Aljašský malamut pro mne vždy bude vedle rottweilerů to NEJ plemeno. Malamuti mají nádhernou srst, krásné masky, líbí se mi jejich přirozená, svobodomyslná povaha, i to, že místo štěkání vyjí. Pokud by však člověk chtěl mít z malamuta hlídače, zničil by jeho naturel, neboť malamut má v povaze mít rád lidi, nikoli hlídat a chránit, byť i to může třeba některý mít v povaze a umět to (a pravdou je, že díky své velikosti má malamut respekt, většina cizích lidí si nedovolí je jen tak hladit, rozhodně by si asi zloději rozmysleli, než by vlezli na dvůr, po kterém se prohánějí tři takovíto medvědi :-).
Když jsme s manželem přemýšleli, jakého pejska k domu se zahradou, okamžitě navrhnul rottweilera. Vzpomínám si, že už dříve mnohokrát mluvil o kamarádovi, co „má nádhernou fenku RTW“. Nebyla jsem proti, rottweileři se mi vždy líbili, ale protože ve mně budili opravdu veliký respekt, ani mě nikdy nenapadlo – obzvlášť, když jsme měli malamuty –, že bych nějakého mohla mít já sama. Navíc jsme dlouho řešili, jestli se opravdu „vzdát“ seveřanů a přejít k plemeni, které zatím v podstatě neznáme. (Musím se přiznat, že opravdu nemám sebemenší zkušenost s výcvikem, a jen doufám, že díky kamarádům chovatelům a vedení profesionálů neudělám nějakou zásadní chybu...) Když už jsme se tedy pro rottweilera rozhodli, začala jsem se na nového člena rodiny maximálně těšit, přečetla nejmožnější i nejnemožnější články o výcviku apod. A protože jsem jako správný pejskař tak trochu blázen, začala jsem také okamžitě hledat kvalitní české chovatelské stanice RTW.
Od začátku mi bylo jasné, že chci pouze kvalitního pejska, abych s ním mohla jezdit na výstavy a do budoucna mít vlastní chov. Samozřejmě vím, že i při nejkvalitnějších rodičích a negativních dysplaziích se může přihodit úplně cokoli a pejsek může mít nejrůznější problémy, ale předpoklad dobrého exteriéru, tělesné konstituce a povahy zde alespoň rámcově je. V České republice je chov RTW poměrně široce zastoupen, chvilku mi trvalo, než jsem se vším „prokousala“. Ve finále mi zbylo cca pět stanic, které připadaly v úvahu. Psala jsem i do jedné, která se tváří jako nejlepší v Česku, ale pak se člověk setká s tím, že ani neodpoví na e-mail, nebo když jsem dokonce i zažila telefonát s majitelem, bylo mi jasné, že od takového člověka psa nikdy. Obrátila jsem se tehdy i na paní Dagmar Mikeskovou, majitelkou chovatelské stanice Bohemia Colbri. Staly se z nás přátelé a díky Dáše jsem se dozvěděla mnoho cenného z českého světa RTW. Dlouho jsem chtěla štěňátko od její Atlantidy Rotti Kingdom, když ale Atinka nezabřezla, domluvila mi Dáša štěňátko u chovatelky Atlantidy, tj. ve slovinské chovatelské stanici Rotti Kingdom. Dáše jsem za to moc vděčná a doufám, že do budoucna třeba ještě štěňátko od Atinky bude ;-)
Čekání na Taffy bylo dlouhé, a to jen proto, že jsem se jí nemohla dočkat. Od počátku jsem věděla, že chceme holčičku, protože – jak se říká – bývají ovladatelnější, učenlivější a možná i tak trochu lepší do rodiny s dětmi. Velmi jsem se bála, že se žádná fenečka nenarodí, ale nakonec to dopadlo dobře, 18. 1. 2009 se Clarusche vom Hause Edelstein narodily tři fenky a čtyři pejsci, dva měsíce poté jsme si už dovezli domů naše zlatíčko, malou medovou Taffy.
![]() | ![]() | ![]() | |
Taffy | Taffy | Taffy |