Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Mari Kolkkala, 1. místo MS IFR IPO 2014

Představte se, prosím – kdo je Mari Kolkkala?

Jsem 36letá maminka malého synka a žiji s manželem ve měste Virrat ve Finsku. Myslím, že jsem pohodový člověk, s nohama pevně na zemi, a zvířata jsou mou vášní odjakživa – jako malá jsem trávila veškerý čas na farmě, až pak přišli psi. Ne ale v tom smyslu, že bych si psy pořizovala kvůli výcviku a závodění, psi jsou důležitou součástí mého života jako kamarádi, partneři. Žijí s námi v domě, cestují s námi, jsou zvyklí na každodenní život s námi. Boxlee Hangman, kterému říkáme Mali, je sice pes, se kterým závodím, ale je to především člen naší rodiny a prožívá s námi každý svůj den.

 

Proč jste se rozhodla pro rottweilera? Mali je Váš první rottweiler, nebo dokonce i první pes? Čeho si na něm nejvíc vážíte?

Už v době, kdy jsem byla úplně malá holčička, jsem chtěla mít vlastního psa. Nejdřív jsem neměla ani ponětí o tom, jakou chci rasu, bylo důležité jen to, aby pes byl velký a černý. V průběhu času jsem poznala mnoho plemen a psů, až jsem se rozhodla pro rottweilera – je to plemeno, které je náročné, ale na druhou stranu vám všechno vrátí zpět. Můj první rottweiler k nám přišel v roce 1999. Mali je můj čtvrtý pes a je to „Ten pravý“ – je má spřízněná duše, netušila jsem, že je něco takového možné, dokud jsem si ho nepořídila. Nikdy nemám studené prsty na nohou, protože mi na nich stále leží. Doma je Mali pohodový pes, můžu s ním jít kamkoli a být s ním kdekoli bez problémů. Je vyrovnaný a nenechá se jen tak vyvést z klidu. Rozumí si s každým, ale zase kolem sebe nenadělá spoustu povyku. Je kdykoli připravený pracovat, ale nevadí mu, když máme v tréninku pauzu. Zato když přijde trénink, poznáte druhou tvář Maliho – chce se předvést, chce splnit každý můj povel, někdy má až příliš mnoho drivu a energie. A čím náročnější závod, o to víc narůstá Maliho závodnická povaha. Jeho nejsilnější stránkou je to, že do všeho jde s celým srdcem, naplno a dá do boje úplně všechno.

 

Co pro Vás znamená úspěch na mistrovství světa IFR IPO?

Minulý rok na mistrovství světa IFR jsem zkazila Malimu stopu kvůli tomu, jak jsem byla nervózní. Měli jsme stopu pozdě a já jsem si ještě ke všemu vylosovala hned první stopu ve skupině. Nezvládla jsem udržet nervy v klidu, a tak jsem nemohla Maliho na stopě podpořit. Byla jsem pak naštvaná sama na sebe a rozhodla jsem se, že ve Švýcarsku udělám všechno pro to, aby Mali mohl ukázat, co v něm opravdu je. Byla jsem tak šťastná, že se to povedlo! A že jsme dokonce mistrovství světa vyhráli! Nemám slov na to, abych popsala, jak jsem se cítila… Přicházeli ke mně lidé, které jsem v životě neviděla, aby mi poblahopřáli – a bylo cítit, že mají radost, že jejich slova jsou opravdu míněná od srdce. A pak jsme jako tým vyhráli první místo, byli jsme opravdu skvělý tým a já jsem strašně hrdá na to, že jsem byla jeho součástí!

 

Je pro Vás úspěch podstatný?

To, co je pro mne důležité, je týmová práce se psem. Mým cílem je pracovat se psem tak, abych mu umožnila předvést to, co v něm je, jeho nejlepší schopnosti. Ale musím samozřejmě připustit, že i já jsem hodně soutěživá a vždy doufám, že náš výsledek povede k úspěchu.

 

Ovlivnil nějak Váš úspěch na mistrovství světa IFR Vaše další plány ve sportovní kynologii?

Minulý rok jsme s Malim startovali ve Španělsku, letos ve Švýcarsku. S manželem jsme se nyní domluvili, že si dáme pro rok 2015 pauzu a zúčastníme se jen několika málo závodů ve Finsku. Ale to, že jsem vyhrála mistrovství světa IFR, ze mne udělalo divokou kartu na mistrovství světa všech plemen (pozn. red.: MS FCI IPO 2015 se bude konat ve Švýcarsku), které bude příští podzim. Účast na něm je pro mne tak výjimečná a obrovská příležitost, že jsme se rozhodli naše plány změnit. A cestu do Švýcarska už naštěstí známe! :-)

 

Jaké pro Vás bylo mistrovství světa IFR? Byla jste například víc nervózní než při jiných závodech?

Celé mistrovství bylo velmi dobře připravené a bylo mi jako závodníkovi velkým potěšením moci se takovéto akce zúčastnit. Je pokaždé velkou inspirací a motivací vidět psovody z celého světa, jak jdou proti sobě poměřit své síly, a to s jediným plemenem, s rottweilery. A zda jsem byla nervózní? Pokaždé, když závodím, jsem rozklepaný uzlíček nervů. A tentokrát jsem byla obzvlášť, protože jsem neměla možnost před závody trénovat – byla jsem těhotná a v létě se nám narodil syn, takže veškerý čas jsem strávila péčí o miminko. Nemohla jsem trénovat a pilovat cviky tolik, kolik bych si představovala, musela jsem se spolehnout na to, co jsem s Malim doposud udělala. Myslím, že to nebylo úplně fér vůči Malimu, docela mi to dělalo starosti. Na druhou stranu to, že s námi bylo na mistrovství naše miminko, s sebou neslo spoustu dalších starostí a já jsem neměla čas se příliš zabývat závody – místo toho jsem řešila to, kde a kdy nakojím svého syna. Bez mého manžela, který byl se mnou a ve všem mi pomohl a podpořil mne, by to vůbec nešlo.

 

Prožívá Mali jinak závody a jinak běžný trénink? Uvědomujete si nějaký rozdíl? Jak vypadá Váš trénink před závody ve srovnání s jinými dny?

Pokud jde o mne, tak jak jsem zmínila – jsem strašně nervózní, před soutěží špatně spím a nemůžu moc jíst. Jsem také dost protivná, jak se snažím soustředit, stále si v hlavě všechno promítám, procházím si jednotlivé části a cviky, představuji si je tak, jak chci, aby vypadaly. To je způsob, jakým připravuji sebe, snažím se vše si v hlavě zopakovat, abych na nic důležitého nezapomněla. A Mali? Ten chce pracovat vždy, ale když závodíme, jako by se přepnul do jiného modu – a čím náročnější soutěž, o to víc chce zazářit. Myslím, že se hezky doplňujeme – já jsem úplně ztuhlá z nervů a on – září! :-)

 

Co Vám dává sportovní kynologie?

Psi jsou součástí mého každodenního života, neumím si ho bez nich představit. Sportovní kynologie je způsob společné práce a také společná zkušenost, společné prožívání radosti z úspěchu. V kynologii jsem našla také několik mých nejlepších přátel, znamená to pro mne opravdu hodně.

 

Jak dlouho se sportovní kynologii věnujete a čeho jste doposud se svými psy dosáhla?

S výcvikem psů jsem začala v roce 2000 a se svými psy dosáhla několika prestižních titulů, především ze závodů pracovních psů a z poslušnosti, děláme samozřejmě i stopařinu. O jednoho svého psa, ještě jako štěňátko, jsem bohužel kvůli zdravotním důvodům přišla.

 

Co vyžaduje vrcholový výcvik a závodění od psa a co od psovoda?

Psovod i pes musí být zralí na to, aby mohli závodit. Nikdy se neúčastním závodů, dokud si nejsem jistá, že můj pes se při každé příležitosti předvede skvěle, využije ji k tomu, aby ze sebe vydal maximum. Nikdy nevezmu svého psa na závod, pokud si nejsem tímto vším jistá – abych čekala, co se stane a jak se to asi tak zrovna povede. Myslím, že by to nebylo fér především vůči mému psovi. Aby pes mohl závodit, musí být ve skvělé psychické i fyzické kondici. Pokud to tak není a pes není dobře připravený, zvyšuje se riziko zranění a úrazu psa. Jak už jsem uvedla – snažím se dělat vše pro to, abychom byli oba připravení, jak já, tak můj pes, a tak mohli dosáhnout těch nejlepších výsledků. Začínám trénovat už se štěňátkem a stále se ujišťuji, že volím správnou techniku a je tam ta správná nálada a chuť se mnou něco podnikat. Pes také musí mít dobrou fyzickou kondici, není možné jen cvičit a nepracovat na ní. Já sem tam beru své psy na masáž a osteopatii – problémům se snažím předcházet, než abych je pak musela léčit.

 

Co Vás baví na závodění?

Pro mne je to především překonávání mne samotné, je to výzva, kterou chci zdolat. Jak závody začnou, mnohokrát si říkám, proč raději nejsem někde jinde, zda tohle všechno má cenu, zda mi to stojí za ty nervy… Na druhou stranu ale chci ostatním ukázat, že máme natrénováno, že pracujeme, chci předvést to nejlepší ze svého psa. Mali je absolutně neuvěřitelný pes a já jsem přešťastná, že jsme na MS IFR uspěli.

 

Máte nějakou svou metodu, jak vychovávat mladého psa pro sportovní kynologii?

Nemám žádnou zvláštní tréninkovou metodu, ale snažím se najít tu správnou pro každého psa. Nejdůležitější je nespěchat a přizpůspobit se podmínkám a povaze každého psa. Dokud si nejsem jistá, že jsem něco psa naučila správně, tak to po něm vůbec nevyžaduji. Štěňátka a mladé psy trénuji jen doma a na vycházce. Na plac sice také někdy zajdu, ale není to vůbec potřeba, není to nutné. Na začátek je důležité mít radostného psa, který se na vás těší a bude s vámi chtít cokoli podniknout. A tento princip používám nejenom v poslušnosti, ale aplikuji ho jak na nácvik stop, tak i obran. Je důležité mít dobrého figuranta a jemu důvěřovat, proto chci poděkovat našemu figurantovi Mikko Salmimu, který dokázal Maliho dostat na jeho dnešní úroveň a dál s ním bude pracovat i v budoucnu, protože je pořád co zlepšovat.

 

Nemáte ani nějakou malou vlastní „vychytávku“, kterou ve výcviku úspěšně používáte?

Jak už jsem řekla – žádné triky a fígle. Snažím se být kesvému psovi spravedlivá a trénujeme za různých situací, s různými nástrahami a překážkami, které ho posílí a podpoří jeho vlastní sebedůvěru. S dospělým a zkušeným psem už samozřejmě trénuji pravidelně a tak, aby byl nachystaný ve všech disciplínách – a na žádné závody opravdu nejdu dříve než tehdy, když vím, že je reálná šance na to, že vše zvládneme hladce a bez problémů.

 

Co pro Vás znamená účast na mistrovství světa IFR?

Je to vždy obrovská pocta! Finsko má hodně vrcholově vycvičených psů, takže jenom se dostat do reprezentačního týmu je velký úspěch. A moci závodit s těmi nejlepšími z celého světa, to je velká čest a jsem velmi hrdá na to, že Mali to dokázal už dvakrát.

 

Stalo se Vám někdy, že Vás Váš pes něčím na závodech překvapil – že Vás tzv. převezl?

Mali má celkem vyvinutý smysl pro humor. Dnes už opravdu poslouchá, ale jen před nějakým rokem oslnil diváky na mistrovství Finska v IPO, kdy při vysílačce zahnul doprava, zmizel za áčkem, a když jsem ho na pokyn rozhodčího chtěla položit, objevil se na vrchu áčka. Naštěstí nejdřív slezl, a až pak si lehnul :-).

 

Jak byste motivovala psovody k tomu, aby cvičili a závodili se svými psy? Proč by vůbec měli mít rottweilera?

Buď můžete žít jednoduchý a pohodlný život, nebo si pořídit rottweilera :-). Rottweiler není snadný pes, nelze vidět jen černobíle, musíte mít obrovskou trpělivost. A pokud se vám to povede, v ten moment zase dokáže rottweiler zapomenout na chyby vlastního psovoda. Samozřejmě i povah mezi rottweilery je spousta, to vidím i u nás, v tak malé zemi, jako je Finsko. Ale když jednou najdete tu správnou povahu, se kterou si budete rozumět, pak nebude existovat lepší pes! Sportovní kynologie je o harmonii mezi vámi a psem, společné cvičení je závazek, že spolu překonáte všechny problémy. Závodění už je jenom předvedení toho, co jste spolu s vaším psem dokázali. A s našimi psy je potřeba pracovat i proto, aby se tyto jejich pracovní geny předávaly dál a neměli jsme za čas z rottweilerů psy, kteří jenom leží na kanapi.

 

Co byste si přála do budoucnosti? Ať už jde o sportovní kynologii či normální život… Co je pro Vás důležité, abyste byla šťastná?

Přeji si hlavně zdraví pro mne a mého psa, abychom spolu strávili ještě hodně společných let. Pokud jde o závodění, mám pouze pár plánů, a to MS FCI příští rok ve Švýcarsku a MS IFR 2016 ve Finsku. Ráda bych, aby se stal Mali finským šampionem práce, k tomu se nám ale bohužel nepočítají závody ze zahraničí, musím tedy jezdit na IPO závody doma ve Finsku. Uvidím, jestli na to bude čas. Důležité je jen to, že je Mali zdravý, užívá si života se mnou – je to velkolepý pes sám o sobě, bez vítězství a titulů.

 

Máte nějaké životní motto?

Myslím, že už zaznělo: „Buď můžeš žít jednoduchý život, nebo si pořídíš rottweilera!“ :-)

 

Rozhovor: Draha Mašková

Foto: archiv Mari Kolkkala www.boxlee.net

a Mario Montes Klaver: www.beatelke.be

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel pět a tři (např.: sedm)