Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 164 aneb Poprvé venku

Tento blog píšu zejména pro majitele Béček, protože nestíhám tolik mailů, nezlobte se! Ale to, že píšete a voláte, je pro mne důkazem toho, jak se těšíte, že máte o svá prťata zájem. Je to pro mne velmi důležité, děkuji! :-)

Jinak vydržte prosím, konkrétní pejsky si rozdělíte už příští týden, majitel prvního výběru fenečky se definitivně rozhodne a ráda bych, aby se rozhodli i páníčci prvního výběru pejska – sice svěřili výběr pejska pro ně mně, ale myslím, že by bylo lepší se podívat znovu a zapojit srdce, osud, intuici. Já bych totiž momentálně vybrala každého pejska, ale každého z jiného důvodu – a nevím, který z nich je pro ně ten nejdůležitější :-). Ráda bych to proto nechala na nich ;-)

Můj každý den je nyní rozložen do marathonu mezi prací, dětmi a pejsky, začíná těsně před pátou a končí různě, nejdříve v jedenáct. Mé tělo už nějakou dobu odmítá ráno vstát, ale mozek mu zavelí, a tak to doposud fungovalo. Leč tento týden mi už i hlava začala stávkovat, asi si řekla, že je na čase se vyspat. A tak jsem dvakrát po zazvonění mobilu upadla opět do hlubokých snů, v důsledku čehož jsem pak musela něco ošidit, abych do práce přijela včas. …že bych něco zanedbala u pejsků? Nebo snad u rodiny? V žádném případě, jen jsem už neměla čas na umytí vlasů – pokaždé, když jsem se ty dny zahlédla v zrcadle, na mne šly mrákoty…

Zpět k prckům – když jsem já v práci (také do ní někdy musím :-), hlídá mi malé i velké hafáčky bratranec Míša. Je profesionální hasič, takže má 24hodinovou směnu a dva dny volna. A když má Míša volno, jsem já v redakci. Musím Míšovi strašně moc poděkovat, kromě toho, že bych bez něho nemohla fungovat, má k pejskům moc hezký vztah, poklidí sice po nich svým chlapským způsobem, ale má je rád, pomazlí je, pohraje si s nimi, a to teď potřebují nejvíc.

Jsou to už samostatné jednotky, maminku Gin sice ještě ocucávají, ale je to spíš už jen psychická závislost – baštěj totiž všecko hezky, ale i přes čerstvé masíčko jim stále nejvíc chutnají bobíky. Krásně si v nich omatlají tlamičky a ty si pak utírají do všeho a všech sourozenců okolo. Tak i když je omývám a vyčesávám, stále jsou někde ulepení a voní po vanilce. A víte, proč je největší prasátko Zelený? Já už to vím – je to tím, jak je chytrý! Když totiž jednou tlapičkou vleze do jídla, krásně se k němu nalepí a má lepší stabilitu, neklouže mu to, a navíc si vymezí svůj prostor a nikdo mu ho nezabere! :-)

Včera jsem chtěla dvěma pejskům nechat zoperovat kýlu, myslela jsem si, že by z ní mohl vzniknout problém (aby je třeba do pupíčku nějaký vydivočený sourozenec nekousnul). Naštěstí mi paní doktorka Grůzová v Českém Brodě vše tak dobře vysvětlila, že jsem prcky zase odvezla celé domů. A tak jsme se dnes všichni společně prošli po zahradě – mimiňáci jsou neohrožení, dokonce se jim ze zahrady ani nechtělo, musela jsem je odlovit a domů donést. Míša mi vyrobil dřevěné zábrany, aby malí nespadli do potoka nebo nevylezli na zídku a nespadli z ní, a tak bylo naše první venčení velmi pohodové a radostné. Mrňata se krásně vyvenčila, a tak jsem jim odpustila i to, že když jsem včera po vážení zapomněla svou nerezovou digitální váhu na zemi, nějaký dobrák se přímo na ni vyčůral, a tak netuším, zda ještě bude kdy fungovat.

Myslím, že jsem to základní napsala, mějte se krásně, D :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a tři (např.: sedm)