Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 185 aneb Den jak vymalovaný část 2.

Stav pračky k dnešnímu dni – stále nefunguje. Kdy přijede opravář? Nezvedá telefon, takže asi nepřijede. Co budu dělat? Můžu zkusit sehnat valchu, prát v potoce nebo špinavé prádlo budeme rovnou vyhazovat. A nebo taky ještě můžu koupit novou pračku… Zdá se, že je nad mé síly sehnat opraváře, který by se specializoval na naši značku, a ještě měl čas se k nám na pračku zajet podívat a opravit ji.

Vrátím se k pondělí, protože jeho průběh dostal odpoledne nový rozměr a týká se to našeho Honzíka. V pondělí jsme měli konzultaci s jeho třídní paní učitelkou, tato setkání ve třech (učitel, žák a rodič) absolvuji s dětmi pravidelně, ale zejména u Honzíka jsem poslední dobou vždy napjatá, co za radosti se zase dozvím. A nezklamal mne, synek. V pondělí dostal napomenutí třídního učitele, a to za zapomínání a nekázeň. Ve třídě mají systém záporných bodů, kterých když někdo nasbírá deset, vyslouží si právě toto napomenutí, se zvyšujícím se skóre samozřejmě stoupá i atraktivita kázeňských opatření, na špici této hitparády je dvojka z chování…

Náš Jeník si jen za září zasloužil 4 negativní body a paní učitelka nám to sesumírovala v žákovské. To jsem ještě byla celkem v pohodě a z legrace manželovi říkala, že tímto tempem máme nějakou tu důtku jako dárek k Vánocům – a ejhle, my jsme se dočkali už o dva měsíce dříve! Když si vezmete žákovskou knížku našeho Honzíka, dočtete se například, že během vyučování rozhazuje po třídě papírky, lepí je po sobě místo práce ve skupině, neplní opakovaně svou povinnost služby (místo mazání tabule lítá po třídě na cizích berlích) a zapomíná – tu tělocvik, tu pro změnu nějakou učebnici… Ano, za to můžu svým způsobem i já, protože naše hlavička vychytralá, aby si nemusela denně chystat baťoh, prostě narvala všechny věci do báglu, a tím byla příprava učebnic a sešitů vyřízená. Tohle na mě zkoušel Honzík už loni a chvilku mu tahle finta procházela – když jsem se odpoledne ptala, někdy i velmi brzy po našem příjezdu domů, zda už děti mají nachystané tašky na další den, Jeník mi vždy udělal radost tím, že už je nachystaný. „Máme my to ale vzorné dítě,“ radovala jsem ve skrytu duše, a až později jsem přišla na to, proč je Jeník vlastně vždy nachystaný – protože se nechystá vůbec. Takže letos jsem tenhle systém zatrhla okamžitě, navíc Honzík je v jazykové třídě a denně má jen těch jazykových učebnic tolik, že by za chvilku chodil jako velbloud, přijde mi, že děti dnes tahají do školy opravdu strašně moc knih a mají hrozně těžké tašky…

V pondělí jsem tedy přijela do školy, abych si vyslechla „chválu“ na našeho Honzíka. A ony ho vlastně učitelky mají rády, na jednu stranu mu sice vytýkají všelijaké kravinky, které ve škole dělá, ale je vidět, že je to samotné docela baví a hned dodávají, že je to šikovnej a chytrej kluk, ale… Ale ty jeho nápady poslední dobou… Ach jo, je mi samozřejmě úplně jasné, po kom to dítě je – a po manželovi ty fórky asi mít nebude… :-)

„Musím Honzíka pochválit, v občanské výchově jsme dělali strom života, moc se mu to povedlo – jděte se podívat!“ posílala mne učitelka s šibalským pohledem k nástěnce, kde byly pověšeny jednotlivé výtvory – žák, jeho fotka, a pak fotky rodičů, prarodičů, vždy jméno a datum narození. Okamžitě jsem poznala Honzíkovo veledílo – doma si měl vybrat fotky a jako fotku jedné z babiček, mojí mamky, si vzal fotku z narozeninové oslavy Natálky, kde má babička na hlavě tykadla z nějakých třásní a brýle, které mají místo skla nalepené jedno obrovské umělohmotné oko, druhé pak na pružince z těch brýlí vypadává. Moc dobře si na tuhle oslavu vzpomínám – mamka dovezla spoustu paruk a kravinek, abysme se vymódili a byla nějaká legrace. Že o pár let později bude v tomto svém úboru zdobit nástěnku v 6.A, to jistě netušila… A náš Honzík (protože pokud sklony k legráckám nestačil zdědit po mně, zcela jistě se uplatnily geny po mé mamince) dal té fotce korunu tímto nápisem: TOTO JE OPRAVDU MOJE BABIČKA! – takže zatímco jiné děti mají u fotek babiček jejich jméno a datum narození, fotku Honzíkovy jedné babičky zdobí tento obrovský nápis a zelená šipka, která nápis s fotkou spojuje. „Honzíkovu babičku znají všechny děti ve třídě,“ oznamovala mi se smíchem paní učitelka – prý se jí fotka velmi líbí, protože s naší babičkou musí být legrace :-). A to je pravda, s mou mamkou nikdy nebyla nuda a mám ji za to moc ráda :-) A pravda také je, že mě náš Honzík svou povahou moc baví, je to veselej a vtipnej kluk – na rozdíl od Natálky zjevně podědil velký kus vloh ke šprýmkům a lotrovinám, tak jen doufám, že si to nějak rozumně sedne a přestane už sbírat černé puntíky za nekázeň. Ale když ho tak pozoruji… Včera jsem přijela ke škole, Honzík měl z vlasů nad čelem udělaný culík, takovou tu palmičku, a se slovy „I am the unicorn!“ (Já jsem jednorožec) lítal před školou… Fantazie Jendovi rozhodně nechybí, kreslí velmi vtipné komiksy, tak třeba půjde touhle cestou a na svém humorném náhledu na život postaví svou profesi, kdo ví... Hlavně pokud u toho zvládne i školní docházku bez sníženého stupně z chování, tak já budu velmi šťastná. V každém případě – na další konzultaci ve třech jde s Honzíkem Pepča, já jsem si toho už vyslechla opravdu dost :-) D

PS: Fotky jsou z lesa u Jevan, kam jsem vzala děti a jejich kamarády na houby. Našli jsme jen pár muchomůrek, ale zajímavý výlet to byl rozhodně, protože pánové se nám hned po příjezdu do lesa ztratili…

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a tři (např.: sedm)