Toto bude miniblog… :-)
Není to tak dávno, co se manžel rozčiloval, když v chodbě k dětskému pokoji zůstal vystrčený jeden šuplík ze skříně a z něho se draly ven nejrůznější masky a kostýmy. S nadáváním, že bychom to už měli vytřídit a vyhodit, narval manžel s obtížemi zásuvku zpět. A tak jsem se nestačila divit, když jsem ho ve čtvrtek ráno našla právě v tomhle šuplíku – prohraboval se čertovskými maskami, všelijakými kouzelnickými hábity a množstvím závojů. „Kde máme takovou tu černou kudrnatou paruku?“ dotazoval se mne už malinko bezradně, když v ten moment se mu rozjasnily oči. Našel! Vytáhl příšernou černou paruku, ze které s každým pohybem padají kvanta vlasů, a nasadil si ji na hlavu. „Tatínek se nám zbláznil, děti…“ konstatovala jsem jen napůl v žertu. „No co, máme vánoční večírek a máme mít masky a la 60. léta – půjdu za hippiesáka!“ vysvětlil mi Pepča a mně se trochu ulevilo – že u něho nepropukla nějaká děsivá duševní porucha... :-)
Večer, před Pepčovým odjezdem na večírek, pak zažila naše domácnost nevídané manévry – úplnou módní přehlídku. Manžel po mně chtěl nějakou květovanou košili, ale kromě květovaných triček s dekoltem jsem našla jen jedny šaty, které jsem už byla nachystaná obětovat. Vtom manžel vyhrabal nějakou americkou bundu a vymyslel, že půjde za amerického vojáka, který se vrátil z Vietnamu – a tak jsme doladili oblečení, manžel zkoušel na paruku nějaké čelenky, byl rozjařený jak malé dítě a pořád na nás ukazoval na prstech „véčko“ (což nevím, jestli souvisí nějak s hippies), prostě malej kluk. Nemohla jsem se ale ubránit úsměvu, bylo to dost legrační a roztomilé :-)
Když přišla pak domů Natálka z kytary a uviděla nastrojeného tátu na odchodu, zeptala se mě: „Táta jde za hippiesáka?“ Docela mě udivila, tak jsem zase chtěla vědět já: „Ty víš, co to je?“ „To jsou takový divně oblečený lidi…“ vysvětlila mi Naty a já jsem ji doplnila: „To byli lidi, kteří nosili dlouhé vlasy, ozdoby z kytek, poslouchali hudbu, tancovali, kouřili, brali drogy a milovali se…“ A dcerka se mě zcela vážně zeptala: „To tam ale tatínek nebude dělat?“ …a abych měla večer o čem přemýšlet, do kuchyně vtančil vysmátý Pepča… Popřála jsem mu hezkou zábavu a na mé vtipkování: „Chovej se tam slušně…“ s véčkem na prstech zahalekal na rozloučenou jen „Volná láska!“ a zmizel. A já se tak dívala na tu naši devítiletou holčičku, která měla v daný okamžik asi víc rozumu než její oba rodiče…
…už jenom 9! :-) D
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
J@J: ...počkej!!! ;-))) Jo a domluvené jsme nebyly - až se domluvíme, to teprve něco zažiješ ;-)
Já a provokatér ?? To bych si nedovolil :-) Tak dobře jste dvě a na mne domluvené tak ti to teda uznám za ten 191 :-)
PS: stejně Ti jich zbývá ještě 9 :-) :-)
Katka Seďová: Jindříšek je pěknej provokatér! :-) Kačí, posíláme předvánoční pozdravy do Ráje - jakpak se tam máte? :-) D
Výborná "maska"!!! Zdravíme Pepču a doufáme, že se na večírku moc nezhulil :-).
A výbornej komentář Jindrovi :-)... Myslím, že tohle musí vzít jako celou 191 :-), nikoliv 1/2.
J@J: Můj milej zlatej milovanej, na tohle nehraju!!! ;-) "Žádnej fünf, ale acht - vosum - a to já moc dobře vim, vod Růženy z prasečáku...!!!" Takže nikoli slovy klasika, ale mými - 9, žádnejch 9,5! :-)))
Nazdar! ;-)))
Milá naše Drahuško ,
chudák manžel , teď jsi alespoň odkryla Tvé pravé působení v domácnosti a jeho následky :-) . Nicméně , blok Ti bude v dobrém duchu započítán jako 0,5 , neb si nechutně zkrátila jeho délku a dobu smíchu při jeho čtení :-) :-)
PS: takže ještě 9,5
Jindra