Blog 159 aneb RTW CUP a Klubová výstava 2013

Tentokrát trochu netradičně zhodnotím obě akce společně a v blogu, a to z toho důvodu, že jsem byla více pohlcena starostmi o vlastní pejsky, které jsem měla s sebou. Takže toto povídání bude vlastně jen pár mých osobních názorů a postřehů, dost možná nesourodých, ale to uvidíme – já, až tento text dopíšu, a vy, až jej (pokud vůbec :-) dočtete do konce.

Organizací RTW CUPU a Klubové výstavy RKČR 2013 byl pověřen pan Josef Kučera, akce se konaly o víkendu 14. a 15. 9. 2013 na fotbalovém stadionu v Dolním Přímu-Probluzi, kde se už před dvěma lety konalo Mistrovství republiky RTW (1. 10. 2011) a Klubová výstava (10. 9. 2011).

První, co člověka nutí srovnat „tehdy“ a „nyní“, tak je počasí – to si člověk bohužel dopředu neobjedná, a zatímco v sobotu pršelo závodníkům na jejich výkony jen chvilku během dopoledne, počasí v neděli vystavovatelům nepřálo mnohem delší dobu. Mžilo, foukal vítr, prostě počasí, že bys psa nevyhnal… A my v tom naše krasavce nutili k výkonům, projevům radosti a temperamentu… :-). Nicméně popořadě tedy :-)

RTW CUP posuzovali rozhodčí Stanislav Ševčík a Jiří Kubeš, figurovali Ladislav Šíma a Milan Římek. V kategorii IPO1 bylo nahlášených 9 závodníků (seznam závodníků RKČR organizátor neposkytl – to zde zdůrazňuji, protože mi několik lidí vytýkalo, že seznam nebyl na webu RKČR); jedna závodní dvojice se nedostavila a vrabci mezi diváky si štěbetali, že to tak prý je vždycky – že se nahlásí a pak nepřijedou. Těžko říct, vrabcům nevěřte ;-). Výkony „jedniček“ se mi ve srovnání s MR letos v Nezamyslicích moc líbily, jistěže se sem tam vloudí chybička, ale oproti letošním „trojkám“ to bylo opravdu hezké. Všeobecně vidím nedostatek v obratech při chůzi, kdy se psi začínají buď ztrácet, nebo psovodi zpomalují, dělají kroky na místě a různými jinými způsoby k sobě uměle synchronizují psa. V tomto se výrazně vymykala Katka Hájků s Basta Fidli (Beast Fei z Benáteckého dvora) – sice neměla bodově nejlepší poslušnost, ale bylo to s radostným projevem, v tempu, mělo to šťávu a temperament, obraty má Katka velmi pěkné. Bodová ztráta byla za obejití áčka při návratu z aportu šplhem, velká škoda. Jinak by místo 85 bodů za poslušnost měla mnohem víc a myslím, že by to byla nejlepší poslušnost. Ale samozřejmě žádné „kdyby“ neplatí, nejlepší poslušnost měl Yraus Terezský dvůr a oproti Nezamyslicím určitě Václav Ouška na projevu psa zapracoval, i když jeho projev poté, co má výkon za sebou, je ještě úplně jiný – ocásek nahoru, hopsání a zjevná radost :-). Ale výkonu této nadějné dvojice se snad kromě větší radostnosti nedá nic vytknout; pes pracuje s velkou precizností, tentokrát byl větší chybou jen dotyk při aportu skokem. 92 bodů za poslušnost je ale jistě zasloužených. Druhá nejlepší poslušnost byla za 86 bodů pro Ilonu Procházkovou a Certha Iss z Benáteckého dvora – já nevím, ale nějak mi to hodně připomínalo závodění s Faustíkem, prostě opět malinko laxní ze strany psa. Možná by to chtělo víc radosti a i kontaktu na psovoda. Velmi vtipný byl Astor vom Hause Demo s Láďou Jupou – Rony (jak Láďa na svého psího vykutálence volá) má naopak tolik radosti ze života, že by jí mohl věnovat plné sáně Yrausovi a Čertíkovi k Vánocům, a když by mu dali trochu své přesnosti a umravněnosti, máme tu tři velmi silné jedince a budoucí repre :-). Ne, vážně – vím, že pro Láďu je projev psa a temperament víc než precizní výkon bez projevu radosti. Je ale škoda, že třeba Rony nevydržel dlouhodobé odložení – místo 69 bodů všecko mohlo být jinak :-). Ale ostudu určitě neudělali, a to myslím i v případě ostatních závodníků – velký pokrok od loňských Lásenic udělala Pavlína Moravcová s Baracou Alpakar, sice tam byly chyby, ale celkově už se nemá zač stydět, poslušnost nebyla špatná. Velmi líto je mi pana Lubomíra Marka – když přišel se svým psem Knacky Kirk z Amiho dvora k aportu skokem, pes se zadíval do publika. V první řadě totiž seděla slečna/paní se štěnětem, které se ozývalo. Panu Markovi tam pes utekl a byl diskvalifikován. Obdivuji ho, že si psa odváděl s úsměvem na tváři, dotyčné majitelce podle všeho vůbec nedošlo, že zkazila psovodovi závod a že v první řadě neměla co dělat. Vůbec by myslím tuto věc měli organizátoři hlídat – aby v přímé blízkosti hřiště nebyly háravé feny nebo štěňata, některým lidem tyto věci jaksi nedocházejí, ale pes v IPO1 ještě není takový profík a je škoda připravit psovodovi takto zbytečně další problém k řešení. Ve stopách jedniček excelovala Ilona Procházková s Katkou Hájkovou a Václavem Ouškou, zato obrana Katce nevyšla, fenečka se nějak ztratila na maketách, velká škoda... Velmi hezkou obranu ale měla Romana Čermáková, Barbora Miklasová a vedle Václava Ouška i Láďa Jupa – diváci se shodli na tom, že na exteriérově pěkného psa je opravdu hbitý a rychlý – musím říct, že výkon při obraně Ronyho mě obzvlášť potěšil vzhledem k tomu, že je s ním Gin březí. Ale nepřekvapil mě, vím, jak Rony pracuje, což je nezanedbatelný důvod toho, proč jsem si ho pro Gin vybrala. Ale zpátky…

Jako by se výkony v kategorii IPO1 a IPO3 akci od akce střídaly – když je v jedné na co se koukat, tak je to slabší zase v té druhé. V IPO3 byli jen 4 psi (což je pochopitelné, když je za měsíc MS IFR – všichni trénují na tuto akci), a ani jeden nesplnil zkouškový limit ze stopy a obrany, ba co víc, ta byla u všech ukončena, figurant psy vyhnal. Vypadá to sice jako velmi podivná náhoda, ale já v tom skutečně nic jiného nevidím, figurant pracoval se všemi psy stejně a podle mne korektně. Obrázek na place to ale byl velmi smutný a bylo mi až úzko, bojím se, že některé psy se už spravit nepovede… Poslušnosti byly také celkem obvyklé, více vynikala jen Jitka Hroníková, která by s Chunny Elsou od Kačky měla více bodů než 86, kdyby jí Chunny nevyběhla pro aport skokem bez povelu a okolo překážky. Na stupních vítězů stály v kategorii IPO3 Jitka Hroníková, Iveta Kučerová a Alena Karbanová, v IPO1 Václav Ouška, Ilona Procházková a Barbora Miklasová. Velká gratulace! :-)

K výstavě mám jen pár slov, protože jsem nemohla být až do konce. Nahlášených bylo 61 psů (2 se registrovali až ráno), počasí bylo zejména ráno příšerné a německý pan rozhodčí Hans Jürgen Radtke byl sice milý, zdravě autoritativní a správně nekompromisní, ale velmi pomalý (protože důkladný). Posudky sice říkal každému psovi, ale v němčině, a kdo nerozuměl, měl smůlu, protože překladatel si samozřejmě několik psů najednou nepamatoval, a tak na konec nějakou jednotlivost zmínil, ale bylo to podle mne málo. Co jako jedinou věc nehodnotím úplně pozitivně, tak posudky v němčině, protože v nich (co já jsem viděla) byly zaznamenány kromě překlepů opravdové nesmysly. Zejména si ale myslím, že většině českých vystavovatelů posudek v němčině nic neříká… Jinak byla organizace určitě na jedničku, velmi fajn byl pán nabízející nivu, který si asi špatně vyložil to, že jsem si nevzala (neměla jsem prostě jen chuť), a povídá: „No já vím, že by to měla nabízet nějaká krásná ženská…“ :-))) Byl milý celé ty dva dny a myslím, že atmosféra na místě byla celkově velmi pohodová.

Lizi měla svou výstavní premiéru a já byla nervózní… Ve třídě štěňat sice o nic nejde, hlavně aby se to prckovi líbilo a věděl, že se nebude dít nic špatného. Ale s prvním posudkem člověk čeká, jestli náhodou nebude někde nějaký problém, o kterém neví, atd. – a dopadlo to dobře! :-) Tímto děkuji za předvedení Lizi i fotky (budou další) Hance, www.hargulak.com :-)

Mějte se hezky, D :-)