Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 103 aneb O Honzíkovi a Leničce :-)

Už vícekrát jsem psala o zážitcích svých kamarádů, kolegů z práce. Tento blog bych dvěma z nich chtěla věnovat – mají totiž příhody, které mi přijdou opravdu vtipné (a smíchu není nikdy dost :-) a stojí za to, aby byly zaznamenány :-).

Tento týden jsem se hodně pobavila s kolegou, který se jmenuje Honza. Je to strašně příjemný, mladý kluk, kterého jiný náš kolega velmi trefně označil za „drobného intelektuála“ :-). Tento drobný intelektuál Honza mi vyprávěl příhody z dětství, má totiž značně svérázného, řekla bych – lehce poťouchlého, tatínka, kterého sem tam osvítí Duch svatý a přijde s geniálními nápady... Jednou prý takhle došel za svými syny (Honza má ještě bratra) a říká jim: „Hele, kluci, chcete se povozit? Pojďte, já vás pořádně svezu!“ Vzal skateboard, své dva syny a jel je tedy povozit… Za auto na lano přivázal skateboard. Jako první si na něj nasedl Honza a jízda začala… Zprvu jel tatík sice pomalu a opatrně, ale když viděl Honzovo nadšení a bezproblémovou jízdu, zařadil vyšší rychlost. Bohužel pak už tolik nesledoval dění za autem a ani neslyšel Honzovo volání. Plastová kolečka levného skateboardu z Polska při vyšší rychlosti přestala stíhat, a tak se nejdříve odírala, pak se z nich začalo kouřit, až se ve finále škvařila a hořela. Na těchto pekelných sáňkách se škvařil i Honzík, a až když s ním jeho stroj lítal po zemi a on byl celý sedřený, věnoval tatínek pohled dění za sebou a na poslední chvíli syna zachránil ;-). Jako matka dvou dětí bych chtěla vidět Honzovu maminku, když se povedená partička vrátila domů a manžel jí předával syna… :-)

Také mne nadchla story o tom, jak Honzův tatínek, výtahář, přišel ke své profesi. Jeho tatínek, tj. Honzův dědeček, byl sice hoteliér, ale po zabavení majetku skončil jako hospodský. Mezi jeho štamgasty prý patřili servisní technici výtahů, a jak je tak Honzův děda viděl celý den vysedávat v hospodě, vyvodil z toho vůči Honzovu tatínkovi náležité závěry. Zavolal si ho prý tehdy a povídá mu: „Hele, budeš výtahář! Nemají nic na práci a vydělají taky dost – za pivo mají vždycky čím zaplatit!“ A tak se stal Honzův tatínek výtahářem a dělá tuto profesi spokojeně celý život. Fórky a veselé nápady, jak jsem pochopila, k jeho povaze neodlučitelně patří, a bavil se jimi samozřejmě i v práci. Jeli jste třeba někdy v páternosteru? Je to takový ten dřevěný kabinkový výtah, česky „oběžný výtah“, který nemá dveře, neustále jede a nastupuje i vystupuje se do něho během jízdy. Já jsem tímto výtahem jela jenom párkrát na univerzitě v Lipsku, a úplně mi to stačilo, měla jsem z toho strašný pocit – jako že nestihnu vystoupit, někde mne to skřípne, a hlavně – že když dojedu až nahoru, tak že tam se kabinka otočí a já spadnu na hlavu… ;-) Tak to samozřejmě nefunguje, i když byste nevystoupili, výtah se nahoře přehoupne a jede plynule dál, aniž by se kabinka otáčela či cokoli podobného. No a Honzův tatínek ještě s nějakým kolegou si dělali z lidí dobrý den tak, že se v posledním patře postavili na ruce, hlavou dolů, a takto přijeli k čekajícím lidem na výtah :-). A ti koukali jak zjara a do výtahu už nevlezli :-) No a ještě jeden zážitek z natáčení, resp. z Honzovy rodinné kroniky, a to příběh o tom, jak tatínek učil kluky lovit ryby. „Hele, kluci, to budete čubrnět, jdeme na ryby, pojďte, něco vám ukážu!“ pravil Honzův tatínek a dovedl své syny k tůňce v Podkrkonoší. Tam přehodil přes vedení elektrického napětí drát tak, aby jeho druhý konec dopadl do vody. Co pak následovalo, si asi umíte představit – ryby posbírali do tašek a bylo nachytáno :-))) Honzíkovy historky jsou nereprodukovatelné, neumím zachytit jejich přirozenou lehkost a veselou potutelnost, s nimiž je Honza vypráví, ale snad aspoň něco málo si umíte představit :-).

A ještě bych vám chtěla napsat o zážitku, který mi vyprávěla kolegyňka Lenička. Je to nadaná grafička, umělecké stvoření, výjimečné nejen svou milou povahou, ale i vzhledem – jemná drobná blondýnka s hlavou plnou dredů, a moc jí to sluší. Onehdy jsme na něco vzpomínaly, tak mi vyprávěla přibližně tohle: Jedno léto prý odjela s partou kamarádů někam na severní Moravu. Jeden den se Lenka ještě s nějakým kamarádem rozhodli, že se půjdou vykoupat do lomu, který měl být relativně nedaleko. Bylo prý neskutečné horko, lidi z vesnice jim ukázali směr a Lenka s kámošem vyrazili. Ale protože ušli daleko a lom stále nikde, rozhodli se, že aby ho našli rychleji, rozdělí se – půjdou jeden zleva a druhý zprava a pak se sejdou. Takový byl alespoň záměr… ;-) Leničky kamarád byl gentleman, a tak jí vzal batůžek, ve kterém měla oblečení, i boty, které si nesla svázané tkaničkami okolo krku. Takže vyrazila pouze v horním dílu plavek, v nějakých minišortkách a ve společnosti svého psíka Dingouška, navolno pobíhajícího okolo ní.

Lenka se vydala určeným směrem, ale – jak asi tušíte – přestože i kamarád se vydal určeným směrem, někdo z něho nejspíš sešel… Kamarád nikde, oblečení nikde, Lenička stála uprostřed divoké moravské přírody bosky a polonahá. Vydala se tedy přibližným směrem zpátky. Z malého výletu se však stalo putování na celé odpoledne, Lenička mi říkala: „Já jsem u sebe neměla ani vodu, všecko bylo v tom baťůžku. A tak jsem pila z potoka a v lese si trhala jahody, abych měla co jíst.“ :-) Konečně i naše divoženka doputovala k první civilizaci – u vesnice pracovaly na poli nějaké babičky, obracely seno. Lenka však ve svém outfitu nenašla odvahu k nim jít blíž a požádat o radu, kudy má jít. Naštěstí v této vesnici narazila na mladý manželský pár – pán něco dělal okolo domu a těhotná paní mu pomáhala. Lenka k nim přišla a požádala je nejdříve o trochu vody a pak o nějaké staré tričko, které by jí mohli věnovat. Umím si živě představit, v jakém údivu museli být a jak koukali. Lenka to korunovala žádostí: „A neměli byste prosím ještě nějakou šňůrku na pejska? Půjdu stopovat, tak aby mi ho nezajelo auto!“ :-))) Když manželé viděli, že Lenka nemá ani boty, pán ji naložil do auta a odvezl na místo, kde se opět shledala se zbytkem party, včetně kamaráda gentlemana… :-)

A zazvonil zvonec, a pohádky je konec! D :-)

Z Lenčiny tvorby :-)	...ještě jeden obrázek :-)	Dingoušek :-)	Lenička (napravo) se svou sestřičkou :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a tři (např.: sedm)