Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 222 aneb Dovětek k minulému blogu

(1. 5. 2021)

Trochu mám pocit, že jsem poslední blog psala ještě příliš pod tíhou zážitků spojených s covidem v naší rodině, a nezmínila jsem dvě důležité věci. Nejsem žádná Matka Tereza a nechtěla jsem se tak určitě prezentovat. Byly chvíle, kdy jsem nebyla jen zelená strachy, ale ze vší té bezmoci mě chytal i vztek – přišlo mi, že jsou rodiče nezodpovědní, že lékařskou péči vyhledali pozdě a že mi neříkají pravdu o svém stavu. Jak jsem k nim nemohla a nemohla být s nimi, bylo to opravdu děsné a má frustrace rostla až neúměrně. Každý den jsem mamku prosila, ať se mi druhý den ozve sama, abych je telefonátem nebudila – a druhý den, ostatně stejně jako předchozí a předpředchozí – nic. Takže jsem pravidelně propadala depresi, ale i vzteku ze zoufalství, přiznávám… Ve všem se mnou byla samozřejmě nejen Zdenička (kvůli covidu jsem ji už dva roky neviděla, mít v této době rodinu v zahraničí je opravdu neštěstí), ale taky příbuzní z Konárovic (Marcelka, Lucinka, Míša) a teta z Trutnova. Každý den jsem psala hromadné info, jak na tom naši jsou – abych jim volala jen já a nemuseli řešit další telefonáty. Bez podpory příbuzných a naší soudržnosti by to všechno bylo mnohem horší, takže posílám jedno obrovské DÍKY! :-) Až když se našim trochu ulevilo a mohla jsem s nimi být doma a pomáhat jim v zotavení, teprve tehdy jsem pochopila, jak hrozně špatně na tom byli – jak je paralyzovala únava, vyčerpanost, a že jim opravdu dělalo velký problém i jen zvednout telefon, což já jsem neuměla pochopit.

Poděkování kromě rodiny pak s velkou úctou posílám i vám, kteří čtete mé blogy – vůbec jsem netušila, jak obrovský počet reakcí přijde, mnoho z vás nabízelo pomoc, byla jsem hrozně překvapená a zaskočená. Takže i vám všem DĚKUJI! :-)

Když jsem od rodičů po dvou týdnech přijela domů, jako první mě uvítala Natálka – objímala mě a špitala mi, jak hrozně moc je ráda, že už jsem doma. Bylo jí smutno a prý to s těmi dvěma už nedávala. „Těmi dvěma“ myslela samozřejmě Honzíka a manžela. Naty byla během doby, kdy jsem byla u rodičů na Vysočině, pár dnů u kamarádky – vrátila se prý do takového bordelu, který pak do půlnoci uklízela. Když pány na stav domácnosti upozornila, tvářili se, jako jestli se nezbláznila :-). Úplně ten jejich výraz vidím… Ano, mužská optika je diametrálně odlišná od té ženské, alespoň ve většině příkladů. Naty mě úplně dostala, když prohlásila: „Mami, kdybych měla čas, já jsem jim chtěla udělat prezentaci, aby věděli, jak se uklízí!“ Moje holčička zlatá chtěla udělat prezentaci pro úklid domácnosti pro ty dva, tak to mě dostalo – chtělo se mi prohlásit něco ve stylu „Vítej v mém světě, broučku…“ – ale proč bych ji strašila. Jsem ráda, že jsem zase doma, Natálka se může věnovat svým zájmům a zálibám, a otěže domácnosti jsem převzala já. Myslím, že když umí ve čtrnácti vyprat, vyžehlit, uklidit celý dům, a i spoustu jídel uvařit a upéct, je do života už teď celkem připravená, ale aby to dělala denně, to já nechci. Ano, když je třeba pomoct, mám ji tu (a samozřejmě zapojuju i Jendu, není nijak hájený – nerada bych, aby mi jednou jeho žena vyčetla, co jsem to vychovala… :-), ale jen ať si užívá svého krásného holčičího času, na uklízení a praní bude mít ještě celý život.

Pepča můj návrat domů myslím taky uvítal, a poté, co našel v jogurtu snítku z hroznového vína (jeden z mých obvyklých blbých nápadů – odmala mě ještě nepřestalo bavit něco někam narafičit a očekávat překvapenou reakci oběti), jen prohlásil: „Jj, je super, že jsi doma, jen si teď zase musím dávat pozor, co jím, do čeho šlapu a na co sahám…“ No, asi nikdo by to nevyjádřil lépe :-). A vzhledem k tomu, že přesně dnes jsme spolu devatenáct let, tak nám to snad i s těmi mými poťouchlostmi celkem funguje :-).

Užijte si tedy první májový den v pohodě a s láskou, protože té není nikdy dost – mít kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi, je to největší štěstí v životě. A já ho mám… D

PS: Ještě pár svítání a příště slibuji už změnit téma – jak v blogu, tak na fotkách :-).


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a dva (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz