Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 125 aneb Jak se daří Áčkům :-)

Jak víte z minulého blogu – z hor jsme se museli vrátit o něco dříve kvůli špatnému počasí, ale všechno zlé je k něčemu dobré, jak se říká… V sobotu jsme celá rodina vyrazili do Zoo a v neděli jsem domluvila návštěvu v novém domově „mého“ :-) Sorbonka. Slíbila jsem jet s námi dětem a ještě se na svého oblíbence musela samozřejmě podívat i Hanka Toušková. Cesta tam pro mne byla zamotaná a nemít navigaci, asi bych doteď kroužila někde u Českého Šternberku. Nicméně jsme do Košic zdárně docestovali a už před domem na nás mávala paní Toušková. Koho by napadl nějaký příbuzenský vztah majitelů Modráska s Haninou, je na omylu ;-), nicméně má odpověď na první mail paní Touškové byla, jestli si ze mne nedělá legraci, že jednu Touškovou také znám (…před Hankou jsem se s žádným nositelem tohoto jména nesetkala, a teď najednou samí Touškovi :-).

Sorbíšek chvilenku na naši početnou výpravu udiveně pokukoval, pak ale poznal můj hlas a mazlil se jak blázínek, úplný uzlíček lásky a pozitivní energie. Než jsme šli domů na kafíčko, provedla nás Sorbiho panička po rozlehlých zahradách a představila nám jejich dva koně – najednou okolo nás proběhla dvě obrovská zvířata a musím přiznat, že ve mně byla malá dušička. Ke koňům mám veliký respekt, a když jsem viděla, jak se prohánějí u dětí a Sorbonka, měla jsem oči na vrch hlavy… Nicméně nic se nestalo, všechny tři děti :-) si rozverně dál hrály a užívaly si jankování. Byl na ně krásný pohled a jak mi pak večer napsala paní Toušková: „…bylo to hezký odpoledne a i na fotkách je vidět, že ten pes a děti byli úplně šťastní…“ Doma u kávy se Sorbi projevil jako nekompromisní bojovník, dostal ode mne sušené vepřové ouško, a velmi náruživě si je bránil. Ukázala jsem paničce, jak s tímto, Sorbi také hned pochopil, že jen když bude klidný a nechá si ouško vzít, zase jej dostane zpátky. Souhlasím s mnoha maily paní Touškové o tom, že je Sorbi velmi chytrý a učenlivý pejsek, kromě toho je i moc krásný, ale taková jsou všechna štěňátka z prvního vrhu – připouštím, že jako chovatelka mám na ně svým způsobem nekritický pohled, ale krásné hlavy, tmavý pigment, skvělé znaky a pálení, mohutné stavby těla a neohroženou povahu – to už ocenilo více lidí. Budoucnost ukáže :-).

Ve čtvrtek 1. března jsem už jenom s Hankou vyrazila k Applušce ke Karlovým Varům. Dcera jejího páníčka, Markétka, mi posílala popis cesty, kde mimo jiné stálo: „V žádném případě nejezděte přes Andělskou horu! V zimě se to tam neudržuje, samé zatáčky a složitosti. Bude Vás tam možná táhnout navigace, jako na nejkratší trasu, ale opravdu tam nejezděte, je to tam nebezpečné!“ …hlavně ne přes Andělskou horu… A protože my s Hankou nikdy nemůžeme cestovat bez problémů a nikdy naše cesty nejsou úplně normální, odbočily jsme z hlavní karlovarské silnice na Kyselku, a kde se vzala, tu se vzala, před námi cedule s nápisem Andělská Hora… „Hm, třeba to je jenom nějaká vesnice a další je ta Kyselka…“ Byla, ale až za kopcem, který s anděly neměl vůbec nic společného… Úzká silnice, prudké zatáčky, stoupání a klesání, na dvou místech ledové plotny, jednu jsem zvládla jen stěží… Možná tam tedy nad námi přeci jenom nějací ti andílci poletovali ;-) Appluška mě vítala podobně jako Sorbíšek, nejdřív ostražitě pozorovala a držela se ve své bezpečné zóně, pak ale roztála a mazlinkovala se, miláček sladkej. Venku jsem si položila tašku s dobrůtkami a ta malá filuta neměla nic jiného na práci, než se pacičkami opírat a domáhat se mňamek :-). Doma nás Markétka překvapila velikánským pohoštěním, ale my jsme se stejně nemohly nabažit malé Jablůňky. Zejména poté, co mě málem sežrala, když jsem ji pohladila při hryzání vepřového ouška. Jestli mě u Sorbíška tahle reakce překvapila, tak Apple mě úplně odrovnala, je to hooodně drsná fenečka, ale páníčka poslouchá a krásně ji zvládá, čemuž jsem samozřejmě moc ráda, tak to má být. Apple má úžasný, podmanivý výraz a myslím, že má celou rodinu omotanou okolo tlapky – například mě úplně dostalo, že má nad svým pelíškem připevněnou vlastní lampičku, to asi aby si mohla po nocích číst ;-))) Návštěva byla stejně jako u Sorbonka krásná, ale bohužel strašně rychle utekla…

Ale mohla jsem se těšit ještě na Abbey, za kterou jsem byla v úterý. Naložila jsem Taffy s Žížalkou a udělaly jsme si výlet za České Budějovice. Po pár zatápáních jsem dojela až k „mé“ malinkaté Fialce a přivítání to bylo moc krásné – Abboušek byla největším mazlíčkem a pohodářem z celého vrhu a myslím, že jí její vyrovnaná a přátelská povaha zůstane. Abbynka se hned běžela mazlinkovat, nemohla jsem se vynadívat, jak je krásná. Simonka mi teď třeba o ní a jejím ranním vstávání (naučeném ode mne ;-) psala: „…ona je takovej můj boží dáreček, to ranní vstávání mi Abbynka vyrovnává tím, jak se mazlíčkuje, pusinkuje, je taková rozespalá, vítací, prostě boží!“ :-) Abbey má kolem sebe smečku tří ruslíků, takže má pořád co dělat. A aby toho nebylo málo, našlápla jsem jí první pachový čtverec a paničce Simonce ukázala, jak začít s pachovými pracemi. Abbynka byla moc šikovná, vyzobávala si vařená kuřecí srdíčka a myslím, že bude určitě dobrá stopařka, má být po kom :-). Taffynka pak na louce měla také svou první stopičku, snažila jsem se malinko ukázat, jak by to později mohlo vypadat. Na to, že jsme stopovaly po cca půl roce, to bylo slušné, Taffy čmuchala, označila předmět a s velkou chutí zbaštila misku s odměnou. Ginuška si udělala stopičku pak u nás. Po hezkém povídání u kafíčka a venku s pejsky jsme se musely s rodinou Abbynky rozloučit, abych byla včas doma pro děti. Na cestu jsem od Símy a její úžasně šikovné sestřičky Gabči dostala krabici s buchtou, a kdyby byla rozkrájená, asi bych neodolala už v autě ;-).

Děkuji tímto i Simče s Gabčou, stejně tak jako Touškovým a Mochalovým za krásné přijetí a moc milé shledání. Především ale za láskyplnou péči o malé chlupáčky. Toto poděkování patří samozřejmě i páníčkům Athenky a  Aprilky  – na návštěvu k April pojedu příště, musím si ji hlavně nafotit :-). Od páníčků vím, že se má „moje“ malinká oranžová divoška krásně, lidé ji prý chválí, všem se líbí a tráví celé dny s páníčkem :-). A že je to opravdu divoch, dosvědčují například slova Kristýnky, dcery páníčka: „April se má dobře, lítá jako éro, všude po bytě jsou roztahané její hračky, nejradši má tu bačkůrku od Vás :-). S páníčkem je hodně venku, poslouchá a všichni říkají, že je krásná..." Fotky Aprilky tedy velmi brzy, slibuji :-). Anténka už hodně s paničkou Markétkou cvičí a její maily jsou legrační, hodně mě baví, jak Markétka popisuje nákupy masa pro Anty a vůbec její jídelníček, například: „…na oběd měla Soudek dršťky, zmizely v ní takovou rychlostí, až jsem se bála, jestli je nevdechla; pro velký úspěch je měla i k večeři, na snídani má skelet kuřete, velikostí připomínající pštrosa…“ ;-)

Mají se všechna moc hezky, štěňátka moje, tak všechny páníčky zdravím a muchlinkům posílám pohlazení. Krásné dny všem, D :-)

Sorbi :-)	Sorbi :-)	Sorbi :-)	Sorbi :-)
Apple :-)	Apple :-)	Apple :-)	Apple :-)
Abbey :-)	Abbey :-)	Abbey :-)	Abbey :-)
April - aspoň jedna :-)	Anty :-)	Anty :-)	Anty :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel dva a dva (např.: sedm)