Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Krátce jsem se na jiném místě těchto stránek zmínila o tom, jak jsme přečkali silvestrovskou noc. Psala jsem o tom, jak se Žížala pokoušela lovit rachejtle létající po obloze, a jak by je naopak Taffy nejraději sprovodila ze světa. Ani jedna z holek nemá reakci na střelbu, nikdy tam nebyl ani náznak něčeho nežádoucího. Ale ohňostroje a petardy Taffy opravdu vadí, nevím, jestli pro ten hvízdající zvuk, intenzitu bouchání, barevná světla... Pravdou však je, že jakmile přijde tenhle příšerný den (kvůli pejskům ho nemám už pár let ráda, jako Taffy se chovají i malamutíci; první pes, kterému to u nás nevadí, je Ginuška), Taffy je celá nesvá a sotva se dojde vyvenčit. Jak jsem zmiňovala – povedlo se mi dostat ji ven okolo desáté, ale pak už nechtěla, byla zalezlá v kuchyni, a když jsem jí říkala, že „Jdeme čůrat!“, tvářila se opravdu tragicky. Pak si to však v jeden moment rozmyslela (asi mi chtěla udělat radost), zvedla se a zcela záměrně, před mým konsternovaným pohledem, udělala na podlaze louži jako Máchovo jezero. Ani se netvářila tak, jako že dělá něco, co nemá, ale spíš: „Já Ti říkala, že ven nepůjdu! Tak tady to máš!“ :-) A tímto vlastně začal můj Nový rok, protože ohňostroje se ztišily letos už kolem půl jedné a já pak chtěla jít holky venčit. Taffy mi tedy vyvedla tohle a já netušila, že to je jenom začátek...
Ráno jsem se kolem šesté hrabošila z peřin, na osmou měli přijet rodiče, aby u nás nechali malamutíky, vyměnili je za Honzíka s Natálkou a na dva týdny se jeli nahřát do teplejší krajů, než jsou momentálně české luhy a háje. Měla jsem všechno propočítáno tip ťop, abych to stihla. Otevřela jsem dveře ložnice a ucítila podivný smrad. Trochu se mi sevřel žaludek, tenhle smrad mi něco připomínal... Jak jsem sestupovala do přízemí, nabíral na intenzitě, a když jsem otevřela místnost s porodní bednou a štěníčky, málem jsem dostala infarkt. Na Taffy se nejspíš stres z ohňostrojů podepsal tak, že se jí chtělo na velkou, a tak chudinka musela vymyslet, kde to udělá. Myslím, že je veverka nebo horolezec, protože se nějakým, pro mne nevysvětlitelným způsobem transportovala do miniprostoru mezi záchodem, umývadlem, pračkou a porodní bednou. Když to tam pak vyvedla, šplhala podle zanechaných stop zase zpátky... Našla jsem ji spící s Modrým a Růžovou před porodní bednou, smrad jak v opičárně, pod umývadlem rozšlapaná nadílka, namatlaná téměř všude. Nevím, jestli osazenstvo místnosti nebylo z toho aroma zfetované, protože všichni v tom spali spokojeně a slastně jako Budulínci.
A tak jsem v šest hodin ráno vypustila holky na zahradu, štěnda omyla navlhčenými papírovými utěrkami (a spotřebovala jich snad celou ruli), naskládala je do prádelního koše a s rejžákem se vrhla na to dílo boží. Nebralo to konce, já byla hlavně chvíli zase v takovém šoku, že jsem tam jen stála a nevěděla, kde začít. V sedm hodin jsem zalarmovala Pepču, že nestíhám a ať jde budit děti, za hodinu u nás měli být naši a já neměla sbalené ani plavky (poslední dobou balení odkládám úplně na nejposlednější chvíli, strašně mě to nebaví a vyčerpává). Rodiče přijeli, já dostávala pokoj z toho nejhoršího a do toho jsem ještě řešila, jak to udělat s pejsky – všichni spolu být puštění nemůžou, malamutíci jsou už dědouškové, zejména Athosek, a holkám se klidí z cesty. Rodiče měli strach, aby dva týdny u nás ve zdraví přečkal, takže jsem musela slíbit, že holky ke klukům pouštět nebudu.
Novoroční den se po odjezdu našich s dětmi i nadále odvíjel podle podobného scénáře jako ráno – když jsem šla na zahradu zkontrolovat kluky, ujela mi noha po hromadě čehosi... Nadávala jsem už na svou smůlu a jen si říkám, že šlápnutí do xxx má přinášet štěstí, no ne? Jinak mě totiž po celý rok čeká pěkné xxx ;-)
S malamutíky se situace bohužel vyhrotila, už u nás sice kluci párkrát byli, ale vždy i s našima, nikdy sami. Lucky byl v pohodě a evidentně si to u nás užíval, zato Athosek, který už sotva slyší, byl ze změny úplně mimo. Zalézal ve stresu do keřů, do domu jsem ho nemohla dotáhnout ani násilím na vodítku, celý se klepal, prostě hrozné. Měla jsem strach, že pakliže to u nás takhle špatně snáší, mohlo by se přihodit i něco horšího. Nevěděla jsem, jak to vymyslet, až mě zachránil Pepča – nabídl se, že zaveze kluky zpátky k našim, bude tam s nimi a do Prahy bude jezdit přes den na otočku. Jsem ráda, že jsme to nakonec takhle vymysleli, dříve, když byli naši na dovče, jsem já byla i s holkama u našich a hlídala je. Letos to kvůli štěníčkům nešlo, ale nenapadlo mě, že hlídání u nás by mohlo být taková zátěž pro Athoska...
Takže abych shrnula svůj Nový rok – od rána samé xxx, celý den bez dětiček a večer bez manžela. Vyhlídky na rok 2012 mám tedy vskutku růžové... A proto: Žádná pověrčivost! Žádné nesmysly! Nový rok musí být i v naší rodině hezký a klidný, jinak ode mne dostane na frak! :-) Vše vlastně nakonec dopadlo dobře – dětičky s našima v pořádku doletěly a užívají si moře, malamutíci jsou spokojení ve svých pelíšcích, Pepča se na mne nezlobí a já mám radost, jak Taffy zvládá štěnda a jak mi rostou před očima. Hernu jsem nakonec udělala z chodby, včera jsem jim tam nainstalovala protiskluzové lino (pokládala jsem ho sama, tak ani raději nebudu popisovat, jak to vypadá, ale účel splněn, tak co ;-), je tam také chladněji, tak ať se pupíci otužují. Jakmile získají stabilitu a nebude úplně šílené počasí, pošupajdí se také podívat ven :-)
Tak krásné dny a nezoufejte, pokud i Váš Nový rok stál za xxx tak jako ten můj, nic to určitě neznamená! D :-)
PS: Fotky jsou z dnešního prvního, krátkého výletu do "herny", zatím tedy bez hraček, jen na zkoušku, a bylo to v pohodě, takže teď už tam jsou i hračky :-)
 |  |  |  |
 |  |  |  |
