Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 140 aneb Klubovka 2012

Pro rok 2012 byla pořádáním klubové výstavy RKČR pověřena pobočka Viktoria, jmenovitě Kateřina Ludvíková. Počasí měla myslím objednané a vymodlené, protože bylo celý den až nečekaně krásně, jako by zase pro jednou mělo být meteorologům dokázáno, jakou váhu mají jejich prognózy. Mírně kapat začalo až v úplném závěru dne, při obranách a speciální letošní soutěži o kombi vítěze. Ale po pořádku :-).

Do Novosedel jsme s Hankou dorazily celkem podle plánu a bez komplikací, jižní Čechy vykukující zpod závojů mlhy byly opravdu kouzelné, moc jsem si užívala cestu krajem rybníků a krásných luk. První šprýmek nás od tety Kačky (nebo jak si to potměšile říká Katka Ludvíková :-) čekal v Novosedlech – první cedule s nápisem RTW byla hned na kraji vesnice, takže tu jsme minuly a přičetly Kačce první kladný bod. Druhá cedule, na konci náměstí, ovšem podle našeho názoru ukazovala vlevo, a tak jsme odbočily, hledaly mezi statky nějakou cestu vedoucí k rotvíkům, leč kde nic, tu nic. Po okružní jízdě po náměstí jsme tedy správně usoudily, že šipka asi neměla ukazovat vlevo, možná spíš rovně, a jely jsme tedy dál – před námi sice další auto odbočilo podle šipky doleva a najelo si na vyhlídkový okruh po novosedelském náměstí, nicméně my už jsme napodruhé dojely správně.

Kemp Mláka, kde se výstava konala, bylo milé místo s velikým travnatým hřištěm, s rybníkem, zastřešenou tribunou a veškerým zázemím. Výstavní kruh byl velký a okolo bylo hodně místa na sledování výstavy, a to ať už z vlastních křesílek nebo z tribuny. Myslím, že co se výstavní plochy týká a zázemí pro diváky, včetně občerstvení, není pořadatelům co vytknout. V kruhu bych já osobně nedávala na zem pásky, které měly vymezit prostor pro běhání – snahu sice chápu a oceňuji, ale stejně se pásky po chvíli zašlapaly, takže se pak daly pryč. Ale to je skutečně jen drobnost, i v nejvíce obsazených třídách měli vystavující dost místa na běh i postavení psů.

Posuzovat přijel německý pan rozhodčí Helmut Weiler, velmi milý pán. Já jsem zcela nečekaně skončila jako jeho pomocnice – překladatelka, a tak jsem celý den strávila překládáním posudků a vysvětlení pana rozhodčího. K této své roli chci napsat, že to bylo opravdu neplánované, nečekala jsem to a byla jsem zezačátku celkem zaskočená a nesvá. S Lenkou Janouškovou, oficiální překladatelkou, jsme ale vypilovaly terminologii a myslím, že ve finále jsme fungovaly celkem sehraně – ona i coby zapisovatelka by podle mne neměla šanci ani vše slyšet, když pan rozhodčí posuzoval psy a pohyboval se po výstavní ploše.

Na výstavě se předvedlo na sedmdesát psů, odhadem bych řekla, že taková třetina jich byla ze zahraničí – vystavující přijeli z Německa, Polska, Srbska, Chorvatska, dokonce i z Egypta. Pan rozhodčí byl velmi klidný, příjemný a milý na vystavující. Jak sám řekl – byl velmi tolerantní, mohl dát cca tři až čtyři diskvalifikace, a to kvůli agresivitě (při ukazování zubů a při projevech psů vůči sobě v kruhu) a jednou kvůli ocasu stočenému až přes linii zad. Myslím, že bral naši klubovou výstavu s velmi dobrou náladou, ale čemu jsem se pak nestačila divit, byly udělené známky. Jak jsem totiž diktovala posudky, měla jsem pocit, že si jsou velmi podobné a víceméně hodně slušné – pan rozhodčí šel, jak je pochopitelné, po stejných krocích: posoudil sílu kostry, stavbu těla, hlavu, ucho, oko, stop a lícní kost, tlamu, pigment, krk, hruď, záda, záď, úhlení, ocas a pohyb. Z vytýkaných nedostatků se objevovaly světlejší oko, volně nesené ucho (tj. ne zcela přiléhající), slabý stop a lícní kosti, spáditá záď, stočený ocas, měkké tlapy, volnější ramena, lokte a samozřejmě nedostatky v pohybu. Všeobecně ale musím říct, že v každém posudku byl většinou tak jeden takovýto nedostatek, maximálně dva až tři a opravdu mám pocit, že všechny posudky zněly velmi dobře a čekala bych pak i velmi pěkné hodnocení. Ve skutečnosti padaly ale v cca polovině případů známky „velmi dobrá“ a na základě posudků, které jsem diktovala, bych to netipovala – když to řeknu jinak, tak srovnáním posudku psa s „výbornou“ a „velmi dobrou“ bych odlišnost na první pohled nenašla... Toto myslím ani není výtka na pana rozhodčího, ty drobné nuance, které tam při posuzování byly, pravděpodobně rozhodovaly a to, co mně přišlo víceméně podobné, znamenalo pro něho velký rozdíl a vliv na známku. A jsem si jistá tím, že pan rozhodčí je veliký profesionál, jakmile například psi nastoupili do kruhu, hned věděl, kolik jich je výborných a kolik dostane horší hodnocení – co hrálo velkou roli, byly hlava, pigment a pohyb. Úplně jsem však postrádala hodnocení temperamentu a projevu psa, což je podle mne také velmi důležité a na to se pana rozhodčího zeptám, jistě i na ty detaily v hodnocení – zajímá mne to a člověk se hodně poučí a naučí :-). Jinak bych shrnula kvalitu vystavovaných psů vzhledem k verdiktům a názorům pana rozhodčího tak, že feny byly všeobecně lepší než psi (například ve třídě mladých psů byly známky pouze „velmi dobrá“, naopak třídu mladých fen pan rozhodčí zhodnotil jako úplně nejlepší), velkým problémem v našem chovu je prokvetlý až růžový pigment v tlamě a často bylo také vytýkáno černě prokvetlé pálení – už loni na klubové výstavě pan Hoffmann upozorňoval na tuto skutečnost a varoval před tím, že se problémy s pigmentem (ať v tlamě či v pálení) velmi těžko odstraňují z chovu, že je to běh na dlouhá léta. A víceméně tatáž slova jsem slyšela od pana Weilera. Nad tím bychom se měli jako chovatelé zamyslet a při výběru psů se zajímat nejen o všechny důležité věci, na které se běžně soustředíme, ale i na kvalitu ohraničení znaků, barvu pálení a pigment na pyscích a v tlamě. A snad ještě jedna věc, ale o té jsem psala v kontextu světové výstavy – opět pan rozhodčí zdůraznil, že typ obrovské hlavy s krátkým čenichem, téměř neznatelným stopem a lícními kostmi je již historie cca pět let zpátky, tento typ hlavy není pro rottweilera vzhledem k vývoji plemene žádoucí, má za následek krácení tlamy, ubývání místa pro zuby, jejich chybění a v neposlední řadě i potom problémy při práci, konkrétně samozřejmě obranách. V současné době preferovaný typ rottweilera má „pracovní“ vzhled, nikoli sice slabou hlavu a dlouhý čumák :-), ale musí mít jasný stop a lícní kosti.

S panem rozhodčím jsem domluvená na další povídání, tak o tom, co se dozvím, určitě napíšu, někde u mne na webu se včas dozvíte, kde to bude :-). Jinak reportáž z MS vyjde v tomto čísle PPČ :-).

A co bych ještě řekla na závěr? Výstava mne překvapila velmi příjemnou a milou atmosférou – lidé byli v pohodě, dvakrát sice vypískali nějaký verdikt, který podle nich nebyl úplně spravedlivý, ale těžko se člověk bude s rozhodčím přít.

Novinkou letošní klubové výstavy byla soutěž o „kombi vítěze“, kterým se stal pes s nejvyšším součtem bodů udělených za výstavu a z obran, které následovaly po výstavě. Předvedlo se cca osm psů (z toho dvě feny), výkony byly podle mého názoru ne příliš oslnivé, kdo se mi moc líbil, byl Eros Terezský dvůr – získal o bod méně než vítězný Yraus Terezský dvůr se 49 body z 50. Eros mi ale přišel lepší, přestože paní rozhodčí rozhodla jinak – jistě podle svého svědomí a zkušeností. Mne osobně soutěž o kombi vítěze nepřesvědčila, Kačka Ludvíková měla sice jistě ty nejlepší úmysly, ale nevím, jestli bych já osobně v této tradici pokračovala :-). Co mi naopak přišlo velmi moudré, tak to, když mi pan rozhodčí říkal, že třeba na světové výstavě v Rusku měli obrany všichni psi nahlášení do pracovní třídy, a u kterého došlo k nějakému zásadnímu pochybení (předpokládám, že byl nějaký bodový systém), nemohl být posouzen – prostě pracovní pes musí opravdu pracovat :-). Na výstavách všech plemen toto není proveditelné, ale třeba na klubové výstavě RKČR bych o tomto klidně uvažovala :-).

Takže tolik pro letošek, děkuji organizátorům i vystavovatelům za příjemnou atmosféru na výstavě, byl to fajn den, no a veliké poděkování Jirkovi Rejzkovi (on ví proč :-) a Hance www.hargulak.com :-) Další fotky budou přibývat, čísla vystavovatelů na samolepkách jsou na fotkách špatně čitelná, takže Hanka luští a kompletuje... ;-)


Aurora vom SchafbergJessi von der Tonberger HöheRick von KalacbergBlueberry ND Dog
Aurora vom SchafbergJessi von der Tonberger HöheRick von KalacbergBlueberry ND Dog

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a pět (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 01. 10. 2012 10:17:07

K.L.: Čauky, Kačko :-) Připisuješ mi příliš velké zásluhy, ta výstava byla jen Tvoje práce :-) Pokud budeš chtít příště s něčím pomoct, klidně, jen mi to dej prosím vědět trošku dřív, ju? :-) Prošla bych si terminologii, kterou už sice po včerejšku zažitou mám, ale na začátku jsem v tom trochu lítala - ono je něco jiného jen tak s někým plkat a překládat odborné názvosloví ;-) Tak páčko a na viděnou na MR, :-)


autor: K.L. - reagovat
www: odkacky.com
datum: 30. 09. 2012 19:59:36
p9301417.jpg

Drahuško,moc ti děkuju za práci,kterou jsi odvedla na výstavě..bez Tebe by to nedopadlo tak,jak to dopadla a já jsem hrozně ráda,že vše klaplo na 1.Díky,díky,díky - teta Kačka


Copyright © 2009 - 2025 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz