Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 174 aneb Nebyl to trhlík?

Když jsem psala minulý blog, měl být úplně o něčem jiném – den předtím totiž u nás byli na návštěvě bratránek Míša s manželkou Anetkou, která nám vyprávěla dost neuvěřitelnou story. Nicméně ta se do toho posledního blogu nakonec nevešla, a tak je na ni ten správný čas nyní. A pokud se divíte, že málo píšu, tak to není jen zdání, ale skutečnost – je to daň za všechny mé funkce a povinnosti. Tak uvidíme, jak dlouho mě to takhle bude ještě bavit ;-)

Anetka má velmi svérázného tatínka, ještě než jsem ho poznala osobně, měla jsem v jeho případě obraz šlachovitého činorodého človíčka, přičinlivého a velmi aktivního v zabezpečení své rodiny a obstarání veškerých statků (hmotných i nehmotných), zejména pokud jdou pořídit nějak výhodně. Když jsem ho pak poznala osobně, ukázalo se, že jsem se ve svých představách až tak nespletla – Anetky tatínek je kromě toho typ člověka, který mi přijde velmi vtipný, vždy jsem měla i jen z Anetčina vyprávění o něm dobrou náladu. A tomu přesně odpovídá i to, co nám Anetka líčila naposledy.

Je to zážitek z dovolené, na které byli její rodiče někdy loni, destinace Chorvatsko či něco podobného, to není podstatné. Bylo tam prý děsné horko (jak jinak u moře ;-), a tak si lidé pokoje chladili i tak, že nechávali dveře otevřené na chodbu, aby se více větralo. Anetky tatínek prý jen velmi výjimečně spí úplně nahý, ale na dovolené bylo takové horko, že prostě spal svlečený. V noci se vzbudil, došel si na záchod a vrátil se opět na pokoj, kde znovu poklidně usnul. Ovšem – pokoj, na který se vrátil, nebyl jejich, ale někoho úplně jiného, vešel do špatných dveří!!! A na tento pokoj se po nějaké době vrátila rovněž jeho majitelka, a její šok z toho, když ve své posteli našla spícího cizího chlapa, navíc nahého, byl nezměrný! Prý se musela jít uklidnit ven, v černočerné noci vykouřila několik cigaret, než našla odvahu vrátit se, a pak milého cizince vzbudila a vyexpedovala ven! :-) Má můj velký obdiv tato dáma, já bych se asi okamžitě sháněla po nějaké ochrance či policii. Nicméně tatínek Anetky měl veliké štěstí, že narazil právě na takovouto srdnatou děvu, napodruhé se už úspěšně vrátil na své lože, a když vše ráno líčil manželce, ta mu jen položila pochybnostmi znějící otázku: „…a nezdálo se Ti to?“ :-) …což mi na tom celém přijde úplně nejgeniálnější :-)

Myslím, že já tuhle příhodu neumím popsat tak jako Anetka, nicméně smáli jsme se tomu tehdy opravdu nepopsatelně. V krasojízdě pak pokračoval i Míša, který popisoval nějaké ptáčky, kteří se jim usídlili v klimatizaci domu, a protože na ně nikdo nemůže, mají všechno pěkně na háku. Míša si nemohl vzpomenout na jméno ptáčků, a tak se otočil na Anetku s otázkou: „Nebyl to ten – trhlík?“ Myslel samozřejmě brhlíka, ale za trhlíka jsme měli Míšu, který je skutečně ornitologem jak vyšitým – bezděky se mu asi povedlo vycvičit bažanta, protože u domu postavil krmítko malým ptáčkům, a naučil se mu do toho chodit bažant – ovšem jakou technikou se do krmítka dostává, to je na vaší fantazii. Výsledkem je však v krmítku se stříškou, stojícím na tyči, narvaný bažant, jako by měl krmítko navlečené na tělo – úplně jako šnek :-). Pokud dodá Míša fotku, vložím, a strašně bych chtěla vidět ten manévr, kterým se tento opeřenec dostává do krmítka :-).

A co je jinak u nás nového? Momentálně vás zdravím z Vysočiny, Taffynka se má krásně, denně je na rybách, skáče si pro ně do vody, až má taťka strach, kdy se mu chytí na háček. S Gin a Liz letos nejsem výjimečně na žádném výcvikovém táboře, nicméně příští rok to napravíme. I tak ale zase pořádně trénujeme, denně hodně cvičíme a myslím, že je to na holčičkách vidět, jsou vysportované a ve skvělé kondici.

Děti se před pár dny vrátily z prvního svého tábora, byly tři týdny na vodáckém táboře na řece Malši. Já bych je na tři týdny neposlala, měla jsem o ně strach, nicméně u nás doma zavelel mužský element – že už jdou dost velcí a že jim to prospěje. Takže i přes nářky babiček a mé obavy z toho, že se Naty vrátí s jedním zavšiveným dredem místo nádherných dlouhých vlásků, Jenda s Natálkou odcestovali. Já denně koukala na webu na fotky, co se na táboře děje (žasla jsem nad oblečením, co měla Naty na sobě a které evidentně nebylo její) a očekávala poštu. Děti si totiž samozřejmě vezly nadepsané a ofrankované dopisy i pohledy. Zatímco já jsem jim na tábor psala, ještě co jsem měla ty dva lotry doma (aby měli poštu, hned jak přijedou, a nebylo jim smutno), nám domů za ty tři týdny nepřišel jediný dopis nebo pohled. A vysvětlení? Prostě neměli čas!!! :-) Takže jsem s mírným lamentováním vybalila hory špinavého prádla, přičemž z každého kousku se sypal písek, po kapsách byly poschovávané všelijaké poklady a vše bylo cítit táborákem a nefalšovanou čundráckou špínou. Děti se vrátily jako správní plavčíci, plnou hlavu dojmů, kamarádů a zážitků – a co je hlavní: hned hlásily, že příští rok jedou znovu!!! Takže já si pojedu v klidu na tábor taky a už nebudu trnout, jestli mým vymazlenečkům něco neschází :-)

Krásné léto, D :-)

PS: Pár fotek z Natálčina prvního vysvědčení, oba zatím stále drží samé jedničky, šprtíci malí ;-), a pár fotek z obran Buffynky – zdravím Seďovi! :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a tři (např.: sedm)