Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 187 aneb Svod ml./bonitace Moravičany

Není to tak dlouho, co jsem na vlastní kůži zažila bonitování se svou nejmladší fenkou, Blaze vom Eisernen Kreuz, ale to jsem byla samozřejmě z bonitace mírně napjatá a ve stresu. A tak jsem možnosti zúčastnit se další klubové bonitace jen jako divák velmi ráda využila – svezla jsem se s ÚPCH RKČR Jirkou Reizenthalerem. Vyzvedával mne u nás doma, asi trochu podcenil čas, a tak jsme dálnici prolétli kosmickou rychlostí a Jirkovi se velmi ulevilo, že v 9.00 jsme byli s nulovým zpožděním na místě.

Druhý moravský svod a bonitace RKČR pro rok 2015 se konaly 14. 11. v Moravičanech, které leží mezi moravskými Lošticemi (hmm, tvarůžky… :-), Uničovem a Mohelnicí. Organizace se ujala OPCH Milena Vachutková, předsedou bonitační komise byl ÚPCH Jiří Reizenthaler, exteriér hodnotil Zdeněk Kliment, povahy Iveta Skalická a jako figurant psy prověřil Želimír Nevrlý – a kromě toho, že jako figurant nebyl vůbec nevrlý :-), se psy skvěle pracoval, moc se mi jeho výkon líbil.

ZKO Moravičany leží kousek za vesnicí, z jedné strany se zvedá vysoký bukový kopec, z druhé cvičák uzavírá velmi frekventovaná železniční trať, takže koho by nebavilo celý den koukat na psy, co dvacet minut se po trati přehnal nějaký velmi zajímavý vláček – psi z místního cvičáku mají skvělou průpravu, zato jít sem jen tak na blind na zkoušku, tak si umím představit, že by s hlukem a blízkostí řítících se vlaků mohli mít někteří psi problémy…

Kruh na svod a bonitaci byl skutečně postaven jako kulatý kruh :-) – hezké místo, travnatá loučka, bonitační komise měla krytý stan, jen bych možná paletu na měření psů dala kousek dál od pásky vymezující kruh, psi byli hodně blízko diváků. Počasí vyšlo úplně neuvěřitelně – i když chvilkami foukal celkem silný vítr (a ze stanu od rozhodčího občas vylítly nějaké papíry), přes den svítilo sluníčko a bylo moc příjemně. Diváků bylo tak akorát, myslím, že pohodová atmosféra. Oba rozhodčí byli velmi milí a trpěliví – pokud při posuzování měl nějaký pes problém ukázat například zuby, majitel dostal šanci si psa uklidnit a přijít do kruhu znovu – tato situace nastala u jedné mlaďonké svodované fenky, moc pěkná v exteriéru, ale zuby s drzostí sobě vlastní prostě nechtěla ukázat – byla roztomile zpupná a načertěná, dávala jasně najevo, že jí se v hubě nikdo a za žádnou cenu hrabat nebude. Ale nebyla zlá a útočná, byla prostě dotčená celou tou drzostí, co se okolo ní děje :-). Majitel do bonitace jistě vše pořádně natrénuje :-).

Na svod bylo hlášeno 14 psů, na bonitaci 12, jedna přebonitace byla omluvena; dvě svodované feny, které šly i na bonitaci, háraly, a tak byly posouzeny na závěr hodnocení exteriéru všech psů, tj. až po zhodnocení exteriéru bonitovaných psů. Na svodu se předvedli jak velmi mladí psi, kteří šli jen na svod, tak i dva čtyřletí psi – zde je samozřejmě rozdíl jak v exteriéru nedodělaných mladých psů, tak v projevu. Neubráním se srovnání s Duchcovem – psala jsem tam o velkém počtu neukázněných psů. V Moravičanech bych u cca poloviny předvedených psů opět viděla nepřipravenost majitelů, zejména pokud jde o zuby. Ovšem pokud v Duchcově psi reagovali agresivně, v Moravičanech byli tito nedostatečně připravení psi ve stresu – nepřeháním, pokud napíšu, že opravdu polovina svodů nebyla dobře připravená, a majitelé tak své psy zbytečně vystavili zátěži, na kterou jejich svěřenci reagovali nedůvěřivostí, ocáskem zabodnutým do břicha a vystresovaným pohledem. Znovu docházím k závěru, že ukázání zubů a u psů třeba kontrola varlat jsou první věci, které je potřeba dělat už od štěněcího věku. Na předvádění zubů, když si majitel ani neumí psa správně posadit, neví, kam s vodítkem, pes mu uhýbá, kroutí se a poskakuje, tak tady je vidět zanedbaná příprava. A jak se pes začne takto kroutit, už to pak o moc lepší většinou není, majitel jde do nervů, ztrácí trpělivost a vše je jenom horší… Nicméně druhá cca polovina předváděných psů byla bez jakýchkoli problémů a skvěle předvedená, to je pak radost se dívat.

U jedné svodované fenky byl ocas stočený na stranu pod linii hřbetu, majitel byl upozorněn, že bonitací by bohužel neprošla. Jednou pan rozhodčí řešil velmi světlé oko, jinak si žádný větší problém, pokud jde o exteriér, neuvědomuji. Jediná věc, která je podle mne velmi nepřesná, je měření – když člověk vidí psy ve skutečnosti, a pak vidí jejich kódy, kdy například zjevně malá fena je kódově hodnocena jako velká, nebo naopak, nebo když pozoruji měření a vidím, že pokaždé, kdy je „měřič“ vyzván, aby daný údaj přeměřil znovu, a jemu vyjde vždy něco jiného, tak tady se nemohu zbavit dojmu, že měření nemá až tak vypovídací hodnotu o skutečné velikosti psa, jako je to spíš psychické prověření, zda se sebou pes nechá manipulovat, ustojí těch pár minut s náhubkem v klidu apod. Nevnímejte to, co píšu, jako kritiku lidí, kteří psy měří – pes se pokaždé postaví jinak, nahrbí se, někdy se zase příliš natáhne, kohoutek na bonitaci v Duchcově pan rozhodčí u nějakého psa ukazoval, že je jinde, než bylo měřeno, prostě měření výšky a délky psa je podle mne jen velmi orientační, a pokud bych jako chovatelka vybírala podle těchto údajů například krycího psa, tak dnes vím, že rozhodně ne podle toho, co je psáno, ale chtěla bych psa vidět… Jinak já sama bych nechtěla být člověkem pověřeným měřením, také bych to nezměřila správně – je to snad nejhorší funkce na bonitaci – majitelé psů jsou z měření ve stresu, aby to pes ustál, takže se spěchá, zároveň to ale měřič musí naměřit správně… Nechtěla bych to dělat… :-)

Většina bonitovaných psů byla i na svodu, takže jejich exteriér jsme již viděli, pár psů bylo pouze na bonitaci a můj osobní názor je ten, že je správné rozhodnutí svod a bonitaci rozdělit. Protože jak svod, tak bonitace je pro psa zátěž, dvakrát za den tak majitel psa vystavuje psychickému tlaku, pes je z toho zjevně unavený, a po tomto dvojím přezkoušení má jít ještě kousat? Je fajn šetřit peníze a smáznout svod i bonitaci za jeden den, ale ne každý pes je pak natolik čerstvý a plný síly, aby odkousal dobře, když je unavený. Já bych svého psa tak velkému tlaku v jeden den nevystavila – navíc, i pokud majitel nemá sježděné například výstavy, nemá za sebou pár zkoušek, kde si ověří, jak zvládá tlak situace (a to on i jeho pes), kdy o něco jde, tak pak se mu může stát, že výsledek svodu, a zejména bonitace v jednom dni nebude takový, jaký by si přál. Ono se to samozřejmě může pokazit kdykoli, ale asi bych riziko zbytečné zátěže zvážila.

Přecházím k tomu, že prověření povah na bonitaci v Moravičanech nebylo příliš oslnivé, feny se mi zdály být ve výkonech o něco lepší než psi, jen pár jedinců kousalo opravdu s chutí a plným zákusem, nejčastěji jsme mohli vidět chycení rukávu jen tak za špičky. Je to škoda, jsem přesvědčená o tom, že pro některé psy to jen byla za celý den už příliš velká zátěž, kterou nezvládli. Cizí prostředí, stres, únava, nejistota – to jsou podle mne faktory, které se také mohly na několika výsledcích podepsat.

Celkově hodnotím akci RKČR v Moravičanech organizačně jako velmi zdařilou, za což patří organizačnímu týmu nemalé poděkování, zejména i za objednané počasí :-). Mrzí mne, že majitelé psů na sobě neměli startovní čísla RKČR, to netuším proč, jinak není co vytknout – i občerstvení bylo výborné, zázemí hezké a dostačující, včetně lesní kadibudky se srdíčkem :-) Práci bonitační komise hodnotím jako velmi pečlivou, a pokud jsem v Duchcově rozhodčí pro povahy, Jitce Duffkové, říkala, že je velmi přísná, Iveta Skalická se jí ve všech ohledech vyrovnala – byla velmi příjemná, ale věděla, co chce vidět, a všechny nedostatky se projevily ve známce z povahy. Za mne osobně všechny zadané kódy odpovídají tomu, jak se psi v Moravičanech předvedli: 3krát kód povahy 5, 5krát povaha 6, jednou 3, jednou 4, jednou 7 a jednou 8…

Nepodceňujme, přátelé, přípravu našich psů, a také je nepřetěžujme… I já vím, o čem mluvím, věřte mi :-) Hezké dny, D :-)

PS: …ještě jeden čistě můj osobní názor: povahový kód o povaze psa jistě něco vypovídá, ale zásadně nesouhlasím s tím, že je to to nejpodstatnější – pro mne je důležité, aby pes při hezké známce z povahy také ještě vypadal jako rottweiler – je super, že má pětku, ale měl by mít stále i při své pracovní povaze typický vzhled plemene. Někdy mi připadá, jako by šlo jen o ty povahy, ale vzhled je stejně tak důležitý, raději budu krýt šestkovým psem s adekvátní hlavou, stavbou těla, správnými znaky a barvou, než pětkovým, který má hlavu jako liška a tělo jako fena… :-)

Glenn Miller Janovský dvůr	Hadji Boxrott	Josífek Terezský dvůr	Aron Blackbren
Cammi Jane Bianco Dux	Dolly Nivanus	Dolly Nivanus	Ela Zoe Horký dech
Flory Nivanus	Garlett Nivanus	Ultra Sarka Ballotada	Ultra Sarka Ballotada
Younger Best Lib-Vach	Younger Heidy Lib-Vach	Younger Heidy Lib-Vach	Arya de Rancho de la Suerte
Arya de Rancho de la Suerte	Bonitační komise :-)	Glenn Miller Janovský dvůr	Hadji Boxrott měření
Hadji Boxrott měření	Hadji Boxrott	Baghíra Black Lady od Kačky	Baghíra Black Lady od Kačky
Cammi Jane Bianco Dux	Oriana Lib-Vach	Oriana Lib-Vach	Oriana Lib-Vach
Zdeněk Kliment	Pola Swabia	Uxa Ballotada	Uprostřed Iveta Skalická :-)
Želimír Nevrlý	...je moc milý :-)	...byla jednou jedna budka, ale nebyla to obyčejná budka...	Zázemí klubovny ZKO Moravičany

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a dva (např.: sedm)