Včera u nás byla odpoledne Hanka, aby mi nafotila Tafáčka ještě s bříškem. Chudinka se už sotva valí, ale jak včera viděla míček (kterým jsem se ji snažila napoutat), tak by lítala břicho nebřicho, je to blázínek :-) Nicméně včera počasí opravdu nepřálo, bylo zamračeno, sem tam i vzduchem poletovalo H2O a Taffy se také moc předvádět nechtěla. Má teď lumpice hodně volný režim, má v podstatě vše dovolené, a tak toho zneužívá a dělá si, co chce. Jak správně včera pravila Hanka: „...počkej, ono se Ti to vrátí...“ ;-) Nojo, já vím, že důslednost je důslednost... Od druhé poloviny Taffynčiny březosti s ní necvičím a ani raději nepoužívám žádné povely, protože je mi přesně jasné, že Taffka má teď svou hlavu a já ji v tomto stavu nechci nijak korigovat a pérovat. Na jaře, až bude po všem, zase oprášíme základy a půjdeme dál, teď máme jinou práci ;-).
Dneska jsem měla být ještě celý den v práci, ale nějak se mě zmocnila panika, aby se už něco nezačalo dít. Když nejsem doma, mívám teď pro holčičky hlídání (děkuju, Míšo!!! :-), nenechala bych samozřejmě Taffy bez dozoru. Aniž by se Taffy dnes chovala jinak než jiný den, v redakci jsem propadla nervozitě, že už porod může začít každou chvilkou, a při vědomí tohoto se mi udělalo až lehce špatně od žaludku – ne z toho, že už je porod na spadnutí, ale z toho, že kdyby se to zrovna mělo stát, tak já sedím na Barrandově a opravuji měkké a tvrdé „i“. Volala jsem proto ještě kolegovi, zda by skutečně nemohl převzít mou službu, a protože je to „zlaťák“, jak říká jiná naše kolegyňka, domluvili jsme se. Už když mě slyšel do telefonu, tak prý poznal, že se mnou něco je, ani jsem ho nemusela nijak přemlouvat – ještěže mě vystřídal, obávám se, že by jinak dnes byly zprávy plné chyb, byla jsem myšlenkami opravdu úplně jinde...
Domů jsem dojela včas, nic se nedělo, Taffy si v klidu pochrupkávala v pelíšku, bříško klidné, teplota stále stejná. Tak jsem využila neplánovaně volného odpoledne a dochystala úplně poslední věci k porodu – z naší chodby a technické místnosti se stala porodna se vším všudy – mám nachystané hygienické podložky pro porod, plínky po dětech na osoušení štěňátek, odsávačku, dezinfekci, tabulku pro zapisování štěníků, Calopet pastu, oboječky, váhu, vyhřívanou podložku pro štěňátka a spoustu dalších věcí a věciček :-).
Vzhledem k tomu, že máme poschoďový dům a ložnici úplně nahoře, neslyšela bych z přízemí Taffy, kdyby se něco dělo. A tak jsem se rozhodla, že počínaje dneškem budu u ní spát – porodní box je dost velký pro nás obě a nová matrace je úžasná, už jednou jsem tam u Taffy málem usnula. Ptala jsem se Pepči, kde je nějaký spacák – dozvěděla jsem se, že mám dokonce svůj – ani jsem o něm nevěděla. V tomhle spacáku (tedy mém ;-) spává v létě Honzík, když jsou kluci na rybách ve stanu apod. Obávám se tedy toho, co mě ve spacáku čeká – v lepším případě gormit, v horším uschlá žížala nebo nějací brouci, jak znám synka... ;-) Když se Pepča dozvěděl, na co spacák chci, a že budu spát se psem v porodní bedně, chvilku na mě mlčky zíral... Trochu konsternovaně, trochu nevěřícně, ale vlastně už ani ne udiveně – těch pár let s pejsky a mým zápalem pro věc ho hodně proškolilo, myslím, že si zvyká... Nakonec mi jen řekl: „Ty jsi fakt blázen!“ ...a tím to ukončil. No, aspoň bude mít volné letiště jenom pro sebe, já si vždycky hrozně užívám, když se můžu zahrabošit do peřiny a převalovat se po celé posteli :-).
Takže tak... Máme před sebou 60. den březosti, držte nám pěsti – pokud se vše povede, už vám další blog napíšu jako chovatelka :-). A ještě snad poslední věc – hlídejte si nové číslo Psa přítele člověka, vyjde v něm článek o MS v Itálii, Hanka k němu poskytla fotky a úžasné interview pan rozhodčí Dušan Majtas :-). O MR i MS nám také vyjdou fotky a články v The Total Rottweiler Magazinu :-)))
Krásný třetí adventní víkend, D :-)
PS: Díky, Hani!!! www.hargulak.com
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
Dáša: Díky, Dáši, jsem ráda, že si ani zpětně nemusím úplně tolik připadat jako cvik :-))) D
Zuzi: Zuzáku, co je to zase za provokaci? ;-) Papa, lumpe, D :-)
10. 12.: Nápad na spaní s Taffy se ukázal jako naprostý úlet, Taffynka na mě koukala, jestli jsem se jako nezbláznila... Takže Pepča měl jako obvykle pravdu ;-) Spala jsem v obýváku na gauči, Taffy byla chvilku u sebe, chvilku u mne, byla to taková divná noc, asi ten úplněk... Tak krásný den, jdu s holčičkami hrabat zahradu a dělat něco užitečnějšího než vymýšlení blbin ;-) D