Výchova a výcvik

Něco málo k výchově pejska aneb Můj čistě osobní, neprofesionální pohled na výchovu

S výchovou je u každého psa dobré začít co nejdříve, již od momentu, kdy si štěňátko dovezeme domů. Samozřejmě dvouměsíční psí mimino nebudeme učit chůzi u nohy, když ještě neumí ani chodit na vodítku. Zpočátku jde spíš o důslednost a jednotu v používání povelů majitele pejska – majitel by si jako zcela první a zásadní věc měl uvědomit, jaké povely chce pejska naučit, v jakém znění je bude používat a oznámit toto všem členům rodiny. Pro psa je matoucí, když na něj jeden volá „Ke mně!“, druhý „Pojď sem!“ a třetí pro tentýž povel užívá „K noze!“, přičemž však tento povel používá jiný člen rodiny pro chůzi psa při noze.

Krom ujasnění si toho, jak a jaké povely chceme používat, můžeme opravdu od prvního momentu začít s nenásilnou výchovou. U štěněte či mladého psa by nám neměl chybět po ruce nějaký pamlsek (místo sladkých piškot a psích sušenek se mi zdá lepší nadrobno nakrájená dětská šunka – to aby nebyla tolik slaná – nebo tvrdý sýr) a za dobře vykonaný úkon pejska odměňujeme. Zejména zpočátku výchovy je to pro pejska opravdu silná motivace, na známý sáček s dobrotami pak pejsek dobře reaguje ve výstavním kruhu (když s ním někdo mimo kruh zašustí a ukáže ho, pejsek zpozorní a zaujme lepší výstavní postoj; tohoto lze samozřejmě dosáhnout i oblíbenou hračkou, pískací hračkou apod.).

Jaké ze základních povelů používat jako první? Z mé zkušenosti je to samozřejmě „Nesmíš!“, „Fuj!“, „Ke mně!“, „Čekej!“, kolem cca čtyř měsíců jsem s Taffy začala trénovat aport, takže při hodu následoval povel „Aport!“, „Dones!“, „Dej!“ a Pusť!“, nechtěla-li pustit aport okamžitě po přinesení. Nyní jí je necelých 8 měsíců, aporty zvládá i přes svou pubertu bezvadně a je skvělé, že i při nedostatku času na pořádnou vycházku ji za půl hodiny aportováním pěkně unavím :-) Jinak samozřejmě Taffy ovládá „Sedni!“, ale nevyžaduji od ní, aby si hned s každým přiběhnutím sedala, je to potom problém ve výstavním kruhu – pes si sedá a nechce pěkně stát.

Ještě bych se ale chtěla vrátit ke štěněti. Zcela zásadní věc pro většinu majitelů je naučit pejska chodit na záchod. Naši psi byli venku, přesto však malé štěně vždy bylo zpočátku doma. Taffy jsme si například dovezli v době, kdy byl ještě cca měsíc sníh a velká zima – takové štěně nelze nechat venku. Znám rady o tom, jak nechat pejskovi k dispozici noviny, nechat ho vykonat potřebu na ně, noviny posouvat směrem ke dveřím, až pejsek tímto způsobem pochopí, že na záchod se chodí ven. Já osobně si ale myslím, že pejsek by měl od začátku chodit pouze ven, je to náročné, ale při troše vytrvalosti se to rychle naučí. Péče o malé štěňátko mi připomínala péči o malé miminko, i k dětem jsem v noci vstávala, jak potřebovaly, kvůli Taffy jsem chodila spát pozdě v noci a za tmy opět vstávala, aby vydržela ten interval bez počůrání a stihly jsme to ven. Mnohokrát mi zpočátku udělala doma loužičku, ale rychle vše pochopila a dnes, když například někam spěcháme, tak jí stačí říct „Záchod!“ a je to :-)

Z povelů, které jsem uvedla výše, Taffy ovládá všechny, navolno ji nenechávám běhat po vesnici a ve městě, jednak volné pobíhání psů upravují místní vyhlášky, ale měla bych strach z některých řidičů aut. Rozhodně ale zatím výborně poslouchá, na přivolání je hned u mně, na povel „Čekej!“ se jenom zastaví a čeká, prostě jde to zatím tak, jak jsem si představovala :-)

Rottweileři musejí mít také stopu a obrany, s tímto nemám žádnou zkušenost, tak doufám, že lidé ze ZKO Říčany-Strašín, kam chodíme na cvičák, mi pomohou a obě fenky se naučí to, co mají. O vykonaných zkouškách zde zcela jistě podám zprávu :-)

A ještě snad na poslední věc – pozor na projevy agresivity. Odmala se pes snaží zkusit, kam až může zajít. Větší projevy (pokud přijdou) jsou samozřejmě v době dospívání a při krmení. Odmala jsme všem našim pejskům nestrpěli sebemenší zavrčení, i kdyby nás měli i pokousat, nedali jsme si takovou neposlušnost líbit. Malamuti jsou smečkovití psi, jejichž hierarchie ve smečce skutečně funguje. Psi si to mezi sebou „vyříkají“ a podle toho zaujmou svou pozici ve smečce (záleží samozřejmě na věku, síle psa, ale i na pohlaví). Určitou dobu se mladý pes snaží zaujmout vyšší pozici, než je jeho pán. Stejně tak je tomu u rottweilerů – byla jsem v šoku, když po mně Taffy vyjela už v autě cestou ze Slovinska, to mi dala velmi citelně najevo, že si nevezu domů malamutíka, ale zcela jinou povahu. Preventivně tedy odmala Taffy sahám od jídla, sem tam jí odeberu pamlsek a s pochvalou jí ho zase vrátím. Nemělo by se to přehánět, aby se pes nažral v klidu a my v něm nevypěstovali strach o žrádlo – to by nějakou agresivitu mohlo naopak vyvolat. Asi ve všem je třeba najít určitou zlatou střední cestu, je dobré svého psa stále pozorovat, naučit se mu rozumět a také ho předvídat. Není to klišé – podle chování psa, jeho postoje, pozice hlavy, pohledu, podle položení ocasu apod. je skutečně možné včas poznat, co má pes v plánu. Hodí se to venku, když vidím, že má pejsek chuť běžet někam, kam si to nepřeju – hned ho odvolám a je klid. Nebo v napjatých situacích změním jeho pozornost, upoutám ji jinam a také se lze vyhnout útěku či projevu agresivity. Myslím, že důležité je hodně chválit, své psy téměř vůbec netrestám fyzicky, mám pocit, že moji nespokojenost dokážou velmi dobře poznat i bez toho – vidím to na nich, jak jsou vždy skleslí a snaží se zase vnutit :-)

Velkou chybou je trestat psa bitím, když k vám nepřijde na povel „Ke mně!“. Pokud ho fyzicky potrestáte, bude mít strach příště znovu přijít, bude před vámi hopsat, utíkat apod. Když můj pes nepřijde, dojdu si pro něj, naštvaně mu opakuji „Jak bylo ke mně?!“, „Co to bylo?!“ apod., a pokud hodně zlobí a příště znovu neposlechne, vyslouží si pouštění na šňůře, kterou za sebou musí vláčet. Schválně pak pejska odvolávám v situacích, kdy vím, že se mu nebude chtít přijít, a pakliže opravdu do cca dvou sekund nepřijde, přitáhnu si ho k sobě šňůrou.

Myslím, že důslednost ve vykonání povelů je jedním z největších předpokladů úspěchu, pokud dám psovi povel, prostě ho musí vykonat. Ale k tomu dodávám, že povely je nutné dávat tehdy, když mají smysl, když víme, že je i „šance“ na uposlechnutí. Takže se znovu dostávám k tomu, že je opravdu důležité znát svého pejska a umět v něm „číst“.

Zkoušky
Doposud nemáme žádné vykonané zkoušky, ale jakmile se něco zadaří, bude to tu :-)