Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 136 aneb Natrhlé ouško a výcvik ve víru velkoměsta

Konečně se dostávám k tomu, co už dlouho nosím v hlavě, a vzhledem k tomu, že tam nosím celkem dost věcí, je na čase z ní něco vyndat, resp. vložit na papír :-).

První prázdninový týden k nám na návštěvu přijely dvě z mých krásných holčiček, a to divočák Aprilka a něžňulka Abbey. První před bránou zastavilo auto Pepy, a než jsem k ní došla, pohopkávala už před ní Aprilka, největší blázínek z vrhu. Vím, že stále dokola píšu, jaká je divoška, ale příznačnější pojmenování pro ni nemám :-) – šijou s ní všichni čerti, je to temperament oblečený do černého kožíšku, a musím říct, že moc krásného. (Všechna štěnda dělají svým páníčkům tu nejlepší vizitku v tom, jak se o ně dobře starají, všechna mají nádherné, tmavé a lesklé kožíšky, já jako chovatelka mám radost z výrazného pálení, hezky ohraničeného a krásně zbarveného.)

Aprilka se neohroženě vrhla na zahradu a měla jsem pocit, že běhá po známých místech s jistotou, že vše opravdu poznává. Je to mazlinka, ale to jsou všechna áčka. April je opravdu ztělesnění veliké energie a musím moc pochválit jejího páníčka, jehož je Aprilka prvním hafíkem, jak se vrhnul do výcviku, že chce něco dělat a nebojí se nového učení a té spousty věcí, které výcvik potřebuje. Budu mu moc držet pěsti, aby to s Aprilkou zvládl, má fenečku, kterou jsem vybrala původně na sport pro jednu paní do Německa (chtěla od začátku nejdivočejšího psa bez ohledu na to, zda to bude fenka či pejsek) – jednak jsem šťastná, že k ní malá oranžová nešla, a druhak je pro mne jako chovatelku milé zjištění, že jsem odhadla povahy hafíčků, myslím, že jsem se opravdu v žádném z nich nespletla. Když si také uvědomím, jakým způsobem každý prcek našel svého pána, přišlo mi to osudové od úplného začátku – Anténka si vybrala Markétku, aniž by dala šanci jinému ze svých sourozenců se k ní vůbec přiblížit, prostě si k ní lehla, namáčkla se k ní a byla její :-). Appluška, největší svéráz z vrhu v tom smyslu, že se moc nekamarádila a mazlit se nechala, jen když ona chtěla, vyrazila jako první k bráně, když jí přijela rodina z Karlových Varů – ona, která na návštěvy nebyla zvědavá a klidně je ignorovala, vyrazila vstříc svým páníčkům, protože prostě věděla, že k nim patří. Fialová Abbynka byla při prvním setkání se Simčou strašně rozjívená, vzpomínám si, jak zlobila, úplně jsem ji nepoznávala, až jsem se tehdy lekla, jestli svou potencionální paničku nevyděsí ;-). V garáži si ale vyčerpaná sedla Símě na kozačky, koukla nahoru na ni a byla její... Když si přijeli páníčci pro Sorbíška, jako by vycítil změnu situace, seděl celý vyplašený v kuchyni, nehrál si a koukal, co bude. Dneska je z něho nádherný veliký pes a jsou s jeho páníčky úžasná parta, mají se strašně rádi a jsou taková samostatná svérázná jednotka, myslím to v tom nejlepším smyslu :-). Aprilka shodou okolností na svého páníčka zbyla, ale když jsem honem řešila nové páníčky, měla jsem i jiné zájemce, a když jsem se rozhodla, že Aprilka půjde k Pepovi, vzpomínám, jak mi do telefonu, když jsem mu volala, že je April jeho, jako první větu řekl: „Hlavně nechci slyšet žádnou špatnou zprávu, nepovídejte mi, že to nevyšlo!“ :-) Vyšlo to a jsem přesvědčená, že u všech :-).

Ale zpátky – asi deset minut po Aprilce dorazila i Abbynka se svou paničkou Simčou a její sestřičkou Gábi, holky nezklamaly a opět dovezly úžasné buchty, neznám lepší pekařku, než je Gabča! :-) Společně jsme nejdříve všichni seděli pod slunečníkem, holky se po prvotním očmuchávání a Aprilčině vytahování se na Abbeynku skamarádily a lítaly spolu po zahradě, byl na ně moc hezký pohled. April je sportovnější postavy, má ve srovnání s Abbynkou drobnější hlavičku, ale musím znovu uklidnit Pepu, aby se nebál, Aprilce také doroste, teď je potřeba překonat období, kdy naši puberťáci vypadají každý týden jinak, chvilku mají delší tělo, pak zase širší, pak mají čumáček jak liška a pak zase uši jak netopýr… :-)

Jsem moc ráda, že mi Pepa se Simi ukázali, jak s holkama cvičí – Aprilka už zvládne hodně povelů, je opravdu vycepovaná, ale ukázali jsme si, že první je sledování a že když není „focus“, nejde prostě stavět dál. A hlavně to chce pozitivní motivaci, pořád chválit a odměňovat, neexistuje, aby pes pracoval bez odměny, to by ho za chvilku přestalo bavit ;-). Simča už má s Abbynkou moc hezký základ chůze, je vidět, jak je na ní malá fialka fixovaná. Věřím, že to spolu holky dotáhnout, kam budou chtít, a chtěla bych tímto podpořit všechny začínající psovody, že žádný učený z nebe nespadl, hlavně to chce cit, trpělivost a hodně hry – pejsek musí poslouchat s chutí, ať je to „Sedni!“ nebo přivolání. Jak se hafík netetelí radostí, něco je špatně a lepší je vrátit se krok či dva zpátky, než jít za každou cenu dál špatnou cestou :-).

Měla jsem z návštěvy velikou radost, jediná smůla bylo focení těsně před rozloučením, kdy holky seděly vedle sebe a Gabča, v té nejlepší víře mi April a Abbey napoutat, mezi ně hodila piškotu. April vystartovala po Abbey a natrhla jí ouško. Byla to sice škoda, ale byla to přirozená reakce, i to byla zkušenost a chci připomenout páníčkům, že pejsci jim budou dospívat, budou se snažit prosadit svou autoritu a vůli, budou dělat věci, které doposud nedělali a je potřeba s tím počítat – vím ale, že to všichni zvládnou, mají s hafíky krásný vztah a snaží se jim dát vše, co potřebují, včetně správné a tolik potřebné socializace. Tak budu dál držet pěsti a jsem na příjmu, kdyby cokoliv :-).

Předminulý týden v Liverpoolu jsem konečně viděla Athenu neboli Anty neboli Suda, jak říká její panička Markétka. Jak se mi zdají být Abbey a Apple věrnou kopií Taffy, April a Sorbi tak napůl – napůl tam vidím Paschu, tak Anty je úplně jiná, asi bude nejvíc ze štěníků po tatínkovi. Je teď v natahovací fázi, ale je krásná, stejně jako ostatní, hlavně přátelská a vyrovnaná. Markétka je profi kynolog, a tak se není čemu divit, že už má s Anty moc krásnou chůzi, lehni i přivolání, ohledně stop myslím, že by už zvládla klidně i stopařské trojky :-) a obrany se také velmi slibně rýsují. Opravdu před Markétkou smekám, protože co umí Anty v sedmi měsících, to je pro mne úplně nepochopitelné. Mají spolu krásný vztah, Markétka neřeší zbytečnosti, nesekýruje malou, že se třeba opře pacičkami o stůl a slintá nám do talíře – nechá ji chovat přiměřeně svému věku a vše, co Anty umí, je díky pozitivnímu a citlivému přístupu. Co mne ale opravdu dostalo, tak jakou má Markétka sledovačku – Anty na ní visí očima, hledá v nich uklidnění v neznámé situaci (když jsme šly třeba po frekventované silnici), stejně tak od nich čeká odměnu při výcviku, malá jí prostě neustále kouká do očí. A to je nejdokonalejší základ pro všechno – vím, že Markétka nejdřív cvičila jenom sledování, a pokud to chce člověk někam dotáhnout, bez toho to prostě nejde. Holky cvičily uprostřed frmolu na nejvytíženějším turistickém místě, Anty upřeně sledovala Markétku a davy okolo nás jí byly ukradené. Byla to pro mne moc krásná podívaná a Markétce, stejně jako ostatním páníčkům, moc děkuji za lásku, kterou svým chlupáčkům dávají. Jsem si jistá, že jsem se v jejich výběru opravdu nespletla :-). Posílám všem veliký pozdrav a malinkým pohlazení, brzy pojedu za Appluškou, tak pak bude info o pupících kompletní :-). Pac a pusu, D :-)

Aprilka :-)	Abbeynka se Simčou :-)	Aprilka s Pepou :-)	AaA :-)))
Markétka a Anty :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel pět a dva (např.: sedm)