pomoci by pro nás vše bylo mnohem horší… A poslední človíček, který nám opravdu spadl z nebe, byla Martina Vospálková – Martina ode mne převzala agendu přihlášek – evidovala je, třídila, komunikovala s vystavujícími, kompletovala jejich údaje, pak připravila všechny posudkové listy, prostě nenahraditelná pomoc, a to vše s pohodou, úsměvem a bez stresu :-).

Po dvouměsíčním marathonu těsně před akcí, v době, kdy nám například vypověděl hlavní sponzor (firma Versele Laga) a museli jsme honem sehnat jiného sponzora (Royal Canin – děkujeme!), po zjištění, že k první uzávěrce máme nahlášených 8 psů, přeorganizování výstavy z dvoudenní na jednodenní, po návalu přihlášek k prodloužené uzávěrce a opětovnému stanovení výstavy na dva dny, se nám přiblížil po všech těch kolapsových situacích „týden T“, „dny D“ :-). Měli jsme cca 350 přihlášených psů z celého světa, před sebou kongres delegátů a první Světovou výstavu IFR v České republice!

Můj pobyt v Roudnici začínal tím, že jsem vyzvedávala na letišti paní Yvonne Brink, delegátku ze Švédska. Ještě předtím jsem u Petry Růžičkové doma převzala nějaké bannery a s nimi i delegátkou úspěšně dojela do městečka pod památnou horou Říp. V taxikářském duchu mělo pokračovat dalších pár následujících dnů. Od rodiny jsem se přestěhovala k Jirkovi Reizenthalerovi, našla u něho na týden dočasný domov a spolehlivého parťáka. Jirkovo auto jsme předělali na rotvíkářský pendl a od středy jsme denně několikrát absolvovali cestu do Prahy a zpět – s cedulemi s logem výstavy jsme hledali naše cizince na letišti, některé jsme vyzvedávali v historickém centru Prahy, někdy jeli tak nacpaní, že jsem seděla i na podlaze… Bylo to náročné, ale vlastně i příjemné – poznala jsem hodně zajímavých lidí a s Jirkou jsme si měli neustále o čem povídat a čemu se smát – to vše pro mne dotvářelo ve finále moc milé vzpomínky na tento týden. A mezi tím, co jsme my s Jirkou taxikařili, na stadionu vrcholily např. kompletace tašek pro vystavující, příprava kruhů a veškerého zázemí. Do našeho nejužšího týmu se už zapojily roudnické stálice, které jsou zárukou povedené akce, jsou to Darja Kahanová, Zuzka Penglová, Lucka Bezdíčková, z rotvíkářů pak Věrka Karásková, Ilona Procházková, Martina Bartůšková, Katka Seďová, Klára Chalupová, Markéta Brethová, Míša Petrini, Vláďa Koníček, Láďa Jupa, Bohouš Hanák a mnozí další – nechci na nikoho zapomenout, tak se nezlobte, pokud není výčet úplný :-). Z roudnických odvedli neuvěřitelný kus práce Milan Fiala s Tomášem Simonem, stejně tak dámské trio Vlasta Kočanová, Jarka Tomsová a Jana Fialová – tyto tři dámy měly na starost catering a tady vládla veliká spokojenost, štědrost a pohostinnost Čechů dostála své pověsti a cizinci si užívali nejrůznější české dobroty, které RKČR získal s převážnou měrou sponzorsky. Z Roudnice také nesmím zapomenout na pohodáře Martina Čecho! :-)

Pokud jde o samotný průběh akce, tak méně příjemný pro mne byl zážitek coby delegáta za RKČR na kongresu IFR. Kongres byl volební, takže se konaly volby nového předsednictva. Anarchistickým a arogantním elementem byla skupina Italů, kteří narušovali kongres od začátku do konce, občerstvovali se bez okolků z bufetu pro delegáty a to, co pod nimi zbylo na koberci za svinec (bohužel nejde pojmenovat slušněji), bylo opravdu neuvěřitelné, ani malé děti ve školce tohle pod sebou nemají… Jaký člověk, takový mrav…

Průběh kongresu byl podobný jakékoli výroční členské schůzi – přivítání prezidenta IFR, pana Dietra Hoffmanna, bylo milé, srdečné a tento člověk, kterého celý rotvíkářský svět uznává a váží si ho, se rozloučil se svou funkcí z důvodu vážné nemoci, se kterou se již dlouho potýká. A i když nás Dieter uklidnil, že aktuálně se vývoj nemoci trochu zpomalil, bylo to velmi smutné loučení… Kongres moderoval viceprezident, Dirk Vandecasteele, který kandidoval na nového prezidenta IFR, a to zcela oprávněně – celou dobu stál vedle Dietra, svůj život stejně jako on zasvětil rottweilerům, vše nezištně a s láskou. Dirk byl také jedním z našich rozhodčí na Světové výstavě a vzdal se jakéhokoli honoráře, RKČR mu neplatil ani cestovné.

Jenže kde je moc a kde jsou peníze (a to v IFR je obojí), tam se dříve nebo později objeví lidé, kteří po nich prahnou… Volby byly nekale domluvené, výsledkem bylo 11 hlasů pro Dirka a 12 pro Itala Francesca Biondolillo… Že nový prezident světové federace nemluví ani anglicky, ani německy? Nevadí, budeme asi hrát pantomimu nebo se domlouvat telepaticky! Ostatně na cestě za zničením IFR jsou potřeba jiné zbraně než inteligence a jazyková vybavenost… Pro mne je výsledek kongresu opravdu velmi tristní, je to celé neuvěřitelná story, která ovšem měla pokračování ještě po skončení výstavy – zjistilo se, že hlasy byly špatně sečteny, a prezidentem se měl stát Dirk!!! Takže se dva týdny mezi delegáty IFR ostře diskutovalo, někteří útočili velmi nevybíravým způsobem, až Dirk napsal, že přeje novému předsednictvu IFR hodně úspěchů a respektuje výsledek kongresu tak, jak byl, tj. novým prezidentem IFR je Francesco Biondolillo a viceprezidentem je Argentinec Vinicio di Paolo, který byl mj. i supervizorem letošní světové výstavy.

A další zajímavé věci z kongresu delegátů? Určitě tyto termíny:

2016: Světová výstava IFR Litva, Mistrovství světa IFR IPO Finsko

2017: Světová výstava IFR Srbsko, Mistrovství světa IFR IPO Belgie

2018: Světová výstava IFR Argentina, Mistrovství světa IFR IPO Holandsko

No a konečně k výstavě – měli jsme čtyři rozhodčí, Eriku Stepanauskiene z Litvy, Bianku Miksic Kasun z Chorvatska, Dirka Vandecasteele z Belgie a Miloše Sedláře jako českého zástupce. Hlavním rozhodčím byl Vinicio di Paolo. V každém kruhu jsme měli stan pro rozhodčího, personální zajištění bylo tradiční – vedoucí kruhu, překladatel, zapisovatel.

Show zahájily mažoretky za doprovodu živé hudby. V době, kdy probíhala zahajovací ceremonie, jsme ještě v jednom kruhu řešili nefunkční tiskárnu, na které se měly tisknout posudky. Takže nervy pracovaly… Já jsem měla být vedoucí kruhu, ale den před výstavou jsem zjistila, že zapisovatelka u mne v kruhu, Kačenka Seďová, umí spíš německy než anglicky, a že tedy zapisovat nemůže – moje chyba, já jsem si to nějak při plánování kruhů neuvědomila... Takže jsem do zapisování spadla já, z pátka na sobotu jsem se snažila honem ještě naučit nějakou terminologii, ovšem to, co jsem si prožila v sobotu, bych už nikdy zažít nechtěla…

Zapisovala jsem v kruhu u Dirka Vandecasteele – jako člověka si jej opravdu velmi vážím, je to v mých očích autoritativní člověk, vzdělaný (je právník) a nekompromisní. Po výsledku kongresu bylo jasné, v jakém bude rozpoložení… A také byl…

Jakmile začal posuzovat prvního psa, pokoušely se o mne mdloby – příšerně rychlé tempo diktování, nesrozumitelná angličtina, terminologie, na kterou jsem opravdu nebyla nachystaná. Než jsem stihla napsat jednoho psa, už posuzoval dalšího, nebyla vůbec šance, abych posudky hned tiskla, nestíhala jsem je ani ukládat, nestíhala jsem snad ani dýchat… Myslím, že jsem se ještě nikdy v životě nesoustředila víc než na psaní těchto posudků, vytěsnila jsem celý svět a uvěznila se v bublině Dirk, já a posudek. Chvilkami mi bylo úplně na omdlení, jednou jsem si už opravdu myslela, že kolabuji – to tempo, kterým Dirk diktoval, podrobnost posudku a množství slovíček mne přiváděly k šílenství. Holky v kruhu – Kačka Seďová, Martina Vospálková a Hanka Toušková jako fotografka – si se mnou také užily, byla jsem maximálně protivná, nechtěla jsem být, ale vadilo mi prostě úplně všechno… Tímto se holkám ještě jednou omlouvám :-). Sobotu jsem nakonec nějak přežila, ale klepala jsem se ještě večer a myslím, že jsem si prošla očistcem a mé hříchy, které jsem za svůj dosavadní život nasbírala, byly odčiněny. To, jak mi bylo zle a že to na mně bylo i vidět, dokládají ustarané dotazy několika lidí, jestli jsem v pořádku, že nevypadám dobře… „Ó děkuji, máte pravdu, vypadám příšerně, ale dnes jsem přežila sama sebe!“ :-)

Neděle už byla celkem v pohodě, jednak jsem už měla zažité názvosloví, Dirk dostal vyčiněno od manželky a diktoval pomaleji, a už jsme prostě věděli, jak na to. Velkým zážitkem bylo závěrečné finále a neukázněnost cizinců, zejména opět Italů a Chorvatů – nerespektovali pásky vymezující kruh, lezli až do něj, mohla jsem je stokrát prosit, nařizovat, hrozit, nic naplat, byli už pak i drzí a sprostí. Tak co má pořadatel udělat, aby zamezil takovému double-handlingu? Víc už jsem udělat nemohla…

A tak nám skončila půlroční dřina, ukázala nám, jaké máme okolo sebe lidi, že je na ně spoleh a společně že lze zvládnout nezvládnutelné. Viděli jsme ty nejkrásnější psy světa, potvrzující tendenci k nepřehnaným hlavám a menší a robustnější tělesné konstituci. Na jenom místě se sešly stovky přátelských rottweilerů, a návštěvník tak mohl vidět pohodové společníky, žádné rváče a vzteklouny.

Já osobně už nechci pořádat hodně dlouho žádnou akci, chci mít konečně zase klid a čas na svou rodinu a pejsky. Odvedli jsme kus práce, ale díkybohu, že je to za námi! :-)

Tak příští rok Litva, přátelé!

Zde výsledky nejlepších psů:

IFR WORLD WINNER FEMALE 2015, BOB: Doxa, maj. Sorriento Michele

IFR WORLD WINNER MALE 2015, BOS: Kong v. Quercus Wald, maj. Perdedaj Brajtner

IFR WORLD YOUTH WINNER FEMALE 2015, BOJ: Hera of Royal Musketeers, maj. Oualid Masjoud

IFR WORLD YOUTH WINNER MALE 2015: Vico Von der Maxi Rott, maj.: Modrič Darko

Více zde:

http://www.rkcr.cz/images/ifr_WS2015_results_male.pdf

http://www.rkcr.cz/images/ifr_WS2015_results_female.pdf

 

Za fotky děkuji Hance Touškové, www.hargulak.com :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel pět a čtyři (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 10. 06. 2015 21:21:05

Ahoj holky, děkuji za milé vzkazíky, moc potěšily :-) Mějte se krásně, páčko, D :-)


autor: Míša - reagovat
datum: 09. 06. 2015 20:00:57

Drahuško, i já moc děkuji za krásně napsaný článek.....vše jste všichni zvládli moc dobře!!!
Díky Míša


autor: Darja - reagovat
datum: 09. 06. 2015 15:04:53

Netušili, ale zvládli! A zvládli na jedničku.! Moc hezky jsi článek napsala a tak i zasvětila netušící do přípravy a průběhu Světové výstavy IFR a kongresu. Ano bylo to náročné a proto samozřejmě souhlasím s Tebou. Poděkování patří všem, kdo přiložili ruku k dílu. Nicméně já sama za sebe bych ráda vyslovila poděkování hlavně Tobě. Jestli jsme se od středy do neděle viděly v klidu dohromady tak na půl hodinky, byl to přepych. Snad ráno po šesté hodině pár minut, pak už jsi byla zase v jednom kole… " DĚKUJI TI".


Copyright © 2009 - 2019 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz