Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Minulý blog nebyl veselý (Annie se stále nenašla...) a obávám se, že ani dnes nenapíšu nic moc humorného, ale kdo ví... ;-) Neudála se sice žádná tragédie, ale náladu mám takříkajíc pod psa. V sobotu ráno, 9. 1. 2010, jsme s Taffy vyrazili na výstavu do Olomouce, a přestože jsme nečekali vítězství, výsledek předčil naše veškerá očekávání...
Celá akce, která vlastně začala již v pátek přesunem po zasněžené D1 na Vysočinu k rodičům, měla od počátku adrenalinový ráz. Míjeli jsme auta v příkopu (a večer si je připomněli v televizních novinách), jeli průměrně 70 km v hodině a já s každým předjetým kamionem strachy vrůstala do sedačky... Odpoledne jsem u rodičů únavou málem padla a vážně si říkala, jestli se máme v sobotu vůbec někam hnát. Meteorologové varovali, že kdo nemusí někam nutně jet, ať zůstane doma. A my jsme skutečně nikam nemuseli, o život nešlo...
Mobil mne vzbudil ve 3:30 velmi ohleduplnou, jemnou melodií. Pohled ven mi však veškeré optimistické vyhlídky doslova zmrazil, sněhové závěje, které bych jindy obdivovala, napovídaly celkem jasně, jaká nás čeká cesta do Olomouce. Manžela jsem se v autě zeptala, jestli máme řetězy – odpověděl, že máme. Tak jsem se uklidnila a zcela bez obav si užívala lehce sebevražedné jízdy po sněhu a ledu. Až když jsme se blížili k dálnici, přemýšlela jsem nahlas o tom, kdy ty řetězy sundáme. Manžel se jen podivil a vysvětlil mi, že když říkal, že máme řetězy, tak myslel s sebou, nikoli nasazené! Díky bohu, že jsem to nevěděla dřív, asi bych neseděla v autě v takové pohodičce...
O loňské výstavě v Olomouci jsme slyšeli jen samé negativní zvěsti, jak prý nestačily výstavní haly kapacitou a jak majitelé malých plemen nosili své psíky nad hlavou, aby je ostatní neušlapali... Vystrašeni počasím a zvěstmi o podmínkách výstavy jsme tedy vyrazili brzy a na výstavišti byli jako jedni z prvních. Než otevřeli naši halu, stihli jsme Taffku vyvenčit a projít celý park. Když nás konečně zmrzlé a zmoklé pustili do haly, našli jsme si docela dobré místo, ale bylo před námi dopoledne nekonečného čekání. Před rottweilery totiž nastupovaly dogy, z cca 60 jich sice přijela asi jen polovina, ale i tak bylo čekání dlouhé. U rotíků byla účast velmi podobná, také spousta pejsků nedorazila. Ve třídě mladých s Taffy soutěžily další tři fenky, rozhodčí byl Miroslav Václavík. Taffy se předvedla hezky, nic bych jí nevytkla, stála pěkně, zuby naprosto perfektní, pohyb také. Na řadu jsme šly druhé, posudek pan rozhodčí u každého pejska říkal nahlas (což oceňuji), a tak i my jsme si vyslechly celkem pochvalná slova (pěkná hlava, správný chrup, dobrý hrudník), ale také "slabší úhlení vzadu". A pak přišel šok, protože jsme slyšely známku "velmi dobrá". Než pan rozhodčí určil celé pořadí, říkala jsem si, že se musel splést... Ale nespletla jsem se, a celkově jsme dostaly jen VD3. Pana rozhodčího jsem se ještě v šoku ptala, jestli ta VD je kvůli tomu slabému zaúhlení (nic jiného negativního v posudku nemáme, vše ostatní je dobré hodnocení), a prý ano. Tak já nevím, nejely jsme pro vítězství, ale VD je známka, která mne hodně zklamala. Nedělám si iluze, že máme nějak extra úžasnou fenku, ale myslím, že tenhle verdikt byl přehnaný. Jistě, mluví ze mne zčásti zhrzená ješitnost, jde o moji nádhernou holčičku, nejkrásnější na světě ;-), ale určitě jsem i do jisté míry schopná připustit, že to úhlení není ideální a že má Taffy vyšší hřbet. Ano, to je pravda a nedostatek Taffyna exteriéru. Spíš si tedy říkám, jaké jsou priority, co je při posuzování to podstatné? Každý rozhodčí to má samozřejmě stanovené jinak, vím, ale čekala bych třeba, že pěkná hlava je "víc" než slabší úhlení... Toto vše jsou jen takové moje úvahy, berte je s humorem a nadhledem :-) Já sama se mu učím – když udělám chybu, můžu si za ni sama, ale tady se vyrovnávám s názory jiných, které mi mnohdy přijdou z více důvodů hůř stravitelné :-)
Krom toho – výstava se konala v příšerných pavilonech, bylo málo místa, a kdyby přijeli všichni nahlášení vystavovatelé, bylo by to stejné maso jak loni. Pan rozhodčí navíc čekal se začátkem, aby přijeli "všichni", což mi také nepřijde úplně fér – kdo na místě není včas, má prostě smůlu, všichni vědí, kdy výstava začíná, tak si mají přivstat. Jedna paní s dogou nastoupila do kruhu, a v něm musela deset minut čekat, jestli nepřijede ještě někdo. To se mi zdá opravdu jako úlet a neohleduplnost...
Dnešek bych tedy zhodnotila jako naprosto nevydařený a uvidíme, nakolik se Taffy vývojem ještě svých "vad" zbaví. Co může majitel udělat s nedostatečným úhlením? Obávám se, že prostě nic. Vyšší hřbet se snad ještě růstem spraví, navíc tedy musíme vypilovat postoj a naučit ji zadní nohy více protáhnout. Šampion krásy by byl sice hezký ;-))), ale kvůli tomu jsem si holky nepořídila.
Vlastně jsem to ještě ani pořádně nezmínila – proč mě pejsci tak baví, proč mám holky ze zahraničí a proč vůbec s PP? Těm, kdo mne neznají, bude připadat namyšlené, že máme jednu holčičku ze Slovinska a jednu z Rakouska. Ale žádná snobárna v tom není, Taffy máme místo štěňátka od Atlantidy Rotti Kingdom, domluvila mi to Dáša Mikesková z Col-Bri :-), když Atinka nezabřezla. Když jsem uvažovala o druhém pejskovi, brouzdala jsem na internetu krom českých i po zahraničních krytích, a objevila jsem tak spojení po Amigovi vom Schweiger Wappen, který se mi moc líbí. Majitel fenky mi hned rád štěňátko přislíbil, a tak se to nějak seběhlo :-)
Pejska bez PP bych si nikdy nevzala, jednak si myslím, že je dobré znát linii, která už něco vypovídá (o povaze, dispozicích, případných nedostatcích), a pak zejména hlídaný chov eliminuje vady, které se neslučují se standardem, a to mi přijde velice důležité.
A pravý důvod toho, proč mám holky, nejsou žádné mé naivní představy o kynologické kariéře, o výstavních úspěších a nejlepších rottweilerech v Česku :-) Strašně ráda se sama toulám přírodou, není mi zatěžko někam si i popojet a objevovat nová místa. A pravda je ta, že abych chodila sama, to se mi tolik nechce a přijde mi to navíc trochu divné... ;-) Avšak s pejskama dostávají veškeré procházky smysl, společné objevování je zábavnější a radostnější. S mou první malamutkou jsme téměř denně chodily na jedno místo na kopci, odkud byl výhled do údolí s potůčkem, nádhernými loukami a nedalekou vesnici, na jejímž kraji byl ponurý starý hřbitov s obrovskými lípami. Denny vždy seděla vedle mne, a společně jsme tak vydržely meditovat hodně dlouhou dobu. Od té doby jsem si zvykla chodit na místa, kde málo potkáváme lidi. Vstávám také od 15 let, kdy jsem Denny dostala, hodně brzy a nevadí mi to, právě naopak. Úplně ze všeho nejvíc si užívám letní procházky časně z rána, kdy vychází sluníčko a všechno se probouzí – to si pak užívám ranního klidu, rosy na trávě a nespoutané energie pejsků. Pohled na šťastného vylítaného psa je pro mne jeden z nejhezčích. :-)
RE Lucky Křížové, www.biancodux.cz - díky, Luci :-)
Ahoj Drahuš,
právě jsem dočetla Tvůj článek s postřehy z výstavy v Olomouci. Nedá mi to a musím reagovat. Ještě teď se směji, protože mi to silně něco připomíná...
Jednoho dne v roce 2008, také v zimě, jsme vyrazili na výstavu do Brna a také jsem měla přihlášeno do mladých. Už ten den začal "super". Manžel měl noční a musel utéct dřív z práce, neboť do Brna to máme asi 300 km, abychom na místo dorazili včas. Cestou z práce mu vběhla pod kola liška a celkem slušně ta kolize poškodila auto. Doma jsme narychlo drátem vázali předek auta, jen aby to nějak vydrželo cestu. Světla naštěstí svítila a pochroumaná karoserie na jízdu zas až tak nevadila. Tak jsme konečně vyrazili.
V Brně nás nastupovalo ve třídě sedm. Myslela jsem si, že mám pěknou fenku a že se neztratíme. Byla tmavší než všechny ostatní i štíhlejší, protože jsem s ní i cvičila a ani dosud jsem z ní nikdy neudělala zkrmené prasátko. Věřila jsem jí a zvesela vyrazila do boje. Olympia se super předvádí, ji to baví a je to velká výhoda, má dobrý pohyb a super statiku. Tak jsme se proběhly, posudek ve statice, pak jsme se proběhly ještě jednou a najednou jde ke mě rozhodčí s deskami, potřásl mi rukou a že prý VD a že tady je to bez debat. Vyhodil nás z kruhu jako první – tudíž nejošklivější ze všech zúčastněných. Skoro mi to vyrazilo dech a nezmohla jsem se údivem ani na slovo, natož na otázku "proč?" Byl to rozhodčí Kliment a já osobně už na něj nikdy nepojedu, tato zkušenost mi stačila. Vím, že Oly je pěkná a mám to potvrzeno i hodnocením jiných, a rozhodně odbornějších, i zahraničních rozhodčích.
Píšu Ti to jen proto, abys tuto výstavu co nejrychleji vyhnala z hlavy a dělala, že vůbec nebyla. Stane se to každému. Hlavně se tím nenech otrávit a pokračuj si vklidu dál a své čubině věř. To je celé. Já třeba u Oly mám za celou dobu jen toto jediné VD a to je pro mne vypovídající o kvalitě a znalostech onoho rozhodčího. Ale prostě po přečtení Tvého článku mě to rozesmálo, jak když se historie opakuje, jen s jiným osazenstvem...
Co se týká Tvé kamarádky s berňačkou, je mi jí opravdu líto. Musí to být hrozné, vůbec si nedovedu představit, že by se mi jedna z holek ztratila, fuj, hnusná představa. Snad se třeba ještě fenka najde. Ale kdyby to dopadlo zle a čuba byla nadobro pryč a Tvá kamarádka uvažovala o novém štěndu, mám kamarádku, co má naprosto skvělou berňačku. Občas spolu cvičíme a co ta čuba dokáže jakožto nepracovní plemeno, to jí můžeme jen závidět. V necelých třech letech má složeno asi 11 zkoušek (IPO-V, ZVV1, FPr2, ZPU2...) a je i moc krásná, má splněn i šampionát. Ta moje kamarádka se ji chystá na jaře krýt. Napadlo mě to jako takový typ, než hledání po netu neznámých zvířat. Tuhle čubu znám osobně a je fakt suprová! Pošlu ti link na její stránky... pro strýčka příhodu, třeba se bude hodit... http://www.felicity.estranky.cz/
Omlouvám se, nějak jsem se rozepsala, už končím. Měj se hezky a s holkama přeji hodně štěstí a hodně úspěchů!
Lucka
 |  |  |  |
| Taffy 7. 5. 2009 | Taffy 7. 5. 2009 | Taffy 7. 5. 2009 | Taffy 7. 5. 2009 |
