Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Asi si po přečtení názvu blogu říkáte, že jsme byli někde na čundru – svým způsobem ano, část naší rodinné dovolené jsme totiž spali ve stanu. Nicméně nikoli v rodných luzích a hájích, ale v oblastech, kde místo slepic dávají dobrou noc cikády (resp. řvou jak pominuté…), místo chleba se pojídají bagety a jako zákusek je sýr. Je to tak – cílem našeho prázdninového putování byla Francie, respektive ostrov Korsika, který k ní patří. Kdysi jsme byli na Korsice s manželem, ještě než jsme měli děti, tentokrát už ale samozřejmě putovaly s námi, no a aby měly prázdniny plné zážitků, vymyslel to Pepča k mé velké radosti i se spaním ve stanu. Má útlocitná dušička tušila, že se jí to nebude úplně líbit, ale nedalo se nic dělat, mé námitky typu „Do toho stanu se ale všichni nevejdeme!“ nebyly vůbec brány v potaz. A tak jsem se psychicky nachystala na spaní na karimatce, ve spacáku, v kempu – ale jak se později stejně ukázalo, mé obavy byly oprávněné, správně jsem tušila, co mě čeká…
Náš odjezd na dovolenou byl příkladný – večer před odjezdem jsem se jen tak náhodou manžela otázala, zda děti nepotřebují s sebou pasy. Se stoickou samozřejmostí sobě vlastní mi odvětil, že ano, že je potřebují – ale to, že jsou u rodičů na Vysočině (protože děti s nimi byly u sestřičky v Norsku), to chotě jaksi nevyvádělo z rovnováhy… Takže jsem domatlala svačiny a šla spát, abych ve čtyři hodiny ráno vstala svěží jako rybička a na otočku zajela pro ty pasy… 180 kilometrů tam a zpět, na české dálnici, která spíš stojí, než jede, to bylo mé zahájení dovolené. Doma jsem měla nachystané akorát ty svačiny, a tak jsem po příjezdu zabalila, Pepča věci naskládal (stylem mužům vlastním ;-) do auta, takže kdykoli jsem pak něco hledala, musela jsem nejdřív vyndat například stan, spacáky nebo další užitečnou věc pro přežití… ;-).
Na Korsiku jsme pluli trajektem z francouzského Nice a musím přiznat, že cesta z Monaka do toho nádherného francouzského města patří k mým nejhezčím zážitkům z dovolené. Cestou tam jsme jeli přes Německo, Rakousko, Švýcarsko, okolo Lichtenštejnska (věděli jste, že toto malinkaté knížectví je opravdu mini oblast, tvořená dvěma většími městy, pár vesnicemi a to vše projedete za pár minut autem? :-) přes Itálii do Monaka (tam jsme nemuseli, ale zvědavost nám nedala :-) a pak tedy konečně Francie. Děti se v autě dobře bavily – drobily, dohadovaly se, Naty stále něco prozpěvovala, Jendovi to lezlo na nervy – no a my s Pepčou jsme se kochali a nechávali potomky vzadu svým starostem. Jedna z nich spočívala například v tom, že z Pepči ti dva lotři mámili podmořský foťák. „Oni s ním umějí zacházet?“ otázala jsem se naivně. „No jasně, natáčej seriál s názvem Sorbonovy prázdniny – Naty je herečka a Honzík režisér. Ale když jsme byli na vodě, tak hned první den vyplácali baterku a já jsem pak neměl čím fotit!“ Jinak abyste rozuměli – Sorbon je Natynky plyšový rotvíček, pojmenovaný podle pejska v našem prvním vrhu. Naty s ním spí v posteli a Sorbík všude jezdí s námi – nyní byl tedy na Korsice ;-).
Cesta na Korsiku byla nezapomenutelná – viděli jsme několik skupin delfínů, karetu, a dokonce skupinu tří velryb! Já si jako první všimla v dálce na moři tryskajícího gejzíru z vln, začala jsem to ukazovat Pepčovi, zvedlo se pozdvižení a skutečně bylo kvůli čemu – velryby takto živě asi většina z nás nikdy neviděla :-). Vylodili jsme se po čtyřhodinové plavbě ve městě Ile Rousse a naše cesta vedla podél moře do prvního kempu, kde jsme měli zůstat do dalšího dne a pak zase cestovat dál. Kemp byl obsazený a nastal scénář, který se pak denně opakoval – na recepci nás vyzvali, ať si najdeme místo, a pokud nějaké objevíme, můžeme zůstat. Čili má rada zní – pokud chcete získat slušné místo v kempu, buďte tam dopoledne kolem jedenácté hodiny, kdy lidé odjíždějí. Později odpoledne se vám už může stát, že místo nenajdete. A nebo ho najdete – ale u záchodů a podobných VIP míst ;-).
První má noc ve stanu byla asi nejlepší, tj. aspoň trochu jsem spala. No, spala… – ale necítila jsem pod sebou tolik kameny poté, co karimatka odjela pod mé spolunocležníky, nevnímala jsem komáry, kteří mi každou noc pili krev, neslyšela jsem nepříčetné cikády, neřešila Natynku, u které stále funguje miminkovský reflex, a jakmile mne cítí u sebe, je na mne nalepená. Prostě první noc jsem přežila. Další noci v dalších kempech už pro mne byly utrpením – věděla jsem, že mě ráno čekají společné záchody, cizí lidé, kteří se zpocení po noci ve stanu budou řítit s ruličkou toaletního papíru mezi dalších několik desítek lidí – a všichni se budou na jednom místě střídat na záchodě, ve sprchách, u umyvadel… Ano, jsem zhýčkaná a přecitlivělá, klidně to přiznávám – mně totiž ani tak nevadí nepohodlí stanu, ale společná sociální zařízení. Ten týden v kempech jsem trpěla a denně vstávala o půl šesté, abych si dala sprchu v nepřítomnosti trůnících kempařů. Největší zděšení mi připravil poslední kemp, tam byly turecké záchody – prostě jen díra v podlaze…
Ke konci dovolené Pepča naštěstí pronajal apartmán – k tomuto dni, kdy budu sama ve „vlastní“ koupelně a sama na záchodě, jsem se upnula. Výsledek předčil má očekávání, apartmánek byl nádherný, postel mi přišla měkčí než nebesa sama, prostě úžasné :-). Přechodem z kempu do apartmánu se ještě jedna skutečnost změnila – v kempech převládali Francouzi a Italové, výjimečně Němec, Španěl, Holanďan. Na plážích se slunili krásní mladí lidé. V letovisku s apartmány jsem si naopak připadala jako v Německu – jiná řeč u moře slyšet nebyla, na plážích lenošili především rodiny s dětmi a starší lidé, přičemž většina z nich měla nějaké to kilčo navíc ;-).
A co jinak zajímavého? Tropickou Korsiku s denními teplotami kolem 40 stupňů jsme projeli ze severu po západním pobřeží, část cesty jsme se klikatili po horských silničkách okolo nejvyšší hory Monte Cinto, no a z jihu jsme jeli po východním pobřeží zase na sever, ale ne do Ile Rousse, trajekt nám odplouval z Bastie. Korsika je nádherný hornatý ostrov, kopce jsou vysoké, údolí hluboká, volně se všude popásají krávy a povalují se prasata – není výjimkou, že řidiči musejí počkat, dokud se ze silnice nějaký ten domácí dobytek neodebere. Domorodci jsou v osobním kontaktu milí, ale řídí jak zběsilí a nedodržují osobní prostor, nalepí si stan na váš stan, deku na vaši deku a je jim to jedno... ;-)
Od té doby, co mám pejsky, tak se mi od nich nechce a jsem nejšťastnější s nimi doma – když máme něco odcvičeno, holky jsou spokojené a já taky. Na Korsice mě po nich chytal dost velký stesk, záviděla jsem lidem, co měli psiska u sebe… Doma holčičky hlídal Míša s Anetkou, starali se vzorně, čímžto jim moc děkuji :-). Děti si užívají poslední dva týdny prázdnin a my s Pepčou už jsme napluli do obvyklých pracovních povinností. Nedá se nic dělat, dovča bude zase příště, a pokud jde o mne, tak pod stanem mne hned tak někdo neuvidí ;-). Tak krásné léto všem, D :-)
 |  |  |  |
| Ve Švýcarsku na parkovišti :-) | Zeleninový trh v Nice :-) | ...aspoň jedna lampa nesmí chybět ;-) | Přístav v Nice a školičky pro děti :-) |
 |  |  |  |
| Náš trajekt :-) | První večer u moře v Ile Rousse | Průjezd horami... | ...ještě teď se mi z těch silniček motá hlava... |
 |  |  |  |
| A tady už jedeme domů... | Rozloučení s Bastiou | Spokojená trojka :-) | Maják před přístavem v Livornu |
krasny fotecky drahus,nic si z toho nedelej ze uz nerada lehas na zemi u zachodku kdo rad ten kecankuje:D.to jde jen pod vlivem:D.u nas novinka mame konecne ty pipinky a jak jsem si to nemyslela tak mam k nim velmi vrely vztah asi je to tim ze jsou moje nebo nevim,ale chodim se s nimi mazlit maji jmena a rozhodne je nebudu jist jsou jen na vajicka.pejsky ucime aby po nich nestartovali,abbey tam hodiny lezi a pozoruje je ma to misto devedecka,crosc se jich boji pedro mezi nimi normalne chodi nema spatne umysly....poslu foto papa simo kamenacti tygri a orli
Viď, pche, prej "zálesákem naposledy"! :D To ještě neví, co ji čeká a do čeho půjde. :D
Jinak jste si to, Drahuš, moc pěkně užili, veleryby závidím!
marketa a sud: Ahojky, já čekala, kdo z vás se ozve ;-))) Pokud nebude ta matrace plesnivá nebo mokrá, tak to zvládnu :-))) Soudkovi pusu, copak Ti vyvádí, miláček? ;-) D
No koukame ze jsi sis uzila dovolene. Ted otazka na telo :D o[]pravdu s nama chces jet do ty Roudnice?? :D :D pani rikala ze to bude divocina bo jim barak vytopila voda ale pry to vysycha ale asi budou matracky na zemi bo nemuzou polozit nove podlahy :D ale vsecko ostatni funguje i gril :D asi upecem Suda bo me pekne s*** :D Dekuju za knizku -nemela sis delat skodu a posilat to bych si j vyzvedla domki :) tak jeste jednou moc diky a brzy na videnou :)
Pa M a Sud
petra: Nazdárek, Petí, děkuju za vzkaz ;-))) Kromě toho, že jsou společný "toalety" ;-))) za všechny peníze, tak jsou většinu i daleko. V prvním kempu jsme teda měli právě to VIP místo, hned pod záchodama, navíc tam měli rozkopanou kanalizaci, odér náramný. ...tak si říkám, že možná právě proto jsem tak relativně dobře tu první noc spala ;-). Další noci jsme už byli dál, jednou natolik, že jsem až cestou na mou obvyklou noční návštěvu WC procitla z polospánku a začala si uvědomovat, že je všude okolo tma, vysoké oleandry a nikde nikdo. Ve sprchách byl nějaký chlápek. Když jsem vyšla ze záchodu, už tam nebyl, a mne čekala tříminutová chůze tmou, která by se dala krájet. Nerada na to vzpomínám, chvilkami jsem asi i běžela, čekala jsem chlápka na každém kroku, že mne stáhne do těch oleandrů. Tep se mi zklidnil až po hodně dlouhé chvíli ve stanu... :-) Tak pozdravuj Bíbu Bíboně, D :-)
PS: Hasičské auto vyfocené speciálně pro našeho Míšu, povoláním hasiče :-)
Kateřina Hendrychová: Dobrý večer, paní Hendrychová, děkuji za vzkaz, díky kterému si nepřipadám jako přehnaná "fifi", jak se říká u nás v redakci :-), a že snad někdo porozuměl... :-). Nicméně Vaše vypravování mi připomnělo putování po Skandinávii v roce 1996 po maturitě, kdy jsme s kamarády vyrazili za poznáním - bylo to super, ale podobný příděl vody jsem měla tehdy taky a já si v něm potajnu ráno myla i vlasy ;-))) Čekám, kdy mi nějaký kamarád-kynolog napíše, co jsem to za pejskaře, ale já prostě potřebuju i na výcvikovém táboře svůj pokoj, značka "vlastní WC a sprcha" - to pak pojedu kamkoli :-))) Krásný konec prázdnin, D :-)
Ahoja,tak tuto je komentář k blogu.Já bych teda pod stan nejela a nejela a nejela..jakmile se ocitnu v létě venku po setmění a nejsem nastříkaná predátorem od hlavy až k patě(tuhle mě osolila pipka do bůčku aj mezi šprušlama v lavičce)má veškerý bodavý a savý hmyz dojem,že mu dojel bufet.Dyť mě letos kousl i čmelák..a to teda bolí jak čert.Společný anclíky to muší bejt taky humáč,kdysi před léty jsme byli v Chorvatsku v kempu a to teda bohatě stačilo.Tak pěkný zbytek léta Vám všem papá
PS:Lizi je veliká... a má kulišácký kukadla..
Dobrý den, paní Mašková, od doby kdy jsem absolvovala putování po celém Španělsku s dobrodruhem, který mne v době kdy jsem už používala make-up Lancome přesvědčoval, že jedna 1,5 l pet lahev vody je pro mojí denní hygienu dostačující, chápu o čem píšete. Podotýkám, že bylo asi 40C a spali jsme nikoliv ve stanu, ale v aute...celých 15 dní. I když mi bylo o pár let méně, byl to zážitek, který mne přesvědčil o tom, že jsem a budu "zhýčkaný" turista:-). Dotyčného jsem asi tak pátý den nenáviděla,ale dodnes jsme super kamarádi. :-) Mimochodem, Španělsko je nádherná země a to co jsem za těch 15 dní viděla se mi už asi nikdy vidět nepodaří...takže to má své kouzlo,ale.....mějte krásný zbytek prázdnin KH ps: až se mi podaří trochu vylepšit okolí našeho domu po "hurikánu" ozvu se
