Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Náš druhý výlet za Velkou cenou Rottweilu měl jeden významný atribut, který naše kynologické cesty s Hankou velmi ovlivnil – tímto faktorem navíc byla Magda Moravcová, chovatelka a majitelka chovatelské stanice Ballotada. Do poslední chvíle jsme sice nevěděly, zda opravdu pojedeme, nicméně nakonec vše dopadlo a v pátek dopoledne jsme se srazily u nás doma, abychom na jedné palubě vypluly vstříc novým zážitkům. Magda si u nás nechala zaparkovanou svou psí dodávku, byla spokojená, že ji má v bezpečí, a já ještě více, zejména poté, co mi po jejím odjezdu u nás zůstaly na dlažbě dvě krásné, obrovské skvrny od oleje ;-). Čekám, kdy budu svým drahým mužem vyzvána, abych to nějak odstranila (sama pro sebe si to přidávám na seznam prací, do nichž se mi nechce a jimž kraluje výměna roztrhaných záclon od našich kočičích miláčků…).
Zpět k našemu putování – Magda je veliký živel, usadila se na zadních sedačkách tak, že byla rozložená mezi předními sedadly, a spustila kolovrátek. Teoreticky jsem si sice dovedla představit, že někdo dokáže mluvit šest hodin jízdy bez přestání, ale že to zažiju na vlastní kůži, to jsem si nemyslela – díky, Magdi, jsem obohacena o další zajímavý zážitek :-). Nicméně Magdino povídání bylo zajímavé, veselé a svérázné. Přibližně v půlce cesty jsme se v řízení vystřídaly s Hankou a já jsem měla Magdino brebentění za zády jako ukolébavku – krásně jsem se při něm vyspala a jen jakoby v dáli jsem si uvědomovala hlasy rozhovoru – jeden jaksi vyhasínající, zato druhý stále při síle a chuti ;-).
Do Rottweilu jsme dojely v pořádku a bez zaváhání, ale vzhledem k tomu, že pro naše cesty je příznačné alespoň trochu toho bloudění, povozily jsme Magdu po okolí Rottweilu, než jsme našly známou cestu na cvičák. Nechaly jsme se totiž ošálit přívěsem s rotvíky v domnění toho, že auto jede také na cvičák. A tak jsme v závěsu za nimi chvilku bloudily, než nám došlo, že auto před námi možná ještě méně než my ví, kde je a kudy vede cesta. A protože všechny cesty vedou do Říma a my jsme holky šikovné, nakonec jsme se zorientovaly a dorazily na místo i bez cizí pomoci a navigace :-). Shledání se Zuzi Marthalerovou a místními ze cvičáku bylo milé, nicméně v pátek nikdo přehnaně nejuchal a v mírném napětí před závodem šel raději do včas do postele.
Stejně jako minulý rok se po oba dny začalo přesně na čas. Co mne však během dne udivilo, byl malý počet diváků, atmosféra zejména v sobotu byla téměř komorní. Později jsem se dozvěděla, že za tímto faktorem stály změny ve složení kynologů, kteří k „ZKO“ Rottweil-Süd patří… Všude je něco, je škoda, že si lidé své koníčky nechají kazit svými nešvary, z nichž bývá na prvním místě závist, nepřejícnost a žárlivost.
Nicméně oproti loňsku se kynologický areál ještě více zlepšil, má krásné nové zázemí, které zahrnuje velikou společenskou místnost a vybavenou moderní kuchyni. Také toalety byly úplně nové, a přestože byla jen jedna pro dámy a jedna pro pány, organizátoři je udrželi po celý závod krásně čisté a voňavé, nestalo se, že by došel toaletní papír nebo mýdlo na ruce. Strašně se mi líbí německá preciznost a cit pro detaily – zrcadlo na umývadlem mělo veliké logo kynologického spolku a motivy Velké ceny byly ozdobeny vázičky na kytky a další vybavení. Velmi pěkně byl také udělaný katalog, byl vytištěný na kvalitním papíře, barevně a pamatoval na zapsání výsledků. Ohledně vyhodnocování musím vůbec organizátory pochválit, výsledky byly zapisovány velmi rychle, a v neděli, než došlo k slavnostnímu vyhlášení, měli všichni barevně vytištěné výsledky – organizace byla prostě vzorová a patří za ni veliký díky Willimu Ruderischovi.
Ovšem možná malinko v rozporu s tímto byl sobotní večer, kdy měl být tropický bar a něco stylového, ale protože v televizi dávali fotbalový zápas Bayernu s Chelsea, většina pánského osazenstva, včetně hlavního organizátora, seděla před plazmou a fandila. A tak jsme my ostatní v malém počtu očekávali, kdy se začne něco dít… Nicméně i tak to bylo fajn, večer strávený v milé společnosti Zuzi, Magdy a Hanky se mi líbil, výtečné kvasnicové pivo a Magdin slovenský driják udělaly své a večer jsem usnula jako do vody hozená.
A ještě pár vět na závěr bych ráda věnovala Magdě – jednak se mi líbilo, jak maminkovsky prožívala Šárinku a Olexe, a úplně sdílím její radost z krásných výsledků – chovatel si nemůže přát víc než zdravá a úspěšná zvířata, která mu dělají to nejlepší jméno. Magda je navíc opravdu živel, neměla problém se svým jazykovým vybavením, založeném na ruštině, zapadnout mezi závodníky a ostatní. Magdi, tímto Tě zdravím, a místo fotek nádherného Rottweilu, které jsou ve fotogalerii z loňska, přidávám pár fotek mých dětí, o kterých jsi pochybovala, zda je vůbec mám :-). Poslední dny perlí Natálka – když jsem ji před pár dny pomáhala z auta před školkou, vystrčila na mne jednu nožku s venkovní botičkou, druhou s domácí bačkůrkou… :-) O den později mi večer vykládala, že na výlet do farmy mají mít zeleninu pro zvířátka: „Maminko, máme donést brambory nakrájené napůl pro prasátka!“ A tak jsem ráno rozkrájela tašku brambor, mrkví a jablek pro zvířátka z farmy. Když jsem pak Natálku odpoledne vyzvedávala, učitelky mi vysvětlovaly, že se tyto věci zvířátkům dávat nesmějí, že jsou krmena zvlášť a pravidelně. Po mém protestu, že jsem to dostala za úkol od Naty, se smály a jedna paní učitelka, už vlastně má kamarádka, pronesla větu: „No já jsem si říkala, že ta Draha asi nemá co dělat, když ráno krouhá zeleninu!“ ;-) Takže tak… ;-)
Zdravím všechny, krásné dny, D :-)
 |  |  |  |
| Naty a kamarádky :-) | Honzík a spolužáci :-) | ...ještě s paní učitelkou :-) | Malá čarodějnice :-) |
