Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 170 aneb Potřinácté nepolíbena

S manželem jsem se seznámila na inzerát. Byl 1. máj, lásky čas… Ale důvod našeho prvního setkání na prvního máje byl velmi prozaický – já jsem sice ještě jako studentka VŠ měla spousty času, ale on jako pracující vytížený člověk velmi málo, a tak den státního volna byl ideální možností, kdy se sejít. Rande jsme měli v Dejvicích a šli jsme se projít do Divoké Šárky – ne úplně ráda si vzpomínám na to, jak jsem v podpatkách a dlouhé sukni lozila po skálách v Šárce, připadala jsem si opravdu jako filozofka-blondýna. Nicméně zatěžkávací zkouškou jsem evidentně prošla, jsme spolu už třináct let :-). Ovšem celou tu dobu držíme jednu tradici, a to žádná pusa v den, kdy se všichni milenci objímají pod rozkvetlou třešní. Pepča se totiž jako správný flegmatik tehdy ničeho neodvážil (resp. ho to ani nenapadlo) a já jsem si zase připadala blbě, abych mu říkala, ať mi dá pusu, že jinak uschnu ;-).

 A tak jsem tehdy na prvního máje poprvé nedostala prvomájovou pusu, a tuto tradici, i když spíš neplánovaně, držíme dodnes. A že bych nějak trpěla, to snad ani ne :-). Letos jsem byla nepolíbena už potřinácté… Na tomto místě se také musím zastat mužů – jak se říká, že si nepamatují výročí apod., tak letos jsem to byla já, kdo kamarádům tvrdil, že jsme spolu s manželem dvanáct let… Rok sem, rok tam, proč ne? :-) A komu by přišlo divné, že jsme se seznámili na inzerát, tak mohu plně doporučit – z mé strany to tehdy byla především recese, důsledek jednoho alkoholového mejdanu s kamarádem, který mě chtěl všemi silami dostat ze splínu z jednoho rozchodu, a tak mě hodně pozdě v noci přesvědčil, ať si dám inzerát, že přijdu na jiné myšlenky. A tak jsme společně napsali dost provokativní a v mých požadavcích na partnera až vysloveně drzý inzerát, něco v tom smyslu, že „krásná, vtipná a inteligentní“ hledá stejně tak krásného, vtipného a inteligentního… :-) Po asi dvou hodinách spánku, než jsem jela do školy na nějakou přednášku, jsem se šla podívat, jestli mi přišla nějaká reakce – a bylo jich kolem třicítky! Inzerát jsem okamžitě stáhla a odpoledne po příchodu ze školy jsem se snažila dostát svému slovu – že odpovím všem, kteří se ozvou. Když jsem vytřídila oprávněně zlověstné maily typu: „Co si o sobě myslíš, že seš, kráso jedna vesmírná!“, zbylo mi cca deset zájemců o seznámení, kteří vypadali opravdu zajímavě – a co víc, opravdu splňovali mé nehorázné požadavky týkající se vzdělání, vzhledu i věku. Mezi těmito vyvolenými byl i Pepča, ale poté, co mi o sobě v dalším mailu napsal, že má rád latinsko-americkou hudbu, tance apod., jsem mu ze slušnosti odpověděla, ale vlastně jsem doufala, že už se neozve. Latinsko-americká hudba není zrovna můj šálek kávy a tahle informace mne odradila. A tak jsem se přibližně dva týdny scházela s kandidáty z TOP ten, a i když jsem žasla, že to byli moc fajn kluci (kupodivu žádný úchyl mezi nimi), z mé strany jiskřička nepřeskočila. Jeden se chtěl hned ženit, druhý byl závislý na své matce, třetí zase na něčem jiném… A pak znovu napsal Pepča, že má 1. 5. volno, jestli se nechci sejít. Neuměla jsem ho sice z nějakého důvodu odmítnout, ale zařekla jsem se, že to je poslední schůzka – splín z rozchodu mě tou dobou dávno přešel, bylo mi fajn a měla jsem chlapů tak akorát plné zuby… A bylo to skutečně poslední rande, opravdu neuvěřitelné! :-) Proto kdo jste sám, nebojte se vykročit na neznámou cestu, může to dopadnout lépe, než jste vůbec ochotni připustit :-).

Tuto neděli jsem Lizi vzala na výstavu do Prahy, měla jsem ji nahlášenou už dlouho, nicméně Liz byla asi před měsícem vyoperována boulička na stehně, která se jí udělala poté, co mi skočila z venkovního parapetu. Jak se tam dostala, je mi dodnes záhadou, Liz má asi křídla, je to akrobatka :-). Boulička na noze jí vadila při sedání, a když mi ji pan doktor vyoperovanou ukazoval a rozřízl ji, byla plná vápníku, prostě tkáně zkalcifikovaly. Udělala jsem tedy dobře, že jsem jí nechala bouličku vyoperovat, nicméně vyholená nožička bude zarůstat ještě dlouho. Když jsem na cvičáku zmínila, že mám zaplacené výstavy, a nemůžeme na ně, kamarádi se divili, a prý že na výstavu můžu, že vyholený kousek na noze přeci ničemu nevadí… Jó, to jsem si zase naběhla! Pan rozhodčí Adlt mi s úsměvem sdělil, že fena není ve výstavní kondici, že jemu se tohle nelíbí, a dal jí proto VD. Byl opravdu vtipný, vysvětlil mi nelichotivý výsledek (i přes jinak hezký posudek, v němž stojí, že má Liz pěknou hlavu a pevné tělo) a povídá mi: „Řekněte mi, že jsem kretén!“ „Neřeknu!“ přistoupila jsem na jeho popichování. A tak se slovy, že má rád rebely, jsem s Liz skončila s védéčkem a ponaučením, že už nikdy nepolezu do kruhu, pokud pes není ve výstavní kondici – VD i D klidně člověk může dostat kvůli jiným důvodům, ale tenhle náš poslední byl jen kvůli mé hlouposti :-).

Ještě jeden velmi zajímavý výstavní zážitek jsem měla nedávno, a tím byla výstava v Salzburku, kam jsem vyrazila s mou kamarádkou, úžasnou reportérkou ČT, Zuzkou Smieškovou. Má ráda vše živé, protože je sama velmi nespoutaný živel, nicméně má doma jednu kočičku (jmenuje se Koule a Zuzčino popisování zážitků s Koulíkem by už vydalo na román :-), zato žádného psa – a opravdu s nimi nemá zkušenosti. Naši cestu do Rakouska jsme pojaly především jako výlet, do nádherného Solnohradu jsme vyrazily o den dříve, než se konala výstava, abychom měly dostatek času na prohlídku města a odpočinek po cestě.

Jakkoli jsme z Česka odjížděly za slunného počasí, Salzburk nás přivítal mlhou, mžením a zimou. I tak jsme si návštěvu úchvatného centra užily, jídlo v africké restauraci bylo nezapomenutelné a stejně tak procházka centrem, kde jsme narazily na zpívající Annu Veselovskou – Zuzi byla v šoku, nechtěla se z kolonády ani hnout :-). Pro mne bylo cestování s nepejskařem, který je natolik nepejskař, že opravdu netuší, jaký je život se psem, na jednu stranu velmi humorné, na druhou náročné. A co se tedy dělo? :-) Zatímco když jedete s pejskařem, ten bere jako samozřejmé, že vše je uzpůsobeno vašemu chlupáčovi – a to prostě od A až do Z. Že je Zuzík v tomhle ohledu hodně mimozemšťan, jsem poznala hned po příjezdu do našeho malebného penzionku, stojícího na nádherném místě nad městem (kdyby nebyla mlha, měly bychom úchvatný výhled :-). Když jsem z auta vyndávala věci, a především Lizinku, že se jdeme ubytovat, pronesla udivené: „A ona jako bude bydlet s námi? Na pokoji? Já myslela, že bude někde v nějaké boudě…“ Tak to mne trochu pobavilo, trochu vyděsilo – a důvod k tomu byl opět „tak trochu“. Spát jsme šly sice téměř ráno, povídaly jsme si na balkoně s výhledem do rakouské černočerné noci hodně dlouho, nicméně i ta chvilka, co jsem se pokoušela spát, byla protkána Zuzčinými výkřiky (a věřte mi, že tahle na pohled křehká osůbka opravdu není žádný tichošlápek :-): „Ááá, ona na mě leze! Ááá!“ Myslím, že nás návštěvníci penzionu museli proklínat… :-) Jeden z těchto nočních huláků jsem nechala bez odezvy – chtělo se mi čůrat, a tak když Liz využila mé nepřítomnosti a během chvilky opanovala postel, ječící Zuzi jsem prostě nechala ječet. Sice mi to pak předhodila, ale to jsem měla ze záchodu utéct? :-)

Výstava byla ve znamení dlouhého čekání, a protože psi nemohli být podle organizátorů necháni v autě, dělala nám Liz svou všetečností společnost celé dlouhé dopoledne. Koupila jsem tam holčičkám nové pelíšky (po příjezdu domů vydržely asi tak dva dny, přičemž první smrtící útok přišel okamžitě po příjezdu, asi Liz vyberu kasičku :-), na ně jsme se všechny tři usadily a pak to začalo. Neposeda Liz mi seděla chvíli na klíně, chvíli ležela na nohou, chvíli se mi skládala kamsi za záda, olizovala mi obličej, ruce, uši, prostě dělala takové ptákoviny, že se kolemjdoucí zastavovali, koukali na nás jak na divadlo a bavili se. Jak prohlásila Zuzi: „Dát na zem klobouk, tak můžeme vybírat!“ Lizák opravdu exceloval, když jsem ji šla projít, tak tomu dala korunu a jak neustále pila, poblindila se mi přímo mezi stánky… Nicméně celkově – bezva zážitek :-) Myslím, že na Zuzi to naše pejskařské cestování taky zapůsobilo a hned tak zase s námi někam nepojede – nicméně zastavení se u Mondsee snad noční strašení Lizinky i její další excesy vyrovnalo. Zuzíku, pac a pusu! :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)