Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 169 aneb Kam zmizel Jaroušek?

„Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala!“ radí klasik ústy pábitelského strýce Pepina v nezapomenutelných Postřižinách (které se jen tak mimochodem natáčely v dalešickém pivovaru, kam v létě chodíváme pěšky procházkou na pivo, protože rodiče bydlí v sousední vesnici :-). A já, protože nejsem klasik, se můžu akorát tak momentálně zeptat: Máte špatné dny, splín a blbou náladu? Tak pokud ano, vítám vás do party. A protože mi během včerejška a dneška pár lidí udělalo úplně nečekaně radost, pokusím se přivést na jiné myšlenky, třeba malinko veselejší, i já vás – budu vám chvíli vyprávět pár nepodstatných drobností z mých současných dnů :-).

Jistě vás nejvíc zajímá, kdo je Jaroušek :-). Tu osůbku jsem potkávala několik let, a teprve včera jsem se dozvěděla její jméno! Tedy jeho – Jaroušek je totiž bezdomovec z Nespek, kde máme úžasnou tetu na hlídání, bez které bych nemohla vůbec existovat, je to vlastně pro děti třetí babička. Nespeky leží vedle Sázavy a celá tahle krajina je neskutečně malebná, nemůžu se vynadívat, kdykoli k tetě jedu. Když se do Nespek sjíždí kopcem od Kamenice, těsně před vesnicí je prudká zatáčka, pod ní sráz a takový jakoby ďolík. A tam jsem ho viděla kdysi poprvé – lesního trola, pidižvíka, človíčka vypadajícího jako skřet, prostě malou shrbenou postavičku, hnáty křivé, pod plachetkou osoba… Zase se dostávám k literatuře, ale Erbenova Polednice má k Jarouškovi opravdu velmi blízko. Také jsem z něho měla vždycky tak trochu strach, v zarostlém, hubeném, opáleném a ošlehaném obličeji mu jeho divoké oči svítily jak uhlíky, vlasy měl vždycky nepříčetně rozježené, na sobě jako správný bezdomovec kde co a v ruce kárku s nějakým lupem. Před zatáčkou v Nespekách jsem tedy vždycky preventivně velmi zpomalovala, abych se stihla Jarouškovi včas vyhnout. Potkávali jsme se opravdu pravidelně, bez něho ta cesta k tetě nebyla tak nějak kompletní. Až najednou loni se ztratil – nikdo neví, kde je, kam se poděl, a i když je to úplně iracionální, mně na té silnici prostě chybí. Včera jsme se s tetou o něm začaly náhodou bavit a myslím, že už vím, kde Jaroušek je! :-) Zmínila jsem totiž, že když nám vyvážejí popelnici, jsou někdy odpadky vyházené okolo, jako by se v nich někdo přehraboval, a já to pak musím uklízet. Teta vzpomněla na bezdomovce, protože u nich prý jim do popelnice lezl Jaroušek, pokusím se její vyprávění odcitovat: „Pani Mašková, jestli on to nebyl bezdomovec! My dávali ven vždycky plnou popelnici na vyvezení, no a ten Jaroušek to všecko vytahal a odvezl, vždycky zůstalo jen něco na dně! Tak mu tam Láďa navrch začal sypat saze, aby se ušpinil a nechal to bejt! A víte, co nám udělal, Jaroušek? My jsme koupili úplně novou popelnici, plechovou, devět stovek v železářství v Ládví stála, a on nám ji ukradl úplně celou, Jaroušek jeden! A já mu říkám: Jaroušku, dovez tu popelnici, když ji dovezeš, dám Ti za ni dvě piva! Tak mi tvrdil, že on nic, že on ji nevzal, ale že se po ní za ty dvě piva teda podívá! No – a už se od té doby neobjevila ani popelnice, ani Jaroušek!“ Teta vyprávěla, já jsem se opravdu hodně nasmála, a pak mi to došlo – Jaroušek nebyl evidentně žádný blbec – střelil někde tu novou popelnici a za utržené peníze odjel na jinou štaci, myslím, že už je třeba na Hlaváku nebo nějakém jiném, kosmopolitnějším místě. Tak mu posílám jeden virtuální pozdrav a jsem sama v údivu, co všechno může člověk pociťovat jako ztrátu, na co je možné si navyknout :-). …také máte svého bezdomovce? ;-)

Velmi mne baví naše děti, Honzík perlí čím dál častěji a nezřídka nás dokonale odzbrojí, naposledy dnes u večeře. Pepča se z Natálky snažil dostat, co ji dnes ve škole nejvíc bavilo, co se naučila atd. Pak se na totéž optal Honzíka – ten mu s velmi výmluvným výrazem (který dával najevo, jak ho unavuje na takovouhle hloupost byť jen reagovat) odpověděl: „Já mám skoro všechny dny takový, že mě ve škole nebaví vůbec nic!“ …a dál se cpal pečeným kuřetem a kyselou okurkou. Když mu pak Pepča kázal něco v tom smyslu, proč do školy vůbec chodí, když je to taková nuda, myslím, že si velmi koledoval o to, aby mu Honzík odpověděl něco v tom stylu, že tam tedy chodit nemusí – naštěstí měl plnou pusu toho kuřete… ;-)

Psí holčičky mi dělají spoustu radosti, Lizi má asi prokletí druhého místa na výstavách, o víkendu v Nitře byla dvakrát druhá – ale to se nedá nic dělat, snad jen nenechat se odradit :-). Cvičíme, jak to jde, jen toho času kdyby nebylo tak málo. Dneska se mi Lizi po stopě v něčem vyválela, tak to jsem jí byla moc vděčná. Je na to expert, povedlo se jí stejně tak vyválet i v neděli před výstavou, ještě že jsou na světě vlhké ubrousky, já je nemít… :-) Z Taffynky se stal velký rybář, mamka mi vyprávěla, jak číhá na každou rybu, kterou taťka uloví – minule když ji hodil do vody zpátky, tak prý za ní Tafoušek hodil šipku, rybu ulovil a sežral! :-)

Fotky jsou z návštěvy u Buddyho, černého béčkového kloučka, za fotky děkuji jako obvykle Hance, www.hargulak.com :-) Asi i za to, že se mnou bloudila v potemnělém Mělníku, když nás tam navigace zavedla na jiné místo, než kde byl náš cíl. Za to, že se mnou jela domů i za přítomnosti pokladu, který jsem si našlápla někde venku na návštěvě a který jsem pak ještě druhý den uklízela zpod pedálů. Honzíkovi a Jindrovi patří velké poděkování za skvělou péči o Buddíka a za pohoštění, ta bábovka byla fantastická! :-) Tak se mějte všichni krásně, já se zase někdy ozvu, D :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel dva a tři (např.: sedm)